Obce

Střítež u Jihlavy

Střítež u Jihlavy

28. 04. 2009 08:33

Fotogalerie (10.8.2008)

Nejstarší písemná zmínka o této vsi pochází z roku 1346, kdy se poprvé objevuje název Schritis. První obyvatelé se zde usadili asi v polovině 13. století. Postupný rozvoj vsi a její poloha při Haberské stezce daly podnět k založení hradu v roce 1347. "Munitio Schritys", jak byl uváděn v písemných pramenech, patřil pánům z Lipé. Po jeho zničení husity v roce 1423 následuje jeho obnova, tentokrát Mikulášem Trčkou z Lípy v roce 1493. Je známo, že Trčkové podporovali Židy na svém panství.
Jedno z nejstarších židovských osídlení bylo při hradu Lipnice, později v Herálci, Větrném Jeníkově a také v docela malých vsích, kam přicházely židovské rodiny po roce 1424, kdy musely opustit Jihlavu. Z roku 1604 je znám soupis zdejších obyvatel, z nichž několik bylo bezpochyby Židů: Gelko, Schutz, Samuel Schutz, Paul Freundt, Paul Mukh, Jackl Bokh a další. Vše napovídá tomu, že právě počátkem 17. století zde byla nejpočetnější židovská obec, která založila i místní hřbitov a některý z domů sloužil i jako modlitebna. Postupně pak Židů ubývalo, neboť většina z nich dala přednost podnikání ve městech. Některá jména objevíme v Jihlavě a v Polné.
Židé zde však stále pobývali, což dokládá i řada písemných pramenů, které jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Jihlavě. Roku 1840 kupuje zdejší panství v dražbě Karel Antonín kníže Hohenzollern - Sigmaringen. Nabízí se pronájem dvora, pivovaru, hostince, přibývá obyvatel a objevuje se možnost zřizovat krámy či obchody. V "Parcelním protokolu" z roku 1870 (Abshriff Grund Parzellen Protocoll der Catastral G. Stritenz) najdeme jména Anton Beer, Moses (Moises) Lauer, Jakob Markus nebo Anton Baraun (Beran).
Dalším zdrojem informací je "Kniha vydaných domovských listů" (Heimatscheine) z počátku 20. století. Domovské listy byly vydány v průběhu let 1926 - 1942 a jsou zde tyto osoby:

Podle "Školního přehldu" (Tabelle für das Schuljahr 1890 - 1891) byla v celé škole pouze jedna žačka židovského vyznání, ostatní byli katolíci. Do dalších let je nám průvodcem "Školní pamětní kniha" (Gedenkbuch der Trivial - Schule Schrittenz 1836), kde pouze ve školním roce 1892 - 1893 je jeden žák židovského vyznání a 83 katolíci, v roce 1893 - 1894 opět jeden žák židovského vyznání a 86 katolíků (současně jsou uvedeni 82 žáci z německých rodin a 5 z českých) a potom až do roku 1899 není na škole žádný žák židovského vyznání. Procházíme-li školní katalogy 1899 - 1900 najdeme Martu Hauptovou, nar. ve Stříteži 22.2.1892, židovského vyznání, otec Berthold Haupt je hostinský. V katalogu I. třídy 1913 - 1914 je uveden Karel Lauer, nar. ve Stříteži 5.4.1907, židovského vyznání, otec Gustav Lauer je nájemce dvora, další dítě Františka, nar. 2.1.1905 ve Stříteži čp. 43, Žid, dále Greson Meresse (také psán Mresse), nar. 31.12.1907 v Sokolově - Haliči, otec Jakob Hirsch Meresse ve Stříteži čp. 88. Následující sourozenci Maier Laufer, nar. 1907 v Rudniku - Haliči a Regina Lauferová, nar. 1908 tamtéž, otec Simon Laufer, židovského vyznání, bydlí ve Stříteži čp. 88. V katalogu 1909 - 1910 je zapsána Ella Epsteinová, nar. ve Stříteži 6.2.1901, otec Franz Epstein, pekař na čp. 26, přistěhovali se do Puklic u Jihlavy. Dále v katalogu 1907 - 1908 je Hermína Kleinová, nar. ve Voselci 16.9.1895, židovského vyznání, přistěhovala se v roce 1901 z Voselce u Horažďovic a bydlí u pnaa F. Epsteina. V katalogu 1914 - 1915 jsou mimo jiné uvedeni sourozenci Daniel Maresse, nar. v Sokolově - Haliči 3.3.1902 a Juda Meresse, nar. tamtéž dne 3.1.1905, přišli v roce 1915 z Haliče a usadili se v domě čp. 88 ve Stříteži, otec Jakob Herš (Hirš) Meresse. V prvním pololetí nemají uvedeny známky, neboť do školy nastoupili v únoru 1915. Poslední zápis se týká Leo Haupta, nar. ve Stříteži 2.9.1894, židovského vyznání, otec Berthold Haupt je hostinský ve Stříteži čp. 39.
Není bez zajímavosti, že mnoho uprchlíků z Haliče nemělo to štěstí, že získali bydlení v některé vesnici. Většina byla ubytována v uprchlickém táboře zvaném "Baráky" na Rozkoši u Německého Brodu. Bylo mezi nimi mnoho židovských rodin, což dokazují dobové fotografie. Mnoho z nich také zemřelo na infekční choroby, a proto byly pochováni na tamním provisorním hřbitově. I mezi náhrobními deskami můžeme poznat řadu typicky židovských, prostých i honosných, jsou zde ale také jen kolíky s plechovými tabulkami.

Ani tady nemusí naše pátrání končit. V "Matrice občanů dle domovních čísel" (Gemeinde Matrik) najdeme další zmínky nejen o zdejších Židech. Zajímavý je zápis u domu čp. 39, kde bydlel Berthold Haupt, nar. 23.3.1861 ve Stříteži, a jeho žena Elisabeth, nar. 16.8.1867 v Polné. V zápise je dále uveden syn Leo a jeho žena Marta, která zemřela a byla pohřbena v Jihlavě. Dále je zde poznámka o přestěhování do Jihlavy v roce 1924, asi v případě syna Lea, neboť dne 1.5.1940 se stěhují do Prahy! Na dům přichází podle zápisu už 1.4.1940 Mathias Pollak z Rounku. Židovští manželé, jak to bylo organisováno i v jiných případech, končí později v Terezíně a majetek přichází do německých rukou. Jedná se o jeden ze způsobů, jak se řešila židovská otázka dům od domu, neboť v této době nebylo již kam utéci. Tragický konec se odehrál zřejmě na čp. 43. Majitelem byl Hugo Koblitz, nar. 8.11.1875 ve Stříteži, a jeho žena Berta, nar. 30.6.1881 v Zahrádce (asi u Brna), sňatek 1908, děti - dcery Marta, nar. 1908, v roce 1932 se stěhuje do Moravské Ostravy, a Paula, nar. 1911, v roce 1936 se stěhuje do Königgrätzu. U obou manželů je zapsáno úmrtí ve stejný den, 18. března 1939, pouhé tři dny po okupaci ČSR! Sebevražda či vražda? Předtucha velkého utrpení a běsnění zfanatisovaných hord, udělaly své... Dne 1.10.1939 se do domu stěhuje Vinzenz Matula, Kaufmann.
Na konec této knihy, na poslední list, dopsal někdo: "Gustav Koblitz nar. 15.8.1907 v Königsburgu a Magdalena Koblitz, nar. 24.5.1912 ve Vídni. Sňatek dne 23.6.1938. Domovské právo Střítež". Nic dalšího není dopsáno. Další osud židovských manželů už psal život sám. A nebyl to lehký život.
Co zůstalo po střítežských Židech ještě? Jejich domovy nebo místa, kde pracovali, kde obchodovali a podnikali. Ještě mezi válkami se říkalo na čp. 37 "U Beranů", na čp. 38 "U Moritze" (Žid Moritz Haupt), na čp. 39 "U Hauptů" (Žid Berthold Haupt), na čp. 43 "U Koblitze" (Žid Hugo Koblitz).

Poslední skutečnou památkou, která nám připomíná Židy ve Stříteži, je zdejší židovský hřbitov, který se nachází na poli nad Zámeckým rybníkem. Na malé čtvercové ploše, uprostřed polorozpadlých kamenných zdí, je několik desítek náhrobních kamenů z let 1800 - 1850. Po okupaci se zloba německých fanatiků obracela nejen proti samotným Židům, ale i proti židovským objektům. Nebyl ušetřen ani zdejší hřbitov, místo posledního odpočinku Židů ze Stříteže a blízkého okolí.
Betkvarot - místo hrobů, bet hachajim - zahrada života nebo bet olam - dům věčnosti, tak se nazývá hebrejsky posvátné místo hřbitova. Místo pokládání malých kamínků na náhrobky a kvitlech do štěrbin náhrobků. Oni přišli s velkými kameny, ničili a chtěli zničit všechno. Jak praví babylonský talmud, Berachot 18a: "Spravedliví žijí a jsou s námi i dnes".

Autor: Ladislav Vilímek, zdroj: Iglau.cz
 

zpět