Obce

Třešť

Třešť

29. 04. 2009 08:20

Fotogalerie (30.6.2008)

Historický vývoj židovského osídlení na Jihlavsku a v Třešti

Nejstarší stopy židovského etnika v oblasti Vysočiny musíme logicky předpokládat tehdy v jednom z nejvýznamějších sídel státu, v královském horním městě Jihlavě (zmínka v listině o potvrzení městských práv králem Václavem a markrabětem Přemyslem ze 70. let 13. století). O téměř století později markrabě Karel, aby pomohl městu po zániku stříbrných dolů a podpořil soukenictví a obchod , vyzval listinou z 25.8.1345 Jihlavské, aby přijali Židy z (z Brna), kteří se zde chtějí usadit. Židé se v té době věnovali obchodu, hlavně s vlnou a půjčováním peněz na úrok (lichvou). A právě velké zadlužení měšťanů u Židů se jim stalo osudným: pod záminkou podpory kacířů - husitů vypověděl moravský markrabě vévoda Albrecht v r. 1426 Židy z Jihlavy. Byl to první případ na Moravě a impuls, neboť v dalších letech (především r. 1454) byli postupně židé vypovězeni z moravských královských měst. Jihlavští Židé odešli především do okolních poddanských městeček a měst Batelova, Třeště, Puklic, Brtnice a snad i Polné, čímž byl položen základ pro existenci zdejších židovských obcí (jedinou výjímkou mohla být Třešť, kde již ve 2. pol. 13.byl zmíněn rabín Jakub z Třeště). Židovská obec v Telči se ustavila až v 1. pol. 17. století, zprávy o komunitách ve Stříteži a Větrném Jeníkově pocházejí až z 18. století.

Občané židovského vyznání mohli teprve ve 2. pol. 19. století a 1. pol. 20. stol. plně rozvinout své schopnosti - podstatně se tehdy zasloužili o hospodářský, sociální a kulturní vzestup naší země. Na Jihlavsku dokládá toto tvrzení existence řady podniků. Např. v Batelově textilní továrny Böhma, Klinenbergera a Hamlische, v Třešti textilka Münchova, sirkárny a dřevopodniky Meissnera, Knappa, Weissbergera.

Třešť a židovství

Židovská čtvrť se prostírala v severozápadní části města, přičemž později byla dodatečně uzavřena a oddělena od křesťanské části vlastní menší zdí se třemi brankami. Od poč. 19. století bylo oddělení ulic (eruv) prováděno řetězy: na severním okraji ghetta se nacházely oddělující řetězy u domu čp.434, na jihu na Malém náměstí poblíž vyústění ulice K. H. Máchy a na východě bylo ghetto uzavíráno v Roosveltově ulici poblíž synagogy.
Podélný tvar židovské čtvrti je dán směrem hlavní obchodní cesty, z jedné strany je vymezen městskými hradbami a z druhé zákruty rybníka. Domy s přibližně stejnou středověkou parcelací se k sobě volně řadí. Páteří čtvrti je ulice Židovská, dnes Nádražní, s domy zpravidla patrovými. Později vznikly vedlejší kolmo řazené, z části slepé uličky s přízemními domky, často rozepínané prampouchy, které společně tvoří onu rázovitou malebnost židovských čtvrtí (ulice Nerudova, Ztracená, Sv. Čecha, dříve Zážidovská).

Jelikož židovská čtvrť neměla možnost extenzivního růstu, docházelo k zahušťování její zástavby, což mělo za následek velice špatné hygienické podmínky obyvatel a nebezpečí častých požárů - r. 1824 vyhořelo celé ghetto, větší požár byl též r. 1920. Většina domů je tedy po ohni několikrát přestavěna. K r. 1834 se uvádí 77 domů, tento počet zůstal po léta přibližně stejný. Nejvýznamnější budova ghetta byla vždy synagoga. První zmínka o ní pochází z r.1693. Nápadné je velmi těsné sousedství synagogy s filiálním kostelem sv. Kateřiny Sienské, které svědčí o jisté toleranci světské a církevní moci. Po požáru r. 1824 byla synagoga nově vystavěna v empírovém slohu; její ušlechtilé průčelí s pěti poli loubí (jediná synagoga s tímto architektonickým prvkem v českých zemích) je obráceno na náměstí Svobody. Je to volně stojící , poměrně rozsáhlá budova obdélného půdorysu s přístavbou zimní modlitebny na severní straně. Vnitřní klenutý sál je opatřený štukovou výzdobou. Zařízení interiéru bylo za 2. světové války nacisty zničeno. V roce 1947 byla budova templu prodána tehdejšímu národnímu výboru za povinnost údržby židovského hřbitova, v r. 1955 byla podle projektu architekta B. J. Máčela upravena na sbor církve československé husitské (památka rejstř. číslo 5339). V uličce naproti synagoze stojí přízemní budova bývalé dvoutřídní židovské školy zrušené po první světové válce. Do r. 1848 v Třešti existovala rovněž renomovaná ješíva (vyšší náboženské učiliště), kterou ve své době vedl učený rabín Josef Frankfurter. Obraz tehdejšího ghetta doplňovaly ještě další nezbytné budovy a instituce - rituální lázně ( mikve), obecní dům, rabinát, špitál, chudobinec, masné krámy, strážní domek, hostinec a samozřejmě spousta obchůdků a krámků, které dotvářely typický kolorit židovské čtvrti. Mimo to byla ve zdejším ghettu řada nadačních domů (např. čp. 427 a 442); pro množství nadací a učenost obyvatel byla Třešť v židovských kruzích zvaná “Malý Berlín“.

Místem posledního odpočinku celých generací třešťských Židů se stal malebný hřbitov na jižním okraji města u silnice do Hodic, v Korečníku ve stráni nad Čenkovským potokem a koupalištěm. Jedná se původně o polní hřbitov obdélného tvaru, ohraničený kamennou zdí. Přístup na hřbitov byl márnicí, která stojí v rohu u silnice a dvěma brankami pro pěší v severní ohradní zdi. Pohřebiště pochází pravděpodobně ze stejné doby jako židovská čtvrť, rozšířeno bylo r. 1736 a ve druhé pol. 19. století, nejstarší dochované náhrobky patří do počátku 18. století (1705 Rachel, dcera Geršona). Náhrobní kameny v počtu asi 1 000 kusů jsou provedeny převážně v místní žule, bohatě členěny a opatřeny barokní výzdobou, novější náhrobky jsou z mramoru a pískovce a jsou zdobeny plochou symbolikou, vykazující zřetelný vliv moravského lidového umění. Na ploše hřbitova o výměře 3 499 metrů čtverečních je pochována řada učených místních rabínů a významných osobností zdejší obce (např. zakladatel první třešťské sirkárny Samuel de Mayo). Památkově chráněn pod rejstř. číslem 7109.

Tragickým epilogem stálého soužití židovského etnika se stalo období 2. světové války. Občané židovského původu ve smyslu norimberských zákonů byli německými nacisty nejprve připraveni o svá práva, pak o majetek a nakonec i o holé životy. Transporty Av z 18.5.1942 a Aw z 22.5.1942 vypravenými ze sběrného střediska v Třebíči byli Židé z oblasti Vysočiny deportováni do koncentračního tábora v Terezíně a odtud poté do nacistických vyhlazovacích táborů na východě. Třešťský transport do sběrného střediska odešel 14.5.1942. Hrůzy války přežil jen zlomek.

Jedním z nich byl pan Walter Isternitz, který se narodil 13.8.1912 v Třešti, kde žil se svými rodiči a sourozenci, později se vyučil jako obchodní příručí. Počátkem okupace našeho státu nacistickým Německem se dne 4.4.1939 pomocí ilegálního transportu dostal po značných útrapách do Palestiny. V květnu 1942 se dobrovolně přihlásil do zahraniční čsl. armády, kde byl účastníkem bojů na všech frontách v severní Africe jako protiletadlový dělostřelec.

Po přesunu do Evropy prošel všemi bojišti, nejtěžší byly v Ardenách. Nakonec s armádou generála Pattona pronikli počátkem května 1945 do Plzně a dále až k Holoubkovu. Po skončení války se jeho jednotka zúčastnila slavnostní přehlídky v Praze. Po jejím skončení přijel do Třeště ,kde s lítostí poznal, že všichni jeho drazí zahynuli ve vyhlazovacích táborech nacistů. Pan Isternitz obdržel 14 významných válečných vyznamenání. Až do své smrti dne 25. července 2001 žil v městě Ramat Gan v Izraeli. Oběti holocaustu v Třešti připomíná památník, který byl slavnostně odhalen v roce 1992 a při této příležitosti byl pan Walter Isternitz jmenován Čestným občanem svého rodného města.
Židovské náboženské obce byly zrušeny počátkem 40. let.
 

zpět