Obce

Vyškov

Vyškov

04. 03. 2010 15:10

Fotogalerie hřbitova(Vladimír Kotulán)

Historický vývoj židovského osídlení Vyškova

První písemná zmínka o Vyškovu se objevuje již r. 1141, biskupským městem se stal trvale r. 1248.
Vyškov byl jedním ze čtyř moravských měst, pro něž získal r. 1322 jejich majitel biskup Konrád Olomoucký od krále Jana Lucemburského povolení držet si v nich svého „lichevního" Žida (to je též nejstarší zmínka o Židech ve Vyškově). Oproti například Kroměříži se ovšem ve Vyškově v době středověku a novověku židovské osídlení neujalo. V r. 1367 se připomíná v brněnských listinách jistý Žid Izák z Vyškova. Jiné zprávy o Židech ve Vyškově z další doby však nenalezeny, např. v urbáři z pol. 15. století o nich nejsou žádné zmínky. Až v letech 1464-5 byly v důsledku výstavby nového farního kostela Nanebevzetí Panny Marie zbořeny dva či tři židovské domky při hradbách poblíž Brněnské brány - šlo přibližně o prostor dnešní Kostelní ulice při západním okraji jádra, další údaje chybějí.
O existenci modlitebny a hřbitova v tomto období nejsou zprávy, vzhledem k minoritnímu charakteru komunity zřejmě nikdy nebyly pořízeny. Židům byla však připsána studna objevená při archeologickém průzkumu v r. 2002 ve dvoře areálu městské knihovny Karla Dvořáčka a základní umělecké školy na rohu Nádražní a Kostelní ul. (jižně od farního kostela): zachovalá, hluboká přes 10 m, průměr 1,5 m, obvodová stěna vyzděná lomovým kamenem, užívána i po zániku středověkého osídlení až do výstavby školy v 19. století.

Pověst o tom, že proradní Židé (konkrétně jistý Bathuel) otevřeli za třicetileté války v září 1643 branku města Švédům, aby to pak svedli na jistého branného, a za to byli vypovězeni, je pouze smyšlenou legendou, která se ovšem stala námětem divadelní hry „Vyškovský Žid".
Pravděpodobně i v dalších stoletích (až do r.1848) žily ve městě vždy jen ojedinělé tolerované židovské rodiny coby nájemci panských provozoven (víme např. o propachtování vyškovských jatek Marku Donatovi z Boskovic v letech 1699-1706).



Až po roce 1848, po získání plných občanských práv v monarchii, nastává postupně příliv židovských příslušníků z blízkých i vzdálenějších měst, přičemž ti zde po roce 1860 založili modlitební spolek, povýšený r.1891 na židovskou náboženskou obec. Zprvu asi 20 rodin žilo rozptýleně po městě, většina z nich se však zakupovala v centru, na hlavním náměstí. V roce 1880 to bylo již půl sta židovských rodin. Většina pocházela z okolních starých židovských obcí, hlavně z Ivanovic n. H. (Alt, Berger, Hofmann, Fischer, Rybař, Strauss, Skal, Pollak, Gótzl, Hirsch), Rousínova (Stein, Czech, Ernst, Bam), Slavkova (Strach, Milchspeiser, Katscher), Bučovic (Massařik, Jellinek), ale i vzdálenějších obcí jako byly Dolní Kounice (Brück), Ivančice (Münk, Weiss), Boskovice (Siegl, Feldmann), Jevíčko (Spiegel), Lipník n.B. (Schönhof), Holešov (Forell), Koryčany (Deutsch), Kyjov (Tauber, Huber, Freund), Uherský Ostroh (Braun), Bzenec (Low), Hodonín (Kornfeld, Perl), Podivín (Spitz), Mikulov (Pollitzer), ale dokonce až z Čech (Schuck z Dašic u Pardubic) či Haliče (Müller z Krakova, Francos z Brodů).



Emancipovaní občané židovského vyznání se rychle etablovali ve všech sférách života a podstatně se ve 2. pol. 19. století a 1. pol. 20. století zasloužili o společenský, hospodářský a kulturní rozvoj města Vyškova. Dokládá to existence významných firem, jako např. obchod s obilím Hermanna Schönhausera, továrna na obuv M. Alta (v letech 1876-1939), továrna na sukna bratří Kleinů (založena 1923, přestěhována 1928 do Brna), pronájem pivovaru sladovnickou firmou Milchspeiser a Katscher (1886-91), úspěšným ředitelem cukrovaru byl Wilhelm Skutezky a poté jeho syn Gustav Skutezky.

Vyškovští Židé v té době založili a provozovali k uspokojení svých potřeb různá zařízení a spolky. Brzy užívali modlitebnu (asi 1860), kterou nahradila výstavná synagoga (1885), a zřídili si hřbitov (1888). Pohřební bratrstvo čili Chevra kadiša bylo založeno zřejmě v r. 1867, z r. 1880 se dochovaly jeho stanovy, rozpuštěno bylo v r. 1923. Kolem přelomu století působil rovněž Židovský čtenářský spolek (stanovy z r. 1896). Původní soukromá židovská škola zanikla v r. 1875 do německé obecné školy. Jako duchovní působil ve Vyškově nejprve okresní rabín z Ivanovic n. H. Eisler, kolem r. 1900 kantor Moses Barbasch a kolem r. 1918 konečně vlastní rabín Feingold. Dlouholetým předsedou náboženské obce byl Bernhard Schönhauser, posledním Oskar Baran.



Avšak již od počátku 20. století nastal ve Vyškově silný úbytek židovského obyvatelstva migrací do velkých měst, zbytek zahynul za nacistické perzekuce v době 2. světové války - z města Vyškova bylo deportováno začátkem dubna 1942 přes sběrné středisko v Brně povětšině transportem Ah do Terezína (a pak dále na východ do vyhlazovacích táborů) celkem 80 Židů, z nich ovšem větší polovinu tvořili utečenci ze Sudet zabraných Němci na podzim 1938.

Vývoj počtu židovských obyvatel Vyškova: r. 1830 žádný, r. 1869 - 89 osob, r. 1880 - 252 z 5221 obyvatel, r. 1890 - 263 osob (maximum, přibližně 5% obyvatel města), r. 1900 - 169 z 5998, r. 1921 - 30 z 5498, r. 1930 - 44 osob z 5400 obyvatel.

Synagoga

Vyškovská synagoga, novorománská stavba s pozdějšími úpravami, byla postavena v r. 1885 na jižní straně východní části hlavního Masarykova náměstí č. 15/čp. 73, na místě městských jatek či masných krámů zbořených r. 1874, pozemek zakoupen 1877. Autora stavby žel neznáme. Větší oprava proběhla po požáru města v květnu 1917. Pro úbytek věncích již nebyla budova od r. 1926 užívána k bohoslužbám, (ty se pak měly konat v menší modlitebně v jiném domě), r. 1929 prodána městu Vyškovu, které zde umístilo sbírky muzea, tehdy proražen nový hlavní vchod přímo z náměstí.



V r. 1954 budovu odkoupila církev čs. husitská, jež ji adaptovala v letech 1955-7 podle projektu architekta Janáka na sbor dr. Karla Farského (slavnostní otevření se uskutečnilo 7. července 1957). Oprava plechové střechy provedena 1968-9, v letech 1990-91 obdržel chrám novou fasádu, k další opravě interiéru došlo v r. 2002. Pro ojedinělou akustiku se v chrámu též pořádají příležitostné koncerty. Vyškov představuje jediný případ v republice, kdy byla synagoga umístěna přímo na hlavním náměstí-přičíst to lze jednak toleranci obyvatel města, jednak silnému vlivu místních Židů ve vedení radnice (řada vlivných židovských podnikatelů působila jako radní města).
Synagoga ve Vyškově má řadové rohové situování, po stránce konstrukční je to prostorná halová dvoupodlažní budova krytá neckovou střechou, bez přístavků, obdélného půdorysu. Původní rozvrh byl obvyklý: nástup mužů a žen vedl společně od jihozápadu, z prostorů Zámecké ulice do předsíně, odkud pokračovali muži přímo do hlavního sálu a ženy vystoupaly po schodišti na žen¬skou galerii, zřejmě po jedné straně sálu. Razení lavic vodorovné, řečniště již posunuto až ke svatostánku, jenž umístěn na severovýchodní straně z důvodů dané urbanistické situace. Vnitřní rozměry celého sálu činí 10,8 x 20,0 m.



Při poválečné přestavbě byla změněna orientace vstupu a svatostánku o 180 stupňů a namísto ženské tribuny vestavěn na opačné straně nový kůr. Ženská galerie byla totiž do haly vestavěna na způsob balkonu, takže nebyl takový problém její umístění změnit - dnes tedy vede vstup od severovýchodu, přímo z náměstí, po několika schůdcích, řešení schodiště a galerie je obdobné jako v původním rozvrhu. Halu zakončuje plochý strop s mohutnými fabiony, o světlé výšce 9,8 m. Severovýchodní a jihozápadní průčelí prolamují tři okenní osy, jihovýchodní šest, přičemž obě krajní okna jsou slepá. Okna a dveře dřevěné s půlkruhovým ukončením. Venkovní fasáda je hluboce pročleněna systémem odstupňovaných pilastrů, soklem, kordonovou a podstřešní římsou se zubořezem a atikou. Osy nástupů zvýrazňuje ve výši atiky půlkruhový štít. V ose severovýchodního průčelí dodnes najdeme typické kruhové okno (nad původním svatostánkem), nad ním v půlkruhovém štítě bývalo dozajista umístěno kamenné desatero jako určující symbol (dnes kalich s křížem). Nezvyklou neckovou střechu původně korunoval kovaný výzdobný prvek evokující zábradlí.

Hřbitov

Vhodné místo pro hřbitov nalezli představitelé židovské obce na předměstí, v lokalitě Marchanice, asi 1,5 km východně od centra, u potoka Marchanky nedaleko jeho soutoku s říčkou Hanou, dnes těsně při křižovatce dálnice se silnicí směr Ivanovice n. H., adresa zní Kroměřížská ul. č. 12/čp. 278. Rovinný hřbitov je přístupný komunikací vedoucí dnes z tělesa dálničního přivaděče. Založen byl v r. 1888, první pohřeb se uskutečnil snad r. 1891, poslední pohřeb v r. 1940, pohřebiště tedy sloužilo svému účelu jen pouhé půlstoletí.



Na vstupní severozápadní straně stojí mohutná obřadní síň, jež obsahovala v jednom bočním křídle márnici a sklad, v druhém byt hrobníka. Plány vypracoval v r. 1888 místní stavební mistr Richard Heidrich s použitím empírových prvků na hlavní hale a s kamenným desaterem ve vrcholu jejího štítu. Od r. 1952 byla budova po etapách přestavěna k obytným účelům tehdejšího správce hřbitova p. Smělého, v roce 1995 opravena její fasáda.

Velkoryse založený areál hřbitova má rozměry 64 x 50 m a je ohrazen masivní cihelnou zdí na kamenném základu, vysokou 2,5 m, se zpevňujícími pilířky, omítnutou, krytou cihlami naplocho, v relativně dobrém stavu. Plocha pohřebiště byla původně projektována pro 558 hrobových míst. Pro pohřbívání nakonec bylo využito jen části pozemku velikosti 52 x 16 m v severovýchodním sektoru při ohradní zdi, zbytek tvoří zelinářská zahrada se skleníky (oddělena původně dřevěným plůtkem na betonových pilířcích, dnes již polozbořeným). Z původních 3174 m2 rozlohy tak je užíváno pro hřbitov jen asi 830 m2.

Náhrobky jsou rozmístěny ve čtyřech pravidelných, ale neúplných řadách ve směru severozápad-jihovýchod, nápisem vždy do středové uličky. Náhrobní kameny novodobého typu nalezneme v počtu necelých 60 kusů, jsou prove¬deny ze světlé a tmavé žuly, mramoru a pískovce, střídmé výzdoby a symboliky (jen jednotlivě Davidova hvězda, ruce kohenů a levitská souprava), nápisy hebrejské, německé a české, část má vytesány verše, jiné mívaly keramický portrét. Některé hroby vymezuje kovová ohrádka. Stav kamenů vcelku dobrý, jen několik jich bylo časem poškozeno. V roce 2008 téměř všechny povalené náhrobky znovu postavila odborná kamenická firma.
Pochovány jsou zde osobnosti místního významu, např. čestný předseda ŽNO Vyškov Bernhard Schönhauser (z.1906). Na náhrobcích identifikujeme kamenické značky firem: J. L. Urban Olomouc, J. Spitz Ivanovice n. H., Löwenstamm a Spitz Brno, Gabler Vyškov, Kobler Miroslav, Loos Brno, W. Beck Prostějov.

Na ploše hřbitova rostou povět¬šinou nahodile vzešlé, tedy náletové stromy - smrk, borovice, třešeň, ořešák, stříbrný smrk, břízy a keře zimostrázu.
Každoročně v září je vyškovský hřbitov otevřen veřejnosti v rámci Dnů evropského dědictví a dnů památek.

Soupis pohřbených osob:





Literatura a prameny:
J. Fiedler: Židovské památky v Čechách a na Moravě, Praha 1992 K. Hájek: Vyškov, Vyškov 1997
J. Klenovský: Židovské památky Moravy a Slezska, Brno 2001 kol.: Historický místopis Moravy a Slezska, sv. 10, Ostrava 1986 kol.: Vlastivěda moravská - Vyškovsko, Brno 1965 kol.: Vyškov, Brno-Vyškov 1973-4
K. M. Michálek: Historie města Vyškova ve stručném přehledu, Vyškov 1947 R. Mikulka, V. Kotulán: Vyškovská zastavení. Procházka městem slovem
a obrazem, Vyškov 2003 B. Navrátil: Nárys dějin Vyškova, rukopis, 1890
B. Svobodová: Židovské komunity na Vyškovsku v letech 1919-45, diplomová
práce PedF MU Brno 1997 - Vyškov -město a okres. Národohospodářská propagace, Praha 1936


Zdroj:
Židovský obec ve Vyškově a její Hřbitov (vydal Bc. Martin Čech - z prostředků grantu Města Vyškova v roce 2009), zpracoval: Ing. arch. Jaroslav Klenovský, fotografie a návrh: Vladimír Kotulán, grafická úprava a sazba: Jiří Foltýn

Vyškov
 

zpět