Obce

Větrný Jeníkov

Větrný Jeníkov

29. 04. 2009 08:34

Fotogalerie (29.7.2007)
Fotogalerie (18.10.2009)

Hřbitov je situován poměrně odlehle od obce, podle všech historických zmínek i na základě naší katalogizace však lze soudit, že je od časů svého založení na svém původním místě – v téměř těsném sousedství s usedlostí – bývalým mlýnem. Velmi romantický hřbitov, udržovaný, se zbytky rozpadajícího se obvodového zdiva a obrysy budovy původní „tahary“. Nejstarší částí hřbitova je zadní (dolní) část až k prostoru proti vchodu na plochu hřbitova skrze zbytky „tahary“, kde nacházíme náhrobky již z roku 1700, 1709, 1737 atd. Je předpokladatelné, že po roce 1788 došlo k rozšíření směrem k mlýnu. Zde jsou uloženi mj. členové Chevra kadiša a také texty epitafů se začínají textově významně lišit (svým patosem, epikou a dobovému kontextu odpovídajícími verši) od epitafů z poměrně lakonických macejv historicky starších.

Hřbitov je ve středně dobré kondici. Ze dvou set jedenadevadesáti (291) dochovaných macejv anebo jejich zbytků jich třicítka (30) leží lícem k zemi anebo je již v takovém náklonu, že bez nezbytných prací a pohybu s macejvami nelze epitafy dešifrovat. Tento postup by však bylo možno doporučit pouze za předpokladu, že by se někdo ujal snahy pomoci hřbitovu k důstojnějšími vzhledu komplexně; Nicméně současné „respektování“ přirozeného vývoje (de facto zániku) hřbitova do jisté míry plně odpovídá halachickému : Prach jsi a v prach se obrátíš…“, protože celkový ráz hřbitova je natolik harmonický, že tu nelze v žádném případě mluvit o neúctě k mysteriu smrti (tedy o porušování kategorie *kavod ha-met) Pro epigrafické potřeby můžeme směle prohlásit že většinu místních „highlights“ se nám zachytit podařilo. Další pětadvacítka (25) macejv je dochována již pouze ve zlomcích anebo v torzu (sokly).
Na druhou stranu hrobová prst tohoto hřbitůvku s největší pravděpodobností kryje ještě určité procento padlých či vyvrácených macejv. Při čištění plochy hřbitova (při vytrhávání semenáčků) jsme takto přišli na dvě… Stejně tak je ale nutno počítat s tím, že se ke dnešnímu datu na ploše hřbitova zdaleka nenacházejí všechny náhrobníky (zejména ty modernější), nicméně existují hřbitůvky popleněné daleko razantněji, a je patrné, že jeníkovský hřbitov má jak svého Anděla, tak i pečlivý „proti-krkavčí“ dozor..

Charakteristika a zvláštnosti

Hřbitůvek je navýsost svérázný – jeho „video-prohlídku“ můžete absolvovat ZDE.
Katalogizace hřbitova spolehlivě potvrdila předpoklad, že se jedná o „svozový“ hřbitov. Mnoho pohřbených pochází z nedalekého Úsobí, ale také z Herálce, Humpolce a dokonce i Havl. Brodu. Jistě bude zajímavé spojit výsledky dokumentace poté, co se nám podaří zpracovat i Herálec a Humpolec. (Všechna vyskytující se příjmení najdete v připojené tabulce.) Parciální dokumentací z 30. let dvacátého století (180 epitafů do roku 1852) disponuje ŽMP pod signaturou 64988a.
Druhým rysem je poměrný „pořádek“ v rozmístění macejv. Zejména v té tzv. „novější části“. Co naopak překvapuje, je výskyt mladších macejv ve starší části hřbitova. Doložená vročení (často několika-generační skoky, ale shoda jmen a případně i příjmení) dokazují zcela zřetelné ukládání ve hřbitovních polích (sekcích /parcelách). S podobnou praxí se setkáváme vždy před rozšířením konkrétního žid. hřbitova i na jiných lokalitách, zde nejblíže také v Polné.

Určitou „zvláštností“ je výskyt cca tří macejv, které nemusí být skutečnými macejvami. V jednom případě – kámen se navíc nachází těsně u zdi – je plocha macejvy popsána pouze několika znaky - jakoby se na materiálu pouze „cvičil“ kamenický učeň. Další dva náhrobníky obsahují nápisy (kontextuálně) neuvěřitelně popřehazované, buď jakoby někdo méně zkušený špatně opisoval podle letmo naskicované předlohy epitafu, anebo – opět – jakoby kameník nebyl ani zběhlý v hebrejštině ani důsledný.

Jazyk a skladba epitafů

Starší náhrobky jsou lakoničtější, objevujeme zde jen víceméně standardní obraty jako např. „šabak chajim le-kol chaj“ (Vrátil jiskru svého žití Všeživému) ; „nitbakeš le-ješiva šel maala“ (pozván do vyšší ješivy); Ale (řeklo by se venkovský hřbitůvek) i epitafy pečlivě zpracované, velebící zásluhy zesnulého o blahu lidstva i obce. Velkou „pýchou“ zdejší židovské obce byl rav Tovija Lewi z Třebíče. (Jeho macejva je žel. poškozená). Od druhé třetiny 19. století se i v Jeníkově setkáváme s přenádhernými ukázkami pijutu, kryptogramů a sofistikovaných epitafů. (Vše podrobněji v prolinku *highlights a v případě Jeníkova poprvé u nás na Kešetu/ Chewře dokonce i audio)

Symbolika

Symbolikou (početně poměrně skromnou) se jeníkovský hřbitov nijak významně nevymyká standardu. Až by se zdálo, že je v této lokalitě cudně střídmá. Mezi ty pozoruhodnější „výskyty“ lze zahrnout naivní florální motivek připomínající více makovici, dál už se zde objevuje skromný počet symbolů kohanim, levitské soupravy a koruny dobrého jména, v polovině 19. století se začíná objevovat i šesticípá hvězda.

TABULKA PŘÍJMENÍ
UKÁZKY NEJZAJÍMAVĚJŠÍCH EPITAFŮ
TABULKA LOKALIT


Audio prohlídka po židovském hřbitově:



Video prohlídka po židovském hřbitově:





Autor: Achab Haidler, zdroj: Chewra


V něm. pramenech Windig-Jenikau. Obec v Čechách, 100 km JV od Prahy, 11 km SZ od okr. města Jihlavy. Už na počátku 17. stol. byl V. J. městečkem.
O dějinách zdejší ŽO se nedochovaly téměř žádné zprávy. Nejstarší doklad pochází z r. 1724: tehdy zde žilo 9 ž. rodin (44 osob), které asi od r. 1716 udržovaly modlitebnu (její umístění ani její další osudy nejsou známy). V pol. 18. stol. bydlelo ve V.J. 8 ž. rodin, v 1. pol. 19. stol. 11 rodin. R. 1870 žily v městečku už jen 4 ž. rodiny, r. 1921 pouze 2 osoby ž. vyznání, r.1930 už nikdo. - ŽNO byla ve 2. pol. 19. stol. připojena pravděpodobně k nejbližší ŽNO Úsobí.
Hřbitov 1 100 m JJZ od náměstí, nedaleko Dolního mlýna. Neznámého stáří, nejstarší dochovaný náhrobek z r. 1700, pohřby asi do konce 19. stol. Cenný hřb. s náhrobky barokního a klasicistního typu.

Zdroj: Fiedler, Jiří - Židovské památky v Čechách a na Moravě (Sefer, Praha 1992)



Stručné dějin židovské obce ve Větrném Jeníkově

První písemná zmínka o Jeníkově je z roku 1226, kdy je uveden v listině papeže Honoria III. Není však vyloučeno, že český kronikář Vincensius zapsal z roku 1150 událost, která by se mohla týkat našeho Jeníkova.

Zde měl téhož roku o Vánocích, než dorazil do želivského kláštera, pobývat krátce olomoucký biskup Jindřich Zdík. Z obou dat vyplývá, že zdejší osada ležela na důležité stezce spojující Čechy s Moravou, po níž směřovala do Jihlavy a také do zdejšího okolí řada horníků a dalších kolonistů, kteří zde hledali ve stříbře své štěstí. Procházela tudy nebo navazovala čilé obchodní styky se zdejšími usedlíky také řada Židů, což dokládá i zápis v jihlavské městské knize, podle kterého v roce 1372 Mikuláš Prodil a Pertl, jeníkovský rychtář, dluží Barochu Židovi z Jihlavy 3 kopy a 2 groše. Pro přítomnost Židů hovoří také to, že v nedalekém Humpolci a Herálci existují významné židovské komunity, později pak jejich odchod do Jihlavy, či na vinopalny a lihovary do Plander, Úsobí, Branišova, Rantířova a jinam.
Z roku 1569 je zaznamenána událost, při které majitel zdejšího panství Jaroslav Trčka na Větrném Jeníkově nechal polapit a popravit svého nevěrného písaře Abrahama Grynwalda, který mu zpronevěřil 1.500 kop grošů.
Vzhledem k nedostatku archivních materiálů, které byly na zdejším panství postupně zničeny, spáleny nebo rozdány na obaly do obchodnických krámů, se dostáváme k dalším záznamům o zdejší židovské komunitě až do let 1785 - 1788. Tehdy bylo provedeno gruntovní měření městyse Větrný Jeníkov. Celkem zde bylo zaregistrováno 83 čísel popisných: číslo 6 bylo zapsáno římskou číslicí VI, což dokládá přítomnost Žida, neboť jejich domy byly číslovány zásadně římskými číslicemi. V tomto případě šlo o objekt vinopalny.

Plán se nezachoval, a tak další osídlení nelze určit. Nevíme, kolik židovských rodin zde pobývalo. Není vyloučeno, že také panskou flusárnu mohl provozovat Žid. Výrobou drasla z dřevěného uhlí se tradičně zabývali právě Židé v tomto kraji. Další příležitostí pro Židy byla výstavba lihovaru v roce 1840, což se později potvrdilo. Pronájem spolu se zámeckým pivovarem držel Žid Lövít od roku 1882, když předtím se zaměstnával zemědělstvím, což dokládá dochovaný plán na přestavbu jeho usedlosti ve Větrném Jeníkově. Majetek však získal až při obchodování a v Jihlavě pak zakoupil v dnešní Benešově ulici dům čp. 30. V majetku židovské náboženské obce pak je uváděn jako Lewitův nadační dům a dopis z 30.7.1936 ohledně jeho obnovy je opatřen oválným razítkem KURATORIUM DES MARIE LEWIT`SCHEN STIFTUNGSHAUSES a podepsán tehdejším správcem Karlem Bondim. Pro úplnost je třeba uvést, že zde byla umístěna zimní modlitebna a řada společenských místností a o navrácení objektu do majetku židovské náboženské obce usilovalo několik jihlavských Židů po roce 1945, po návratu z koncentračních táborů.

Ale vraťme se zpět do roku 1866. Tehdy, dne 10. července, se usadila ve Větrném Jeníkově pruská posádka a zabavila ve vinopalně Jana Lowíta celkem 16 věder kořalky a další zboží i jinde. Doklad o tom podává "Výkaz rekvisice a kontribuce, ježto nepřátelské vojsko vymáhalo a stravy, kterou ubytovatelé dávali". Soupis je datován 16. září 1866. Postižení byli: Ján Levít na čp. 6 - 15 1/2 věder kořalky, Herman Seinder na čp. 36 - odebrané zboží za 60 zlatých, Julius Jelinek na čp. 65 - odebrané zboží za 42 zlatých, Kateřina Delert(ová) na čp. 60 - 12 mázů vína za 9 zlatých a 60 krejcarů, Eduard Schanul na čp. 5 - 83 věder piva. Podle uvedených popisných čísel lze usuzovat, že zdejší židovské osídlení bylo rozptýlené po celé obci a netvořilo pravděpodobně ani v minulosti uzavřené ghetto, a to především pro malý počet usedlých Židů. Přítomnost zdejšího hřbitova a nejstarší čitelný náhrobek z roku 1700 však napovídají, že židovská náboženská obec zde existovala a patrně v závěru 2. poloviny 19. století byla připojena k nedalekému Úsobí. Hřbitov však sloužil všem Židům v okolí, a to až do počátku 20. století, kdy se na moderních náhrobcích objevují jména Salamon Gross, Rudolf Bauer (rod známý z Humpolce) nebo Moses Hecht. Na starých deskách psaných hebrejsky můžeme číst jména Jakov Den Cvi Levi - zemřel 1861, Jakova Raiban - zemřela 1834, Šimon Levi, Šmuel - zemřel 1876, Elion, Ba Lizar Troil - zemřel 1866, Abraham Naivirt.

Ve Státním okresním archivu v Jihlavě, fond Obecní úřad Větrný Jeníkov, je i seznam rekrutů z 11.4.1856, kde na čp. 116 je zaregistrován Jan Kraus, s poznámkou "jest v Praze". Na "Konskriptním roztřídním a losovním listu" z roku 1856 je uveden na čp. 6 Levit Theodor, spolupachtýř na vinopalně, a již zmíněný Jan Kraus na čp. 116, obuvník.
Do období prusko-rakouské války nás zavádí další listina. "Rozvrh dle daně za přípřež pro pruské vojsko", kde jsou uvedeni Seiner Herman čp. 36 - 8 zl. 36 kr., Lewit Ján čp. 63 - 21 zl. a 28 kr. a konečně Seiner Herman čp. 76 - 6 zl. a 8 kr. V závěru listiny je uvedeno datum 25. červen 1867.

Povinná daň pro rok 1867 uvádí v seznamu tyto Židy:
Herman Seiner, obchodník, čp. 76 - 70 zl. a 10 kr.
Jan Levit, sládek, čp. 63 - 52 zl. a 24 kr.
Julius Jelinek, obchodník, čp. 65 - 25 zl. a 2 1/2 kr.
Isák Vassermann, zelinář, čp. 80 - 8 zl.
Salamon Vassermann, domkář, čp. 54 - 97 kr.
Emanuel Vittmann, domkář, čp. 88 - 95 kr.

Jeníkovská kronika uvádí, že obchody v obci byly výhradně v majetku Židů. Z různých pramenů vyplývá, že v roce 1836 zde žilo 23 Židů, roku 1920 jen 2 Židé.
V roce 1884 zde působí židovský lékař Zeiver Pereles, jehož osobnost je známa v širokém okolí. Rod Jelínků podniká na hospodě (později hostinec "U Jelínků"), kde se konají schůze zastupitelstva, hrají se divadla; v roce 1907 je Josef Jelínek v obecní radě. Dochoval se plán na přestavbu hostince, který nese prvky typické i pro jiné židovské stavby, např. půlkruhově zakončená okna bohatá secesní fasáda ap.

Nahlédněme nyní do seznamu příslušníků obce z let 1921 - 1926. Objevuje se tu řada Židů, z nichž nakonec odcházejí dva poslední, a sice rabín Marek Jedlinský a Hedvika Jedlinská, pomocnice v domácnosti na čp. 99. Dům kupuje obec za 1.900,- Kč a upravuje jej na chudobinec. Dnes je dům zbořen. Dost možná, že sloužil dočasně i jako náhradní modlitebna. Informace o jeho uspořádání a o posledních Židech ve Větrném Jeníkově nebylo možné zjistit v žádných dostupných pramenech. Stojí za zmínku, že Marek Jedlinský byl rabínem v Humpolci, a to od roku 1898 do roku 1922. V letech 1902 - 1914 byl starostou Židovské náboženské obce Humpolec a na slavnosti konané při příležitosti 150. výročí postavení tamní synagogy měl velmi působivé kázání ke všem věřícím, jejichž počet rok od roku klesal. Zemřel v roce 1924 a je pochován na židovském hřbitově v Humpolci. Pro nemoc strávil pravděpodobně poslední léta svého života v tichém a klidném prostředí Větrného Jeníkova. Po jeho smrti žena Hedvika odjíždí neznámo kam. Skutečností je, že z Jeníkova nebyl nikdo z rasových důvodů deportován do koncentračního tábora, či jinak během Protektorátu omezován.

Ve dvacátých letech zde však podnikali Adolf Brock s rodinou - obchodník, Šimon Blann s rodinou - výrobce lihovin, Gustav Bergmann s rodinou - obchodník, rodina Čížkova - berní ředitel, kožešník, vinárník, dr. Jakub Fluss - pensista, Julius Glücklich - universitní profesor z Brna, Marie Goldmannová, Karolina Guttmannová, Hugo Hauscheider a Oskar Haller - obchodníci, Karel Hitschmann s rodinou - obchodník, Rudolf Kolein - výrobce lihovin, Robert Kumermann s rodinou - obchodník střižním zbožím, Eduard Kaufman - hostinský, Adolf Kaufman - nákup obilí, Franz Kohn - obchodní pomocník, Jakub Klein s rodinou - krupařství, sklenářství, Otto Kraus - obchodník střižním zbožím a povozník, Antonie Porgesová - soukromnice, Matylda Spitrerová - obchod s vlnou, Josefa Seidlová - obchodnice, Samuel Schneider - soukromník a obchod střižním zbožím, Marek a Kateřina Schäfrnerovi - obchodník a soukromnice, Josef Tachovský s rodinou - hostinský, syn zubní technik, Rudolf Ullman s rodinou - obchod s vlnou, Emanuel Vratislavský - hodinář, Max Závodský s rodinou - obchod s dřívím, povoznictví, soukromník.

Z "Matriky příslušníků obce 1923 - 1938" vyjímáme:
- Wassermanová Barbora s vnučkou Pavlínou a vnukem Šalamonem odjíždějí 1934 do Prahy
- Polák Moric s rodinou, nájemce dvora; syn Alfred odchází do Lvova, ostud ostatních není znám
- Wassermann Jakub s rodinou - další osud neznámý
- Polák Simon s rodinou, sládek - další osud neznámý
- Polák Maxmilian s rodinou, manželka Regina roz. Ebstein, rodina přišla z palírny v Čáslavicích, 5 dětí, z nich Moric se oženil do Znojma, František rovněž do Znojma, osud dalších není znám
- Wassermannová Anna a Karel (sourozenci) z Vídně - další osud neznámý
- Polák František s manželkou Kateřinou přicházejí v roce 1938 do Prahy a jsou zde přijati - další osud není znám

Tady můžeme své putování za Židy do Větrného Jeníkova ukončit. Většina zmizela neznámo kam. Nevíme, kolik z nich přežilo nacistické běsnění. Nikdo nepodává svědectví, nikdo se ve Větrném Jeníkově nepřihlásil. Na archivní dokumenty začíná opět usedat prach...

Autor: Ladislav Vilímek, zdroj: Iglau.cz

 

zpět