Dodatky

Martin Buber: Život chasidů

Martin Buber: Život chasidů

27. 06. 2009 19:01

Záměrem tohoto pojednání je podat stručné seznámení s osobou Martina Bubera, s hnutím chasidismu, se vztahem M. Bubera k chasidismu a s Buberovou prezentací chasidismu v knize "Život chasidů".

Záměrem tohoto pojednání je podat stručné seznámení s osobou Martina Bubera, s hnutím chasidismu, se vztahem M. Bubera k chasidismu a s Buberovou prezentací chasidismu v knize Život chasidů. V tomto článku se bude jednat pouze o základní črtu, která však může posloužit k dalšímu a hlubšímu studiu níže projednávaných témat. Proto v něm ani neuvádíme přesné lokace použitých citací, jež jsou zvýrazněné kurzívou a uvozovkami a které si případný zájemce může dohledat v použité literatuře uvedené na konci článku.

Martin Buber

Martin Buber (1878-1965) je významným židovským myslitelem a německým filosofem s existencialistickou orientací. Zpočátku byl zaměřen sionisticky, později byl silně ovlivněn chasidismem, jehož studiu se věnoval více než čtyřicet let. Buber studoval na předních evropských univerzitách. V roce 1923 vychází jeho vrcholné a pravděpodobně nejznámější filosofické dílo Já a Ty (Ich und Du), které pojednává o tzv. „dialogickém principu". Zprvu jako profesor v rámci oboru „religionistika a židovská etika" vyučoval na univerzitě ve Frankfurtu, později odchází do Jeruzaléma, kde se stává profesorem Hebrejské univerzity. Získal několik významných cen a členství v mezinárodních akademických institutech. Jeho spisovatelské a myšlenkové zaměření je patrné z rozdělení souborného posmrtného vydání jeho spisů na tři celky: Filosofické spisy, Spisy k Bibli a Spisy k chasidismu. Martin Buber také spolu s F. Rosenzweigem přeložil z hebrejštiny do moderní němčiny Písmo („Starý zákon"). Buber byl spisovatelsky velmi činný.

Chasidismus

S označením chasidim (hebr. zbožní) se výrazněji v dějinách judaismu setkáváme třikrát.

Poprvé to bylo za makabejských válek, kdy se takto ve 2. stol. př. n. l. označovali „horlivci" pro Zákon, kteří byli ochotni za něj i bojovat (srov. 1. knihu Makabejskou, především oddíl 2, 42).

Podruhé se jedná o tzv. aškenázský chasidismus, tj. německé hnutí v oblasti Porýní ve 12.-13. stol. n. l., jež bylo spirituální reakcí na tehdejší tíživou situaci aškenázských židů, kteří čelili perzekucím ze strany křesťanské většiny. Příslušníci hnutí neměli potřebu vyrovnávat se s filosofickými problémy své doby, ale naopak se obraceli k lidu. Důraz kladli především na absolutní víru v Boha a bázeň před Bohem, absolutní altruismus a lásku k druhému člověku, snahu o posvěcení všech úkonů člověka a přísnou askezi, se kterou se však pojí duchovní vyrovnanost. Zbožnost středověkých chasidů byla založena na Tóře.

Potřetí se s výrazným užitím pojmu chasidim setkáváme od druhé poloviny 18. stol., kdy v oblasti Polska a Ukrajiny vzniká a postupně se šíří hnutí židovské zbožnosti založené charismatickou osobností Israele Ben Eliezera (cca 1700-1760) zvaného Baal Šem Tov (tzn. „Pán dobrého jména"), který se snažil zpřístupnit duchovní výdobytky kabalistů masám a prostému, neučenému lidu. Chasidismus je tak výběrem z pozdní kabaly a z lidových tradic. Svůj vrchol hnutí dosahuje v letech 1760-1810. Jedná se o zatím poslední mystické hnutí v židovském náboženství, o poslední ztvárnění židovské mystiky. Právě toto hnutí máme na mysli, když hovoříme o vztahu Martina Bubera k chasidismu.

M. Buber shrnuje nauku chasidismu do jedné věty: „Bůh je nahlédnutelný v každé věci a dosažitelný každým čistým skutkem.", přičemž „to, co tvoří svéráznost a velikost chasidismu, není učení, ale životní postoj..., který vytváří společenství a ve své podstatě je společenstvím i formován." Chasidismus je tedy spíše mystikou akce a nikoliv kontemplace.

V chasidismu pak Buber hovoří o dvou pilířích: o „vůdci" a o „obci", které jsou dle něj „dvojitým jádrem lidství" či „základem pravého lidského společenství".

Cadik (hebr. spravedlivý), charismatický vůdce chasidské obce, „dokonalý člověk a pravý pomocník", „v Bohu ujištěný", je „pomocníkem v duchu, učitelem smyslu, vůdcem k božským jiskrám". Cadik není ten, kdo předává nauku, nýbrž ten, který je naukou a který tak každým svým skutkem či pohybem zvěstuje cestu. Stává se prostředníkem mezi Bohem a lidmi: „Cadikova existence působí v horních sférách."

V chasidismu jde pak o to, být přítomným v každé chvíli a dělat to, co právě člověk dělá. „Pro chasidismus není nejdůležitější ... to, co se člověku přihodí, ale to, co člověk činí ... a spíše než CO dělá, JAK to dělá."

Svědectví o svém vztahu k hnutí chasidismu nám podává Buber v autobiograficky zaměřeném eseji Má cesta k chasidismu, o němž v krátkosti pojednáme v závěru našeho článku.

Pokračování článku zde: Theofil Revue

Autor: Lukáš Drexler, 7.8. 2008, zdroj: Theofil
 

zpět