Alchymie

HERMETICKÁ SVATBA

20. 10. 2010 08:33

Podle Fulcanelliho jde o spojení dvou těl, z něhož vzniká „nebeská rosa". Latinské slovo „ros" pro rosu má etymologickou příbuznost se slovem „rosa", latinsky růže, a bratrstvo Rosae Crucis (v. Rosekruciáni) bylo nazýváno také Fraternita s Rosis Cocti (Bratrstvo sražené rosy), což poukazuje na esoterní souvislost, resp. esoterní význam rosy. V řecké mytologii vystupují tři nymfy: Aglauros (rosa země), Pandrosos (rosa nebeská) a Hersé (rosa oblačná). Bohyně Athéna jim svěřila truhlici, v níž spočíval syn Héfaista, boha ohně, zrozený ze spojení země s hadem. Truhlice nesměla být otevřena, ale zvědavá Aglauros přesto zvedla víko a had vyšel ven. Athéna nymfu za trest očarovala závistí a Hermes ji proměnil v černý kámen. Hermetická svatba je alegorizována příběhem lásky dětí mořského krále, vášnivého Gabritia a jeho subtilní sestry jménem Beya. Jsou spolu uzavřeni v trojdílném skleněném paláci. Gabritius zemře láskou, Beya nad něj vystoupí, zcela ho pohltí a změní svou přirozenost. Jméno Beya je odvozeno z arabského „al bayda", bělost, tedy Merkurius; jméno Gabritius z arabského „kibrít", síra. Beya je „nebeská voda", „zelený lev". Fulcanelli cituje N. Flamela, podle něhož se příroda raduje, když se mužové spojují se ženami, a dodává, že ke zrození „nového Jeruzaléma" dochází po divoké kopulaci. Hermetická svatba tak jako Hieros gamos (v.) spočívá ve spojení protikladů. Klíčem je zde živel vody, o níž Philalethes říká: V merkuriální vodě čili duchu se skrývá sůl (Nodus sophicus enodatus, 1639). Merkuriální voda je „zelený lev", „nebeská voda" (aqua regis, „voda ráje", „silná voda", aqua fortis, lučavka). Philalethes (citován Fulcanellim) dále říká: „Celé tajemství spočívá ve vodě, která, jakkoli je jediná, není jednoduchá, je spíše složená, sesazená, jmenovitě z nádoby a ohně, k nimž se připojuje svazek či manželství." Mluvíli se v alchymii o nádobě, ohni a peci, rozumí se tím vždy voda: to vše dohromady, praví Fulcanelli, je „jediná voda". V hermetickém manželství jde tedy o proces, v němž se cosi uvolňuje, aby bylo dosaženo tvořivé jednoty; muž ve spojení s ženou jsou předurčováni k tomu, aby tuto jednotu vytvořili, sami o sobě jsou jen jejím předpokladem. A tato jednota, dosažená ve „svatbě" či „kopulaci", je dynamická, či lépe řečeno dynamogenní, teprve z ní se rodí vyšší syntéza. Hieroglyfem tajného a ztajeného ohně, který se přitom uvolňuje, je salamandr, černý mlok se žlutými skvrnami, o němž Plinius píše, že žije v ohni, ale objevuje se při povodních. Tento „tajný oheň" podle Fulcanelliho umožňuje „materii" rozvinout její vnitřní sílu. a splnit úlohu matky. Duchovní oheň se ztělesňuje v podobě soli, je tajnou sírou (duchovní síra, nebeský oheň), která je rozšířena po všech „temnotách těla". Ze spojení se uskutečňuje početí z jediného těla. Tajný oheň je „aqua ardens" (hořící voda), „vitální jiskra materie", „duch uzavřený ve věcech".
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Ivo Železný - Praha 1995
 

zpět