Obce

Puklice

Puklice

27. 04. 2009 16:07

Fotogalerie (4.8.2007)

Židé žili v Puklicích přinejmenším od počátku 15. stol. Větší počet se jich zde usadil pravděpodobně v roce 1425 po vyhnání Židů z královského města Jihlavy na příkaz rakouského arcivévody Albrechta. Z Puklic docházeli do Jihlavy za obchodem a večer se vraceli zase zpět.
Domy Židů byly soustředěny ve středovýchodní části Dolní obce. Obdobně jako ostatní zástavba byly i domky židovských majitelů samostatně stojící v rozptýlené skladbě. V 19. století se k nim počítala stavení č.p. 32, 33, 34, 35 (synagoga), 36, 39, 12, 14, 53 (bydlel zde šámes), 72, 92, 96, 98 a 121 (u něj stála rituální lázeň mikve) a čtyři masné krámy u potoka, též označované jako židovská porážka-šlachta řezníků, kteří dováželi maso na trhy do Jihlavy. Zajímavé bylo, že jako vlastník židovských domů byl do pol. 19. století zapsán v pozemkových knihách majitel panství (např. r. 1820 Otto svobodný pán Skrbenský). Celek je v urbanistickém pojetí zachován, zbořeny byly jen dva domy při výstavbě samoobsluhy, jednotlivá stavení však byla upravena a modernizována.

Z roku 1722 pochází hlášení krajskému hejtmanovi o synagoze v Puklicích, z něhož se dovídáme, že k tomu účelu slouží podkrovní místnost nad světnicí v jednom domě upravená před čtyřiceti léty. Tehdy tato synagoga patřila mezi nejstarší na Moravě. Byla to místnost s barokními klenbami v podkroví domu č. 35. Nad vchodem byl původně umístěn kamenný znak barona Jana Malovce z Malova, od roku 1759 majitele panství. V přízemí domu byla situována rituální pekárna a školní učebna, po schodech do patra byla přístupna modlitebna pro muže, zamřížovaným oknem propojená s drobnou místností pro ženy. Rozvrh prostoru byl tradiční: schránka na tóru při východní stěně, uprostřed bima, po obou stranách 12 sedadel se stolky; klenba stropu pokryta hebrejskými liturgickými texty. V r. 1927 již nábožensky nevyužívanou budovu koupil Salomon Kohn a zřídil zde skladiště a sýpku. Po válce byl templ přestavěn na obytný dům, dnes je to obytný dům p. Stránského.

Od dřívější synagogy vede úzká cesta zvaná Židovská k nejcennější památce na židovské obyvatele, cesta k poměrně rozsáhlému hřbitovu na stráni nad obcí. Pochováváni zde byli Židé z širšího okolí - z Velkého a Malého Beranova, Luk, Kozlova, Studnic, Řehořova a do roku 1870 také z Jihlavy. Hřbitov patří mezi nejstarší na Moravě, památkově chráněn /č. 5155/, nejstarší kameny údajně z 15. století - na jednom snad letopočet 1421 - č. 5182 (nelze nalézt) - nejstarší nalezený kámen je z roku 1699 - Chana, dcera Leba. Poslední pohřeb v r. 1932. Pohřebiště je nepravidelného, přibližně trojúhelného tvaru, o výměře 1493 m2, se sklopem ke vstupu na západě. Příchod býval menší márnicí, z níž zbyly jen stopy zdiva. Ohradní kamenná zeď krytá cihlovými tvarovkami je dochována jen ve fragmentech. Zcela nepravidelné řady hrobů jsou především v západní části plochy, přibližně ve směru sever - jih s nápisem k západu. Dnes jsou jednotlivé náhrobky opravené a postavené. Je jich kolem 80 kusů, po stránce typologické více či méně zajímavé - zdobené stély zakončené obloukem. Materiál hlavně žula, méně mramor a pískovec. Více údajů o Židech v Puklicích máme až z 19. stol. V roce 1842 zde žilo pět židovských rodin, v 80. letech osm. Pukličtí Židé tvořili samostatnou náboženskou obec. Ta byla v roce 1891 pro malý počet členů zrušena a připojena k Jihlavě. V době samostané Československé republiky se k židovské víře hlásilo už jen několik osob, v roce 1921 čtrnáct a v roce 1930 jen šest. Patřil k nim také majitel statku Richard Fischmann, jehož otec Siegfried Fischmann statek koupil v roce 1905. Několik posledních židovských obyvatel bylo přinuceno odejít 14. května 1942 do Třebíče, odkud byli posláni transportem do Terezína a pak do dalších koncentračních táborů.. Většina z nich německou okupaci nepřežila. Jejich majetek byl arizován nebo byl prodán puklické obci.

Poslední ohlédnutí za synagogou v Puklicích u Jihlavy

"Jsa pamětníkem mnohých událostí a na základě pravdivých poznámek zesnulého švagra Josefa Pospíchala, učitele v Puklicích, doufám, že pamětní kniha bude vzornou sbírkou všech důležitých záznamů". Tak nadepsal v roce 1925 puklickou kroniku její autor, řídící učitel a rodák, Josef Šuhaj.
Kniha skutečně obsahuje celou řadu pozoruhodných informací ze života obce a mimo jiné také ze života místních Židů, na které se autor tohoto článku soustředil především. Po prostudování celého obsahu lze říci, že nejcennějším přínosem je poslední procházka, a snad také vůbec jediná, po málo známé puklické synagoze před jejím zrušením.
Na stránkách 103 až 105 je v krátkosti uvedena historie zdejších Židů, za kterou pak následuje kronikářův již zmíněný popis synagogy. Píše se v něm:
Blízkost Jihlavy jako obchodního střediska, výsady městského obyvatelstva - právo mílové - středověká nesnášenlivost náboženská byly příčinou, že v Puklicích usadili se Židé. Datuje-li se počátek obce kolem roku 1318, dokazuje letopočet na pomníku z roku 1421, že brzy musila tu býti židovská obec dosti početná, k níž patřily okolní obce Luka, Velký a Malý Beranov, Kozlov, Studnice a Řehořov. Je na bíledni, že židovský kostel byl postaven současně se hřbitovem. Synagoga je jednopatrová budova. V přízemí zůstával rabín, jenž zároveň vyučoval děti. V prvním patře je menší místnost pro ženy, spojená otevřeným oknem s hlavní bohoslužebnou síní pro muže. Na stěně nad vchodem je znak Jana Malovce, který byl od roku 1759 do roku 1807 majitelem místního velkostatku. Byl-li patronem kostela a nebo dal-li jej opraviti, není známo. Znak, jenž je porouchán, představuje koníčka, sedícího na zadku, v ústech má oprať a po stranách jsou písmena J B V M (Jan Baron Von Malovec). Vlevo u dveří je cínová pokladnička, nad kterou se dával o Velikonocích maces na paměť, že Židé na útěku z Egypta živili se manou. Vpravo u dveří je cínové umyvadlo. V něm byla voda, jíž Židé umývali ruce, aby čisti zasedli k bohoslužbě. Na stěně proti dveřím je dřevěná schránka opatřená hedvábnou clonou s hebrejským nápisem. ve schránce uschovány dvě pergamenové thory ve svitcích, jež byly odvezeny do Jihlavy. Záclona v podobě opony, opatřená rolničkami na šňůrách, je drahocenné dílo. Před válkou chtěl ji koupiti nějaký bohatý Žid z Pešti za 1200 zlatých. Nad dřevěnou schránkou na zdi je reliéf, představující dva lvy s pruty a nad nimi jsou dva ptáci. Vlevo vedle clony je obrázek s nápisem, znázorňující sedmiramenný svícen. Uprostřed kostela je zahrádka, v níž je stůl, na nějž kladlo se písmo svaté při bohoslužbě. Na klenutém obloukovitém stropě jsou hebrejské nápisy a pět svícnů. Po obou stranách je dvanáct sedadel se stolky, na něž při bohoslužbě kladli si Židé knížky, aby v ní četli. Hlavní místnost je 8 m dlouhá a 5 m široká. Pro větší návštěvu byla u dveří lavice a před zahrádkou pult na položení knih. Ve stolku a lavici, které jsou zhotoveny jako skříňky, uschovány: roucha, prostěradla, cínové talíře a rohy, na které bylo při bohoslužbě troubeno na paměť toho, že Mojžíš přivedl Židy na horu Sinai. Vedla kostela v domku, jejž má nyní pan František Líbal, krejčí, byla koupel, kde židovské ženy snad po šestinedělí se koupaly. Kostelním sluhou byl katolík a říkali mu "šamys". Dodnes v čísle popisném 53, který patří panu Tyšlovi, říkají U šamysů, poněvadž tam kostelník zůstával. Židé provozovali v obci obchod a řeznictví. Na místě domku čp. 110 na ostrůvku, jenž patří panu J. Hájkovi, stály čtyři masné krámy. Židovská obec v Puklicích čítala 71 duší. Do roku 1880 žilo v Puklicích 13 rodin: Kohn v čp. 32, Epstein (Heršl) v čp. 92, Ignác Pokorný v čp. 98, Max Pokorný v čp. 121, Lang v čp. 34, Schwarz v čp. 36, Epstein (Bulf) v čp. 12, Alois Pokorný v čp. 72, který vyráběl ocet, Rouchilka v čp. 39, Gitla Pokorná v čp. 14, Götz v čp. 64, Mendl v čp. 14, Gotlieb v čp. 96. Posledním učitelem a vykonavatelem bohoslužby místo rabína byl pan Götz, košerák, jenž podle předpisu náboženského prováděl židovským řezníkům zabíjení dobytka. Pravověrní Židé, vychovaní ve staré víře, nepojídali vepřové maso, ježto vepře považovali za nečisté tvory. Maso z ostatních zvířat mohli jísti jen tehdy, byl-li dobytek košerován, tj. velkým nožem podřezán, místo pouhého píchnutí, aby krev náležitě vytekla. Po roce 1880 odstěhovalo se mnoho rodin do Jihlavy a v obci zůstaly pouze tři rodiny: Kohnova, Epsteinova a Švarcova. Následkem toho židovská obec zrušena a o kostel se nikdo nestaral. V roce 1927 koupil synagogu pan Salomon Kohn za 13000 Kč, aby si v ní zařídil skladiště a sýpku. Kupní smlouva však není provedena a pisatel dopsal památkovému úřadu do Brna, aby synagoga jako stará památka byla zachována pro budoucí věky a aby pan Kohn jako majitel přízemí za poloviční cenu kupní byl povinen udržovati synagogu v pořádku.

Na stěnách synagogy jsou hebrejské nápisy, jež dle německého překladu na paměť zapisuji:

1. Svět je stvořen v milosti.
2. Ve Tvé paži je síla, vítězí Tvá ruka, kde Ty ji zdvihneš.
3. Dej Jakubovi pravdu, milost Abrahamovi.
4. V Tvé pravici je spása vždy a věčně.
5. Bože, náš pane, jak mocé je Tvoje jméno po celém světě, Tys postavil Svoji vznešenost na nebi.
6. Spravedlivým je Bůh na všech cestách, milostivým a laskavým ve všech Svých stvořeních.
7. Tvou, Bože, je velikost, moc a vznešenost, vítězství a sláva jako na nebi i na zemi. Tvou je říše i velebnost, Tys od všeho hlava. Bůh bude pánem po celém světě, na bíledni je Bůh jediným a jedno jest jeho jméno. A v Tvém písmě svatém je napsáno - Slyš, Israeli, Bůh, náš pán, jest jeden jediný Bůh. Buď pochváleno jeho jméno, jeho říše a jeho velebnost věčně!

Později je kronikářem dopsán ještě následující odstavec:
Když o svátcích nebo pohřbu modlívali se Židé v synagoze, smáli se výrostci, že prý se klanějí zlatému teleti, jež prý mají uprostřed v zahrádce. Když účastníci při bohoslužbě sborově se modlili, bigotní duše křesťanské nerozumějíc cizím slovům, dala najevo svou nenávist, co fantasie její vymyslela: Žide, heb, schcípni hned! Kromě náboženského důvodu český národ byl proti Židům, poněvadž hlásili se k německému národu a tím nám v Rakousku velice škodili. Třebas počet Židů činí 1% z obyvatelstva celého světa (1,7 mil.), přece zaujímají ve světě vůdčí úlohu na poli finančním, poněvadž jsou chytří, nadaní, ochotní a bohatí. Jejich šetrnost a moudrá životospráva je příslovečná. V naší republice žije 353.925 Židů. V Puklicích žijí čtyři rodiny: Kohnova, Epsteinova, Reinischova a Birnbaumova.

V úvodní části svého vyprávění využil kronikář především Pátkovu Vlastivědu moravskou - Jihlavský okres, z roku 1901, kde je zmínka o náhrobním kameni s datem 5182, což je podle našeho letopočtu rok 1421. Kámen však nebyl doposud nalezen a je otázkou, zda bylo datování správně stanoveno. Ze zápisu dále nevyplývá, zda ho kronikář na puklickém hřbitově sám osobně prohlédl v době pořizování zápisu do kroniky tj. krátce po roce 1925. V roce 1421 žili totiž Židé ještě spokojeně v královském městě Jihlavě, kam byli pozváni, a kde měli vlastní školu, synagogu a nepochybně také hřbitov, o němž však není v historických pramenech nejmenších zpráv. Podle archivních dokumentů, listin papeže Martina V. a Albrechta, vévody rakouského, z počátku roku 1427, o likvidaci jihlavské židovské školy, které jsou uloženy v jihlavském archivu, dá se usuzovat na nucený odchod Židů z města až v průběhu roku 1426. Jejich útočištěm mohla být všechna malá okolní města, stejně jako vsi, Puklice nevyjímaje. Dokladem je existence zdejšího poměrně velkého hřbitova o rozloze 1493 metrů čtverečních, nejbližšího k Jihlavě, který po několik staletí sloužil celému širokému okolí až do zřízení a vysvěcení nového židovského hřbitova v Jihlavě v roce 1869. Také sama existence synagogy je důkazem dlouhodobého působení místní židovské náboženské obce, která se zde patrně udržela od 15. až do konce 19. století. Není však vyloučeno, že byla po třicetileté válce přebudována a rozšířena, neboť místní poměry v té době umožnily příchod dalším Židům do Puklic a to z oblastí více postižených válečnými událostmi. Vzpomeňme zpustošenou samotnou Jihlavu s předměstími a jejím bezprostředním okolím, stejně jako vážně popleněné sousední panství loucké a brtnické.

Zajímavá je zpráva z roku 1722 z hlášení pro jihlavského krajského hejtmana o synagoze v Puklicích, kde prý k bohoslužebným účelům slouží podkrovní místnost nad světnicí v jednom domě, upravená před čtyřiceti lety. Podle toho by byla synagoga zbudována někdy kolem roku 1680, kdy zdejší panství patřilo Jakubu Manuelovi z Tümmelu. Nápadně se tehdy podobala synagogám v Brtnici a Polné, které byly rovněž postaveny či přestavěny v 17. století, což jistě nelze považovat za náhodu. Z dalších výpisů z různých seznamů, které náš kronikář přepsal, vyplývá, že v Puklicích byla od té doby vždy uváděna synagoga, nikoliv modlitebna v domě. Tak na seznamu domů a jejich majitelů z roku 1820 je uvedena pod číslem popisným 36 - synagoga, Skrbenský Otto, což byl svobodný pán, který koupil zdejší panství v roce 1807. Na počátku 20. století jí bylo přiděleno popisné číslo 35. V té době už počet Židů značně poklesl. V roce 1921 jich zde přebývalo ve čtyřech domech čtrnáct a v roce 1930 už jenom pouhých šest. Převážná většina z nich se odstěhovala do Jihlavy, kde se nejenom natrvalo usadila, ale také velmi úspěšně podnikala.
Pohled do puklické kroniky končí. Synagoga byla v nedávné době přestavěna na obytný dům.

Autor: Ladislav Vilímek
 

zpět