Obce

Polná

Polná

27. 04. 2009 15:52

Fotogalerie (28.7.2007)

Nejstarším dosud známým písemným dokladem o Polné je darovací listina z roku 1242 Jana z Bratčic, později uváděného z Polné. Jan z Polné daroval řádu německých rytířů patronátní právo kostela v Polné a dvě vesnice u Polné zvané Jankov. Listinu tehdy potvrdil král Václav I., a z obsahu se mj. dovídáme, že v Polné byl hrad a trhová ves.

Výhodná poloha Polné na českomoravské hranici a hlavní obchodní stezce, později uváděné jako Uherská, velký a výstavný hrad s opevněním a strategická poloha v srdci Vysočiny předurčily i majitele polenského panství. Byly jimi až do 19. století vesměs významné šlechtické rody: po pánech z Polné, kteří vymřeli po meči, držel Polnou od roku 1320 „nekorunovaný český král“ Jindřich z Lipé a po něm jeho příbuzní páni z Pirkštejna. Hynek Ptáček, vůdce utrakvistů a významný český politik v době husitských válek, přikoupil k Polné po roce 1434 panství Přibyslav. Sňatkem s Žofií Ptáčkovnou z Pirkštejna v roce 1463 panství Polná-Přibyslav vyženil Viktorin z Kunštátu, syn krále Jiříka z Poděbrad. Po jeho smrti vlastnily panství od počátku 16. století další majetné šlechtické rody: Trčkové z Lípy, páni z Valdštejna, páni z Hradce, Žejdlicové ze Šenfeldu. Rudololfu Žejdlicovi bylo panství za odboj proti císaři zkonfiskováno a v roce 1623 prodáno kardinálovi Františku Ditrichštejnovi. Bohatý a mocný rod Ditrichštejnů pak Polnou i Přibyslav držel přes 300 let.

Rozvoj obchodu a řemesel, zejména soukenictví, kloboučnictví, řeznictví, a do roku 1750 používaná frekventovaná obchodní trasa z Moravy do Čech přivedly na českomoravské pomezí první židovské usedlíky. V městských knihách jsou Židé v Polné připomínáni již od poloviny 16. století. Jejich původní osídlení na okraji Polné v místě zvaném Pod Kalvárií trvalo do roku 1682. V tomto roce jim vrchnost povolila vystavět si vlastní židovské město - uzavřenou čtvrť se dvěma branami. Modlitebna - synagoga - byla postavena o dva roky později, v roce 1684. Původní podobu stavby sice neznáme, ale víme, že na rozdíl od šestnácti dřevěných domků v ghettu byla z větší části zděná a v prvních letech stála odděleně, v úhlu prvních židovských domků /půdorys náměstí tvořil trojúhelník/. Původní stavitel, jehož bohužel neznáme, dal synagoze obdélníkový tvar. Na východní straně podepřel její základy silným, oblým vyztužením. Hlavní sál měl rozměr 750 x 1280 cm.


Jak se židovské město rozrůstalo /v roce 1727 – 52 rodin a 305 obyvatel, koncem 18. století – kolem 80 židovských rodin, 1830 – 128 rodin a 770 příslušníků židovské obce, což bylo 12 % z celkové populace města Polné/ měnil a rozrůstal se i boží stánek. Většinou se tak dělo přestavbou po velkých požárech, které židovské město postihly v letech 1712, 1734, 1823 a 1863, kdy ve všech čtyřech případech vyhořelo celé židovské město. Obytné domy a synagogy musely být vždy znovu vystavěny. Dostavbou jednoho patra sousedního domu v roce 1717 vznikl vedle synagogy obecní dům a zároveň sídlo rabína. V době největšího rozmachu židovské obce byla v prvním patře obecního domu umístěna tzv. zimní modlitebna s třiceti místy. Říkávalo se jí „malá synagoga“. Obecním domem byl zřízen průchod z původního, horního náměstí, na dolní náměstí. To bylo k původnímu ghettu dostavěno při rozšiřování po roce 1710. Z původního barokního vzhledu synagogy se zachovala čtyři typicky protáhlá okna s lomeným obloukem a fragment výmalby, odkrytý při rekonstrukci v roce 1998. V zadní části byla vystavěna galerie s šesti dřevěnými sloupy. Počátkem 19. století zde byly dřevěné stolice pro 80 žen. V hlavním sále bylo v té době 118 míst pro muže a každé místo mělo svého konkrétního majitele. Do mužské části se vcházelo z ulice a podélné chodby, na ženskou galerii byl zvláštní vchod. „Židle“ v synagoze mívaly zcela zvláštní majetkovou hodnotu a často byly součástí dědictví. Posloužily však i jako mimořádný dar či poslední možnost splátky dluhu /jistina dosáhla v některých případech částky 1000 – 4000 zl./. V Polné jsou zaznamenány i případy dražby míst v synagoze /např. v roce 1805 bylo z vyvolávací ceny 90 zl. „přihazováním“ dosaženo částky 185 zl./.

Polenská synagoga měla v dobách největšího rozkvětu židovského města mnoho různých církevních hodnostářů, funkcionářů a služebníků. V knihách jsou např. uvedeni: otcové synagogy, kantoři, zpěváci, košeráci, sluhové, klepáčci, vedoucí matriky, přísežní, hodnověrci, kostelní otcové aj. Při synagoze existovaly také různé podpůrné spolky. Nejstarším v Polné bylo Pohřební bratrstvo, založené v době vzniku židovského města, ale známé jsou např. i Nadace při synagoze, Bratrstvo Talmud Thora, Fond pro udržování synagogy, Nadace věčného světla v synagoze nebo „Židovská kasa v synagoze“.
Na rozdíl od jiných měst, kde byli Židé vrchností trpěni, měli polenští Židé více svobody v podnikání, větší daňové úlevy a vlastní samosprávu v čele s rychtářem. Zřejmě i z těchto důvodů je rozvoj židovského města v 18. a v I. polovině 19. století v Polné tak výrazný.

Obrat ve vývoji nastal v období nástupu industrializace. Zejména soukeníci, jejichž cech čítal v roce 1831 ještě 365 členů, se nedokázali vyrovnat s nástupem tovární výroby a sukno stále vyráběli postaru – doma. Velký oheň v roce 1863, kdy vyhořelo 190 převážně měšťanských domů v centru města a 2 500 lidí zůstalo bez přístřeší, a hlavní železniční trať Severozápadní dráhy, která po dostavbě v roce 1871 Polnou minula o 6 km, byly dalším důvodem odchodu části populace za lepším. Mnoho židovských rodin se z Polné vystěhovalo do Vídně, Prahy, Brna… Židovské město se postupně vyprazdňovalo. Před tzv. hilsneriádou v roce 1898 žilo v Polné ještě 238 Židů. Po silných projevech antisemitismu v letech 1899 a 1900 zde zůstalo jen 122 židovských obyvatel. Na čas ještě ghetto ožilo. V letech 1915-1918 v Polné přechodně žilo několik desítek rodin z Polska a Haliče a v synagoze načas přibyly bohoslužby.

Následkem dalšího úpadku židovské obce odešel v roce 1921 poslední rabín a na mimořádné bohoslužby pro 60 souvěrců pak dojížděl rabín z Kolína. Jako svatostánek synagoga sloužila do počátku 40. let 20. století.
Židé z Polné byli odvlečeni do koncentračních táborů. Synagoga sloužila německým úřadům jako sklad nacisty zabaveného nábytku. Cenné církevní předměty a vybavení interiéru synagogy bylo převezeno do Prahy, kde mělo být zřízeno „Muzeum vyhynulé rasy“. Ze tří polenských židovských občanů, kteří přežili holocaust se do Polné nevrátil ani jeden.
V roce 1951 budovu synagogy koupila církev čs. husitská, ale bohoslužby zde nekonala. Z rozhodnutí komunistických úřadů musela budovu pronajmout jako skladiště. Zpočátku zde byly skladovány barvy, pak chemická hnojiva, několik let zde byla i sběrna starého papíru. Stavba chátrala, až se v roce 1968 probořil strop a v roce 1969 zřítila střecha. Obvodové zdivo synagogy pak sloužilo až do konce 80. let pro ukládání dřevěného paliva a nepotřebných krámů okolo bydlících rodin. Chystané demolici zabránily společenské změny po listopadu 1989. V lednu roku 1990 založený Klub za Historickou Polnou inicioval záchranu synagogy. Členové klubu vyklidili suť a nálety a přesvědčili nové vedení obce o zachování památky. Obvodové zdi byly v horních částech dozděny a celý objekt provizorně zastřešen.

V roce 1994 rozhodlo městské zastupitelstvo v Polné o navrácení zrestaurovaného „rabínského“ domu a synagogy do majetku Federace židovských obcí v Praze. Na schůzce s představiteli Federace v Praze byla dohodnuta rekonstrukce objektu synagogy a její následné využití pro regionální židovské muzeum. Rekonstrukce proběhla v letech 1996-2000 za finanční spoluúčasti města Polné nákladem 3,5 miliónů korun. Obnovená synagoga byla zpřístupněna veřejnosti v září roku 2000. Slavnostního otevření Regionálního židovského muzea se zúčastnila celá řada vzácných hostů, mj. také francouzský a izraelský velvyslanec. Expozice Příběh Leopolda Hilsnera a Historie Židů v Polné shlédlo v měsících září a říjnu roku 2000 téměř 3000 návštěvníků. V hlavní turistické sezóně je Regionální židovské muzeum v Polné otevřeno od května do konce září kromě pondělí a soboty každý den a má stálého průvodce.

Jan Prchal, jednatel Klubu Za historickou Polnou

Literatura:
Břetislav Rérych a František Půža: Dějiny židovské obce v Polné
Knjha pamatnj města Polny, djl druhy 1836-1914
Jan Prchal: Židovské domy v Polné, rukopis
Jaroslav Klenovský: Židovské město v Polné
Hugo Gold: Dějiny Židů v Polné
poznámky z gruntovních knih židovské obce /archiv Klubu za historickou Polnou/

1415 – první zprávy o Židech na českomoravském pomezí v listině Čeňka z Ronova
1608 – majitel Polné Jan Žejdlic ze Šenfeldu upravuje Židům v Polné výsek a prodej masa
1623 – polensko-přibyslavské panství kupuje kardinál František z Ditrichštejna; vydává nová privilegia, z nichž mnohé příkazy a zákazy se týkají Židů
1654 – v Polné žilo již deset židovských rodin
1676 – Ferdinand z Ditrichštejna vydává řád pro polenské Židy /zákaz řemesel, povolení obchodovat, zřízení vlastní samosprávy s rychtářem
1681 – smlouva mezi Židy a vrchností o vystavbě nové židovské čtvrti za Horní branou
1682 – vznik ghetta – výstavba nových 16 židovských domků
1684 – výstavba zděné synagogy, klenuté studně a zřízení lázeňské místnosti
1717 – vznik patrového obecního domu s bytem rabína vedle synagogy
1734 – 16. dubna vyhořelo celé židovské město
1757 – v Polné žilo ve 24 domech 54 židovských rodin
1822 – 20. března se v Polné narodil Josef Seegen, významný lékař-balneolog, profesor vídeňské university /zasloužil se o využití léčivých pramenů v Karlových Varech/
1830 – v Polné žilo 6400 obyvatel, z toho 770 Židů /128 rodin/
1863 – největší požár v dějinách Polné zničil také celé židovské město
1874 – zřízení veřejné židovské školy namísto soukromé jednotřídní
1899 – hilsneriáda
1900 – v Polné žilo 5013 obyvatel, z toho 122 Židů
1915 – váleční uprchlíci v Polné, mezi nimi desítky polských a ukrajinských Židů, kteří oživili polenské ghetto
1918 – 24. března byl Leopold Hilsner omilostněn císařem Karlem /L. H. byl v letech 1899 a 1900 dvakrát neprávem odsouzen k trestu smrti pro účast na vraždě AnežkyHrůzové, v r.1901 změněném na doživotí/
1920 – z Polné odešel poslední rabín David Alt /v náboženské obci bylo již jen 85 souvěrců/
1928 – 8. ledna zemřel ve Vídni Leopold Hilsner – oběť antisemitismu
1945 – zánik židovského města v Polné /nacistickou genocidu přežily z 36 Polenských Židů pouze tři osoby, z nich se do Polné nikdo nevrátil/
1989 – Spolek přátel židovských památek zahajuje práce na záchranu zdevastovaného židovského hřbitova v Polné /v této činnosti pokračuje již 11. rok/
1990 – Klub za historickou Polnou iniciuje záchranu rozpadlé synagogy
2000 – otevření regionálního židovského muzea v rekonstruované synagoze
 

zpět