Obce

Rantířov

27. 04. 2009 16:10

Od března 1911 do roku 1916 byl nájemcem velkostatku v Rantířově Otto Goldmann. Pak následoval prodej Marii Porgesové z Vídně a roku 1928 kupuje statek František Šašek, jehož rodina jej vlastní dodnes.

Ale vraťme se do roku 1911. Právě v tomto roce přichází do Rantířova první známá židovská rodina. Velkostatek si pronajímá Otto Goldmann, jeden z osmi synů úspěšného nájemce velkostatku v Sádku u Kojetic. Jakub Goldmann a jeho žena Amalie, rozená Šiková. Rod pocházející z Moravského Krumlova. Osm synů a jedna dcera. Emil, ředitel divadla ve Vídni, Alfred, nájemce velkostatku v Jemnici, Rudolf, lékař ve Vídni a pak v Jihlavě, Berthold, nájemce velkostatku v Kožichovicích, Evžen a Alois pomáhali všem a ve všem. Leo studoval práva, žil svým životem a konečně Otto, nájemce velkostatku v Rantířově. Jejich sestra se jmenovala Jeeny.

Dodnes se zachovalo něco málo vzpomínek a také fotografií. Obrázky celé rodiny v zahradě před vstupem do zámku, s babičkou a vnoučaty. Fotografie služebnictva, kočího, kuchařek, vychovatelky a celé té neopakovatelné atmosféry počátku století. Na jednom snímku právě přichází zdejší poštovní zřízenec s dopisem, snad posledním... Otto měl dva syny a jedno veliké štěstí. Oba žijí za oceánem. Poslední Židé odešli v roce 1918. O dvacet let později je vyháněla hesla na zdejší hospodě: "ŽIDI VEN!"
Události kolem Židů v období protektorátu se promítají i do všedního dne zdejší české školy. Je třeba řešit židovskou otázku, je třeba stále vysvětlovat. Nic nesmí být ponecháno náhodě. A tak se dočteme ve "Školní kronice za léta 1934 - 1940" v rubrice "Důležité události" toto:
"České pracovní síly jsou najímány na práce do Německa. Říšský protektor vydal nařízení o Židech, rozpustil v některých městech (Jihlava) obecní zastupitelstva a jmenoval komisaře. Orientační nápisy předělány na německé..."
O pár měsíců později je tato kronika na základě OŠV Jihlava ze dne 1.7.1940 a dopisu říšského protektora z 1.6.1940 zabalena, zapečetěna a uložena jako závadná. Následuje razítko "Česká škoal obecná v Rantířově", Jos. Šťáva říd. učitel.
Kousek odtud, v Německé Vyskytné, zapsal tamní německý kronikář už v roce 1939 (str. 287) k datu 15.7.1939 tuto událost:

"V noci byly demolovány židovské víkendové chaty v Pekelském údolí a v zahradě rantířovské hospody se objevily nápisy ŽIDI VEN!" (napsáno česky, pozn. autora) Pár řádků před tím, u data 30.6.1939, je jiný zápis o demolování českých chat na Zaječím skoku. Končí poznámkou: "Má se za to, že to byli čeští fašisté". A půjdeme-li opět o pár řádků zpět, dočteme se, že 7.6. byl neznámými pachateli začmárán na rantířovském nádraží český nápis a 19.5. přerušili zdejší českou schůzi příslušníci SS a SA.
Odkud přišli čeští fašisté a proč právě do Rantířova nelze už dnes zjistit. Proč potom zůstali po celou dobu okupace v anonymitě? To už dnes také nezjistíme. Nikdo ze starousedlíků neví, že by zde nějací působili. Vraťme se však do školní budovy. Začala se psát nová školní kronika. Od 1.9.1940. Opět rubrika, tentokrát "Změny u velkostatku", kde je uvedeno:

"6.11.1940 byla dána z rozhodnutí pana říšského protektora zdejšímu velkostatku vnucená správa k zajištění veřejného pořádku. Vrchní správce: Dr. Schultze z Brna, komisař p. Ernst Schinz z Pomořan nastoupil 15. listopadu 1940".

V rubrice "Události místní" je později napsáno:

"V místním velkostatku byla umístěna vrchní správa vnucených správ velkostatků (Dr. Minwitz). Vnucený správce místního velkostatku Ernst Schinz byl náhle odvolán".

Podle svědectví manželů Kosových (pan Josef Kos byl na velkostatku už za majitele Fr. Šaška šafářem) se zde objevovala auta s podivnými náklady drahého šatstva a různých předmětů. Jednou k ránu byla dokonce paní Kosová nucena prát zakrvácené luxusní povlečení...
Mezi zdejšími lidmi se šeptalo, že jde o nakradené židovské věci, pocházející kdesi od Moravských Budějovic. Inu, zdejší "vrchní správa vnucených správ velkostatků" se činila. Taková byla doba. Nacističtí funkcionáři, už od těch malých funkcí, skutečně nezaháleli. Bylo třeba rychle přispět "ke konečnému řešení židovské otázky". Dnes, po více jak padesáti letech, skládáme tuto tragickou mozaiku podle zdánlivě nesourodých a docela obyčejných zápisů v kronikách...

Autor: Ladislav Vilímek
 

zpět