Alchymie

MATERIA PRIMA

20. 10. 2010 09:23

(Latinsky „prvotní hmota".) Ústřední pojem alchymie (v.) a současně jedno z jejích největších tajemství, neboť co bylo prapůvodní hmotou, resp. její podstatou, je stále předmětem dohadů. Z této prvotní hmoty vychází alchymistický proces přeměny kovu obyčejného ve zlato, resp. přeměny člověka ve vyšší duchovní bytost, alchymistické „magistérium Slunce". Co je však touto výchozí hmotou nebo výchozím stavem člověka? Ve spirituální alchymii je pojem „prima materia" často zastoupen pojmem Adam, neboť ten reprezentuje počáteční stav člověka jako rajské bytosti (v. Adam): „Adam jako substance proměny je králem, který se obnovuje v lázni, kterou připravil starý drak a v níž Venuše našla svého druha" (Basilius Valentinus). Autor této enigmatické věty však přiznává, že sám třicet let v alchymii bloudil, protože neznal tajemství Ohně, kterým je nutno na tento prvotní stav působit, aby bylo docíleno transmutace nižšího ve vyšší. Filosofický kámen, jak praví Dorneus a jiní alchymisté, je „Adam, který v sobě nosí neviditelně Evu". Hmota filosofického kamene je tedy „hermafroditním Adamem". Podle C. G. Junga je drak personifikací „instinktivní duše". Drak připravuje „Adamovu lázeň", tj. Vodu, která je jakýmsi prostředím transmutace. Ta se tedy odehrává ve znamení živlu Vody, jehož vnitřní podstatou je Oheň (v. Transmutace).
Materia prima je také definována jako „chaos" nebo jako „massa confusa" (tj. jako masa neuspořádaných elementů); zhotovení kamene pak spočívá v uspořádání těchto elementů, v jejich sjednocení, což je vyjádřeno základní alchymistickou větou : „Solve et coagula" (odděluj a zhušfuj). Také Adam, jako prima materia, je čtverý (čtyři živly), neboť podle rabbiho Eleazara byl učiněn ze čtverého prachu země. Podle C. G. Junga je nepochybné, že Adam představuje psychu to naznačil již kabalista Isaac Lurija. Avšak zbývá zde řada dalších tajemství: co je to „vnitřní Oheň", co je to jeho „vlhkost", čím je Eva atd. To jsou alchymistické symboly, vystupující ve spojení s pojmem „prima materia" a v kontextu tajemných alegorií mystické svatby, zabití draka, lázně a soulože krále a královny a dalších. Tyto symboly je nutno dešifrovat, aby bylo známo, jak se nakládá s prvotní hmotou. Alchymista P. J. Faber (1713) analyzuje v I. díle svého vynikajícího spisu Chymische Schriften (Hamburg 1713) alchymisticky symbol draka obývajícího „alchymistické hory" (těmi Faber rozumí prvotní hmotu) a připouští, že všichni alchymisté se o draku zmiňují „temnými slovy": „tímto drakem je naše materia, jíž užíváme k výrobě našeho elixíru, pokud je ještě hrubá a nedokonalá" je mnohobarevná, vyhlíží odpudivě a jako mrtvý drak i páchne, říká dále Faber. Drak musí být usmrcen tím, že je mu odňata hlava, avšak ta musí být opakovaně sublimována a destilována, aby mohla být znovu spojena s tělem a aby znovuzrozený drak mohl požírat svůj ocas, který je duchem jeho těla (hlava je jeho duší). Tak dospívá alchymie od pojmu prvotní hmoty k symbolu urobora (v.), hada stočeného do kruhu a požírajícího vlastní ocas, v němž je skryto tajemství věčné přeměny a věčného trvání. Materia prima je výchozí hmota alchymického Díla. Podle Fulcanelliho je zobrazena v pařížském chrámu Notre Dame u zdi kůru postavou ďábla s rozevřenými ústy. Lid jej nazýval „Maistre Pie ne du Coignet" a v jeho ústech zhášel svíce. Jmenoval se tak generální advokát Filipa VI. z Valois, který byl napadán církví; ta dala umístit v chrámech jeho posměšné sošky. Nicméně francouzské jméno „Pierre" (Petr) znamená též kámen.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Ivo Železný - Praha 1995
 

zpět