Dodatky

Dreyfusova aféra

Dreyfusova aféra

17. 04. 2009 23:23

Dreyfusova aféra byl politický skandál, který koncem 19. století hluboce polarizoval a destabilizoval francouzskou Třetí republiku. Hlavní postavou této aféry byl židovský důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus, který byl v roce 1894, na základě zfalšovaných důkazů, obviněný vojenským soudem ze špionáže pro Německé císařství.Dreyfus byl dvakrát soudem shledán vinným, posléze omilostněn a nakonec rehabilitován s tím, že odsouzení mělo být založeno na falešných dokumentech.[1] Ve veřejnou známost celou záležitost uvedl spisovatel Émile Zola, který v literárních novinách L'Aurore (Úsvit) 13. ledna 1898 uveřejnil otevřený dopis francouzskému prezidentovi Félixi Fauremu s názvem J'accuse! (Žaluji!), ve kterém apeloval na propuštění Dreyfuse. Na Dreyfusovu obranu se postavila řada známých osobností, mimo jiné i Marcel Proust, Anatole France a Georges Clemenceau.

Průběh

Alfred Dreyfus byl 15. října 1894 uvězněn a obviněn z velezrady ve prospěch Německého císařství. Stalo se tak na základě ručně psaného dopisu pro německou ambasádu, kterou zachytila francouzská kontrašpionážní služba. Písmo bylo na základě nesprávného grafologického rozboru ztotožněné s rukopisem Alfreda Dreyfuse. Navíc vůči němu byly vykonstruované dva falešné důkazy a samotný průběh procesu byl zmanipulovaný tehdejším ministrem války a jeho generály. Dreyfus byl vojenským soudem odsouzený za velezradu na doživotní deportaci na Ďábelském ostrovu při pobřeží Francouzské Guyany a byl degradován.



Zvrat nastal poté, co se plukovník Georges Picquart stal novým šéfem úřadu kontrašpionáže, nespokojil se s dosavadními důkazy a zahájil nové vyšetřování. Při něm byl objeven dopis poručíku Esterhazymu, jehož rukopis byl identický s dokumentem, na jehož základě byl Dreyfus odsouzen. O těchto zjištěních informoval své nadřízené, kteří však měli zájem nové informace nezveřejňovat. Kvůli nesouhlasu byl Picquart nakonec odvelen do Tuniska, avšak ještě před svým odjezdem svěřil tyto informace svému příteli a senátorovi Auguste Scheurer-Kestnerovi, který s nimi vystoupil veřejně. Začal soud s poručíkem Esterhazym, který však odsouzen nebyl, za to však byl odsouzen plukovník Picquart.

V této době se v tomto případu rozhodl využít svůj vliv francouzský spisovatel Émile Zola, který v periodiku L'Aurore uveřejnil pamflet J'accuse! (Žaluji!). V něm mimo jiné napsal „Horoucně usiluji jen o jedno: vnést do věci jasno ve jménu lidství, jež tolik utrpělo a má právo na štěstí. Můj plamenný protest je jen výkřikem mé duše. Ať se tedy odváží předvolat mne před porotní soud a ať se vyšetřování koná před zraky veřejnosti. Čekám.“ Zola byl postaven před soud, při němž bylo odhaleno několik významných okolností z Dreyfusova procesu. Zola, jehož obhájce byl pozdější francouzský prezident Georges Clemenceau, byl odsouzen k pokutě 3000 franků a roku vězení. Před trestem však nakonec utekl do Londýna.



Francie se v té době rozdělila na Dreyfusardy, kteří Alfreda Dreyfuse podporovali a Antidreyfusardy, kteří stáli proti němu. Celý spor byl velmi vyhrocený, protože se dotýkal mnoha věcí, které v tehdejší rozjitřené politické atmosféře byly kontroverzní. Ve Francii tehdy probíhaly velké nepokoje, stávky a bylo rovněž usilováno o puč.

V roce 1899 nařídila vláda opakování procesu s Dreyfusem, který se konal ve francouzském Rennes. V procesu byl Dreyfus opětovně shledán vinným a byl odsouzen na deset let vězení. Následně byl prezidentem Émile Loubetem omilostněn, ale plně rehabilitován byl až v roce 1906, kdy se stal ministerským předsedou jeho velký zastánce Georges Clemenceau.

Mezi reportéry, kteří přinášeli zprávy o soudu a jeho důsledcích, byl i rakousko-uherský židovský novinář Theodor Herzl. Pro Herzla, který se byl přítomen Dreyfusově degradaci, a který byl svědkem antisemitských vášní probuzených ve Francii, byl tento proces impulsem k uvědomění si, že Židé v Evropě nejsou v bezpečí. Stal se zakladatelem a vedoucím činitelem politického sionismu, který usiloval o návrat Židů do jejich vlasti v zemi Izraelské, a který pod jeho vedením nabyl mezinárodního významu.

Ve Francii došlo v důsledku této aféry k vzrůstu antiklerikalismu, který měl v roce 1905 za následek konec římskokatolického náboženství coby oficiálního státního náboženství.

Dreyfusova aféra bývá někdy srovnávána s Hilsneriádou v Českých zemích.


zdroj: Wikipedia
 

zpět