Alchymie

SMARAGDOVÁ DESKA (Lat. Tabula smaragdina)

20. 10. 2010 09:30

Základní dogmata hermetismu jsou obsažena v tezích tzv. Smaragdové desky, která je údajně dílem staroegyptského boha Thovta, nazývaného Řeky Hermes Trismegistos (Hermes Třikrát mocný), a která byla podle legendy nalezena v jeho hrobě. O skutečném původu Smaragdové desky existuje ovšem řada dohadů (J. Ruska 1926). Originál je v arabštině, avšak existuje několik variant jejího textu (E. J. Holmyard 1920). Teze desky byly vyryty na tabulce ze zeleného skla, odtud název „smaragdová". Ať už je původ Smaragdové desky jakýkoli, je nesporné, že vyjadřuje tresť původního staroegyptského hermetismu a je proto základním pramenem studia hermetické filosofie. Za středověku byla klíčem evropské alchymie a stávala se předmětem nesčetných komentářů. Její první komentář podal již v XI. st. mnich Gerlandius (Hortulanus) a je zmíněna již v díle Alberta Velikého. V Evropě se deska nicméně výrazně rozšířila až v XV. stol. V překladu českého hermetika P. de Lasenika (1936) zní text desky takto:
„Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co je do' le, je jako to, co je nahoře, a to, co je nahoře, je jako to, co je dole, aby byly dokonány divy jediné věci. A jako všechny věci byly učiněny z jediného, za prostředkování jediného, tak všechny věci zrodily se z této jediné věci přizpůsobením. Slunce je jeho otcem, měsíc je jeho matkou, vítr nosil jej ve svých útrobách, země je jeho živitelkou. On je otcem univerzálního telesmatu celého světa.
Jeho síla je celá, když byla proměněna v zemi. Oddělíš zemi od ohně, jemné od hrubého, opatrně a nanejvýš moudře. On vystupuje od země k nebi a zase znova sestupuje z nebe na zemi a přijímá sílu věcí hořeních i doleních. Takto budeš mít slávu celého vesmíru; veškerá temnota prchne před tebou. Tu sídlí síla, ze všech sil nejmocnější, která překoná každou jemnou věc a pronikne každou věc pevnou. Tak stvořen byl vesmír.
Odtud vzejdou přizpůsobení podivuhodná, jichž způsob je zde. Proto jsem byl nazván Hermes Trismegistos, maje tři části filosofie celého vesmíru. Co jsem pověděl o magistériu slunce, je úplné." Uvedené teze Smaragdové desky vyjadřují základní principy hermetického pojetí světa, ale jejich interpretace je velmi obtížná. Již první teze vyjadřuje klíčový princip analogie mikrokosmu a makrokosmu, tj. člověka a světa. Klíčovým pojmem desky je dále univerzální vesmírný činitel, v desce nazývaný „on", který je základem jednoty veškerých forem bytí. H. Biedermann (1969) překládá pojem „univerzální telesma" čtvrté teze desky jako „veškerá dokonalost" a ani překlad ostatních tezí není ve všech pramenech zcela jednotný. Deska obsahuje celkem dvanáct tezí, třináctá věta je jen jakousi proklamací na závěr. Teze desky odpovídají v podstatě dvanácti klíčům moudrosti Basilia Valentina. Avšak desku je možno interpretovat v několika rovinách, především v rovině kosmologické a antropologické. Vynikající francouzský interpret Smaragdové desky R. Allendy (1921) shledal v obsahu jejích tezí nejen základní zákony hermeticky pojaté ontologie (resp. metafyziky), ale i vymezení dvanácti fází Velkého díla alchymie, a to jak v rovině fyzické, tak i spirituální alchymie. V první tezi desky je obsažen velký hermetický princip analogie, který je základní metodou hermetického poznávání tajemných souvislostí mezi věcmi a jevy. Jedná se tu především o analogii mezi člověkem a vesmírem (mikrokosmem a makrokosmem), což znamená, že vesmír je „velký člověk" a že stejné zákony ovládají život vesmíru i člověka a že vesmír je vlastně živoucí organismus. V kabale je to vyjádřeno pojmy „nebeský" a „pozemský" Adam. Další teze pak vyjadřuje genetickou jednotu veškerého jsoucna a vývoj jeho dění, uskutečňující se jako polarizace mužského a ženského (symbolizovaného sluncem a měsícem), materializaci božských idejí a cestu zpět, k reintegraci, vyznačenou alchymistickým „solve et coagula" (odděluj a zhušťuj). Hovoří se zde o tajemné síle vystupující od země k nebesům a sestupující z nebes k zemi: tělo je materializaci duše, ta je materializaci ducha a ten opět je objektivací božské ideje, neboť mimo boha vše duchovní je ještě tělesné a projevuje se silou a látkou (F. Kabelák). Vesmír je inteligibilní řád, výraz substanciální vůle, která mu propůjčuje účelnou strukturu a člověku propůjčuje imperativ k reintegraci. Organizace světa a proměny, které se v něm uskutečňují, mají trojí formu: trojnost je organizací jednoty, vše vychází z mystické triády a existuje jako trojjednota, jako napětí a vyrovnávání „mužského" a „ženského", „denní" a „noční" stránkou věcí a jevů. Všechny věci zrozené z jednoty trojností jsou modelovány čtverností, což je v přírodě vyjádřeno existencí a poměrem čtyř živlů, ale také čtyřmi stavy hmoty, čtyřmi temperamenty, čtyřmi základními fyziologickými funkcemi, čtyřmi vlastnostmi ducha, čtyřmi rasami atd. V páté a šesté tezi desky nachází Allendy teorii vztahu mezi energií a hmotou: zdrojem vší energie je kvintesence (telesma), vyjádřená pětkou. Projevuje se pohybem, tělesností, tj. rozlehlostí. Touto kvintesencí je éter: hmota existuje jen jako vírový, do sebe uzavřený pohyb éteru a vše, co existuje jako vnímatelné bytí, jsou jen víry v éteru, které přitahují a odpuzují. Proto je vnímaný svět pouhou iluzí. Velké dílo spočívá v oddělení a zušlechtění oné duchovní potence člověka, kterou E. A. Hitchcock (1863) chápe prostě jako svědomí, a v harmonizaci tělesné a duševněastrální stránky lidského bytí, vyjádřené číslem šest, číslem karmické harmonie, trojnosíi božské a lidské aktivity; v kabale je šestá sefira Tipheret figurou rovnováhy a krásy (v. Sefiry). Onou záhadnou silou, „ze všech sil nejmocnější", je nepochybně „astrální světlo", univerzální magický činitel. Smaragdová deska je tedy univerzálním klíčem k pochopení praxe i doktríny hermetismu, je jakousi tresti hermetické metafyziky. Do souboru tzv. hermetických spisů (v. Corpus hermeticum), který je obvykle pořizován nehermetiky, však není pojímána.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Ivo Železný - Praha 1995
 

zpět