Obce

Třebíč

Třebíč

28. 04. 2009 09:08

Fotogalerie (9.2.2008)

Okresní město na Moravě, 140 km JV od Prahy. Ve 13. stol. byla Třebíč povýšena na městečko a r. 1335 na město.
První spolehlivý doklad o ž. osídlení pochází z r. 1433, ŽO je doložena v polovině 16. stol. Od konce 18. stol. do poloviny 19. stol. smělo v Třebíči bydlet 260 povolených ž. rodin: byla zde jedna z nejpočetnějších židovských obcí na Moravě. R. 1799 žilo v Třebíči 1770 osob ž. vyznání (59 % obyvatel), r. 1848 to bylo 1 612 osob (20 %), r. 1900 už jen 663 osob (4 %), r. 1930 pouze 300 osob (2 %). Po 2. svět. válce byla ŽNO formálně obnovena, ale pro malý počet věřících byla velmi brzy zrušena.

Z Třebíče pocházeli: předseda studentského revol. výboru ve Vídni a bojovník v revoluci r. 1848 Moriz Habrofsky (1822-1849 Německo); teplický rabín a vydavatel časopisu Jüdische Chronik Adolf Kurrein (1846-1919 Teplice); novinář a historik Kurt Beer, pseud. Kurt Konrad (1908-popraven 1941 Drážďany, pamětní deska na rodném domě v Blahoslavově ul. č. p. 118).
Podle něm. názvu města je utvořeno známé židovské příjmení Trebitsch.

Rozsáhlá židovská čtvrť - ghetto - S od městského jádra, oddělená od něho řekou Jihlavou. Dvě hlavní ulice (Blahoslavova a L. Pokorného) a mnoho příčných uliček, dvě synagogy. R. 1556 zde bylo 19 židovských domů, před polovinou 19. stol. 110 patrových domů. Doba zřízení ghetta není známa, jeho výstavba však byla ovlivněna stavebním řádem vydaným vrchností ve 2. pol. 16. stol. Koncem 19. stol. byla zbořena nejvýchodnější část čtvrtě (se špitálem a jatkami). - Dochován urbanisticky mimořádně cenný celek, pravděpodobně nejzachovalejší ghetto v Evropě. Na některých domech patrné renesanční a barokní prvky. Plánuje se stavební rehabilitace čtvrtě. - V čp. 4 na Tichém nám. sídlil rabinát, čp. 14 byl obecní dům (radnice).

Stará synagoga na Tichém nám., při Z okraji židovské čtvrtě. Postavena v letech 1639-42 (podle jiného pramene až na počátku 18. stol. na místě starší dřevěné syn.). R. 1757 na příkaz vrchnosti snížena na úroveň okolních domů. Poškozena požáry r. 1759, 1821 a 1856. V 19. stol. dvakrát přestavěna (novogoticky r. 1880) a zvětšena. Bohoslužby do 2. svět. války, od r. 1954 využitá jako sbor církve čs. husitské (interiér zmodernizován, vnitřní zařízení se nedochovalo).

Nová synagoga v Blahoslavově ul., ve V části židovské čtvrtě. Postavena podle jednoho pramene na počátku 17. stol., podle jiného až r. 1737 na místě dřevěné syn. (zničené snad požárem r. 1724). Renovována r. 1845, ženské oddělení přistavěno r. 1881. Bohoslužby snad do 1. svět. války, později budova nevyužitá. Po 2. svět. válce zde mělo být zřízeno židovské muzeum (plán neuskutečněn), od r. 1988 probíhá adaptace na koncertní a výstavní síň. Cenná barokní stavba, klenutý sál se štukovou výzdobou (vnitřní zařízení se nedochovalo).
Menší modlitebny bývaly především v 18. a 19. stol. v různých obytných domech.

Starý hřbitov neznámého stáří býval poblíž zámku. Zrušen snad na počátku 17. stol., beze stopy zanikl.
Dnešní hřbitov 400 m SV od Staré synagogy, na stráni nad Týnským potokem, přístup od ul. Hrádek. Založen pravděpodobně v 1. pol. 17. stol., několikrát rozšířen. Nejstarší dochovaný náhrobek z r. 1625, dosud se zde pohřbívá. Asi 11 000 pohřbů, asi 3 000 náhrobků. Kamenné rituální umývadlo (kijor) z r. 1716-17. Pomník 290 obětí nacismu z r. 1957. Obřadní síň z r. 1903. Velmi cenný hřb. s náhrobky renesančního, barokního a klasicistního typu. V letech 1983-88 byl hřbitov restaurován.
V západomoravském muzeu (v zámku) je malá expozice věnovaná dějinám místní ŽNO.

Zdroj: Fiedler, Jiří - Židovské památky v Čechách a na Moravě (Sefer, Praha 1992)




Historie

Třebíč se stává centrem židovského osídlení již od středověku. Židé zřejmě přicházeli přes Alpy a Balkán. Mnozí z nich tu zůstali na levém břehu řeky - z jedné strany skály a ze strany druhé řeka, stále hrozící záplavami, bránily mohutnějšímu rozvoji. První písemná zmínka o pobytu Židů v Třebíči pochází z roku 1338.
Židé byli zručnými řemeslníky a úspěšnými obchodníky, kteří představovali pro křesťanskou část města velkou konkurenci. Ačkoli křesťanství, jak je známe z evangelií a děl svatých Otců a Judaismus, jehož zásady jsou obsaženy o Tóře, jsou si blízké, (víra v téhož Boha a Bibli, naděje na odpuštění hříchů, ve zmrtvýchvstání, ve věčný život..), křesťané ovšem zastávají přesvědčení, že vinu na smrti Ježíše Krista nesou Židé. Tolerování okolím a vrchností si Židé museli vykupovat četnými daněmi a poplatky. Co se řemesel týče, tak před rokem 1618 směli Židé provozovat jen koželužství, pálení kořalky, rukavičkářství, obchodovat s veteší a půjčovat peníze na úrok.
Začátkem 17. století, v posledních letech vlády Smila Osovského a Kateřiny z Valdštejna se Židé neměli špatně. Kateřina z Valdštejna Židům výdělek přála a nestranila se jich. Plynulý růst a rozmach byl ale narušen r. 1618 - 1648 třicetiletou válkou, poté r. 1663 vyloupením několika domů tureckou jízdou, r. 1759 velkým požárem, jež zničil 95 domů v židovské obci, častými povodněmi...

Do roku 1849 vstoupilo židovské město s 1170 obyvateli. Částečné uvolnění přinesl až revoluční rok 1848, kdy Židé nabyli plná občanská práva a mohli se volně pohybovat. Židé se začali stěhovat do lepších domů nejen ve městě, ale odcházeli za lepšími ekonomickými podmínkami do Mikulova, Přerova, Brtnice.. V Třebíči ghetto postupně začali osídlovat křesťané a postupně se z něj stávala dělnická čtvrť. Konečnou tečku za historií židovské obce udělala 2. světová válka. Nacisté odvezli z Třebíče do koncentračních táborů 281 Židů. Pouze 10 jich přežilo, ale ti již neměli dost sil opět oživit komunitu. Jako hmotná připomínka dlouhé a bohaté historie židovské obce v Třebíči nám zůstalo ghetto, které se řadí mezi urbanisticky nejzachovalejší v Evropě. Do dnešní doby se zachovaly dvě synagogy a řada dalších více či méně zachovalých staveb. Při své procházce městem neopomeňte návštěvu židovského hřbitova, jednoho z největších v ČR. Přijměte pozvánku na prohlídku stálé výstavy v Zadní synagoze, kterou tvoří dvě vzájemně se doplňující části. V šesti prosklených vitrínách se nachází takřka 60 předmětů z depozitáře pražského Židovského muzea. Vystavené předměty se tak vracejí po více než půl století do Třebíče, odkud byly do Prahy převezeny po nacistickém holocaustu. Jedná se o hmotné doklady občanského a náboženského života našich dávných židovských spoluobčanů. Druhá část výstavy, umístěná na 11 nástěnných panelech, dokumentuje dlouhý vývoj židovské obce až do současných dní. Dostatečný prostor je věnován i zdokumentování vývoje posledních deseti let, která měla na současnou podobu židovské čtvrti zásadní vliv.

Židovský hřbitov

Židovský hřbitov byl na dnešní místo přenesen ve 20. letech 17. století. Nejstarší zjištěné náhrobky pocházejí z první poloviny 17. století. Tento "nový" hřbitov byl umístěn v typické situační poloze židovských hřbitovů tj. "na kopci za městem", tak aby nebyl na očích vrchnosti a měštanům. Svou rozlohou - 11.772 m2 se třebíčský hřbitov řadí k největším židovským hřbitovům v České republice. Na celé ploše se nachází asi 11000 hrobů a téměř 3000 kamenných náhrobků, z nichž nejstarší pochází z roku 1631. Vedle vstupní kovové brány stojí obřadní síň z roku 1903, která byla postavena z iniciativy rabína Samuela Pollaka z dobrovolných darů členů židovské komunity. Tato obřadní síň je jediná samostatně chráněná obřadní síň na Moravě. Její mimořádná hodnota spočívá hlavně v dochované výzdobě a vybavení interiéru. Velmi cenné je zdobené porcelánové umývadlo, sloužící k rituálnímu omytí rukou před obřadem. Hřbitov je s nedalekou židovskou čtvrtí spojen vozovou cestou, vystavěnou roku 1886 a upravenou v roce 1903. Hřbitov se hebrejsky nazývá "bejt olam" -dům věčnosti nebo také "bejt kvarot" - dům hrobů.
O poslední věci zesnulého, od přípravy pohřbu, jeho organizaci, až po uložení do hrobu a také o bezprostřední péči o pozůstalou rodinu se starají členové a členky pohřebního bratrstva - "chevra kadiša". Náboženská tradice nedovolovala ponechat zemřelého přes noc v úmrtním domě. Proto byli nebožtíci ještě v den úmrtí přeneseni do márnice, kde u zemřelého bděli členové pohřebního bratrstva, kteří zajišťovali i rituální očistu - "taharu". Rozloučení se zesnulým probíhalo v obřadní síni a nikdy nebylo doprovázeno hudbou. Při tradičním židovském pohřbu se ostatky zemřelého ukládají do země, kremaci nebo balzamování židovský zákon zakazuje. Samotný pohřeb je velmi prostý - po rituální očistě je mrtvý oblečen do bílého rubáše, pak je jeho tělo uloženo do dřevěné rakve. Do rakve je zakázáno vkládat jakékoliv šperky či květiny, zemřelý má pouze na ústech a očích střípky a pod hlavou hlíny ze země Izrael. Je pohřben tváří k Jeruzalému (u nás k východu), na hrobě se zpravidla o rok později vztyčuje náhrobní kámen - "maceva", do něhož jsou vyryty údaje o zesnulém. Podle staré tradice Židé při návštěvě hřbitova nosili na hroby kamínky. Na třebíčském hřbitově nalezla svůj poslední odpočinek řada předních představitelů třebíčské židovské obce v čele s učenými rabíny Joachimem Josefem Pollakem a Dr. Samuelem Pollakem. Je zde rovněž pochován autor německy psané Historie Židů v Třebíči - Jakob Kořatek nebo zakladatel židovské nemocnice Dr. Šimon Schuschny. Majestátní hroby zde také mají členové rodiny Grünbergerovy, Subakovy, Taussigovy a Kantorovy. Od roku 1922 stojí na hřbitově památník dvaceti židovských vojáků padlých v letech I. světové války. V roce 1957 zde byl odhalen Pomník obětí rasové genocidy za 2. světové války, který připomíná umučené členy židovské komunity v Třebíči.
Třebíčský hřbitov se svými cennými náhrobky renesančního, barokního a klasicistního typu představuje jednu z nejvýznamnějších památek svého druhu na Moravě a právem je proto zařazen do nejvyšší kategorie ochrany. Třebíčské Židovské město se hřbitovem je spolu s bazilikou sv. Prokopa zapsáno v seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.

Hřbitov je po celý den volně přístupný, v případě zájmu o prohlídku s průvodcem kontaktujte, prosím, správce hřbitova p. Maláška na telefonním čísle 568827111

 

zpět