Obce

Jihlava

Jihlava

24. 04. 2009 21:30

Fotogalerie (12.8.2007)

Oficiální leták města - Židé v Jihlavě
Oficiální leták města - Gustav Mahler

V Jihlavě jsou doložené 2 synagogy. Stará existovala na místě dněšního tržiště u Snahy a v 16. stol. vyhořela. Nová jihlavská synagoga stávala na místě dnešní tržnice v Benešovy ulice od roku 1863 až do roku 1939, kdy byla vypálena...

Stará synagoga

První jihlavská synagoga byla postavena v Židovské ulici v místě dnešní křižovatky s ulicí Mrštíkovou, kde na místě asanovaných domů stojí provizorní oplocené tržiště. K její výstavbě došlo nepochybně kolem poloviny 14. století, kdy do královského města přišlo mnoho Židů. Pod záminkou podpory husitů byli v roce 1426 z městě vyhnáni a synagoga nejprve přeměněna na špitál a později na kapli. V první polovině 16. století vyhořela a při nové výstavbě se na jejím místě objevuje obytný dům.


Další modlitebna byla zřízena až kolem poloviny 19. století v místnosti soukromého domu vedle hotelu Jihlavský dvůr. Uvádí se rok 1856 a byla určena jen pro několik věřících.

Nová synagoga

Vzhledem k velkému přílivu Židů do Jihlavy bylo v dalších letech přikročeno k výstavbě nové velkolepé synagogy a to podle plánů stavitelů E. Rathauského a A. Theuerera. Stalo se tak v místě dnešního tržiště v Benešově ulici. Za pomoci sbírek a velkolepých finančních darů ze všech Židovských náboženských obcí celé monarchie byl opatřen nutný kapitál a dne 9.9.1863 se uskutečnilo slavnostní svěcení. Věčné světlo zapálil rabín Dr. Unger a slavnostní řeč přednesl vídeňský zástupce Dr. A. Jellinek. Stavba byla provedena v románskomaurském slohu. První renovace proběhla v roce 1896 a bylo během ní zavedeno plynové osvětlení, interier byl dekorativně vymalován a byly rovněž pořízeny nové varhany od firmy Gebrüder Rieger z Krnova. Téhož roku bylo provedeno nové svěcení a to dne 3.10.1896. V roce 1921 byla synagoga opět důkladně opravena a opatřena elektrickým osvětlením. Během stavebních úprav byla rekonstrukce krovu doplněna mohutnými táhly, které měly zabránit nadměrnému zatěžování zdí.

Dne 30.3.1939 byla synagoga vypálena. Stalo se tak v noci ve dvě hodiny. Dokladem je zápis - protokol ze dne 6.4.1939 sepsaný za účelem dalšího případného restaurování celé stavby a jejího bezprostředního zajištění, neboť shořelý krov a uvolněná táhla způsobila vážné narušení obvodových zdí a hrozilo zřícení objektu. Protokol byl pořízen za účasti městské rady a zástupců Židovské náboženské obce v Jihlavě, předsedy R. Weissensteina a člena výboru K. Meisela. Dalším pramenem je zpráva v Mährischer Grenzbote ze dne 2.4.1939 a zápis pečlivě vedené kronice obce Německá Vyskytná (dnes Vyskytná nad Jihlavou), kde na str. 285 je u data 30.3.1939 uvedeno zapálení synagogy a následně požár ve 2 hodiny ráno. Přes všechna tato písemná svědectví o vypálení synagogy dne 30.3.1939 se stále objevují osobní svědectví jihlavských spoluobčanů, že k tomuto aktu došlo dne 16.3.1939. Vzhledem k velkému časovému odstupu je třeba tato tvrzení zpochybnit. V Židovském museu v Praze je uložena fotografie synagogy, pořízené pravděpodobně ve dnech krátce po okupaci, která je neostrá a rozmazaná, snad dokumentující požár, ale exponovaná za bílého dne. Na zadní straně je uváděno další datum tragedie - 25.3.1939, což je třeba opět odmítnout. Nicméně, úřední listy a kroniky zcela jednoznačně dokazují, že datum vypálení synagogy je 30. března 1939 v nočních hodinách. Nabídla se i svědectví, že v tomto dni bylo uloženo vzadu na prostranství za synagogou několik sudů s hořlavinou, snad benzinem, jiní svědkové tvrdí, že v noci byla střecha a interier polity benzinem a následně zapáleny a že celé akce se zúčastnilo větší množství osob. Policejní hlášení ze dne 14.4.1939 z Jihlavy, situační zpráva k čís. 14.857/pres ze dne 13.4.1939, adresovaná Presidiu zemského úřadu v Brně, poukazuje především na stržení busty z Masarykova pomníku před Masarykovou školou v dnešní Žižkově ulici a dále na stržení Smetanova pomníku ve Smetanových sadech. Zápis zcela jednoznačně potvrzuje naprostou neochotu vyšetřit tyto případy. Šéf jihlavského gestapa Dr. Wirth i přednosta Schutzpolizei v Jihlavě Leutnant Sellinger zcela evidentně všechny tyto provokace ponechávají bez povšimnutí. V textu se mimo jiné uvádí, že Dr. Wirth vypověděl: "...že šetření nemělo dosud žádných výsledků, jelikož prý není bodů o něž by bylo lze vyšetřování opříti". Z budovy Schützenheimu však dál vychází německá mládež a hází kamením na Masarykův pomník, což starosta města Dr. F. Brummer řeší postavením stráží.

Zápis z kroniky Bedřichova:

"Zápis č. 12 - Ze dne 28. na 29.3.1939 prožívalo české i židovské obyvatelstvo v Jihlavě první velkou "Kalvárii" ze strany německých spoluobčanů, kteří projevovali své vlastenecké nadšení vytloukáním okenních tabulí českých i židovských obchodů a demolováním jejich výkladních skříní. Této akce, prováděné za součinnosti některých říšskoněmeckých vojínů zúčastnilo se z Bedřichova celkem 31 místních německých nadšenců, vesměs samých mladých lidí. Rovněž tak v noci na den 30. března 1939 při vypálení a plenění židovské modlitebny v Jihlavě v Schillerově třídě, byli aktivně účastni mnozí bedřichovští Němci." "Zápis č. 14 - Během dopoledních hodin dne 31.3.1939 vypravili se někteří z bývalých českých komunálních činitelů v obci, pod vedením řídícího učitele místní české obecné školy p. Karla Pravdy, aby nenápadně shlédli vandalské dílo německých ordnerů a poštvaného německého obyvatelstva v Jihlavě, na němž měli bedřichovští ordneři lví podíl. Kromě celé řady demolovaných českých i židovských obchodů uviděli zejména vypálenou židovskou modlitebnu v Schillerově třídě a dále vytlučené obchody českého nožíře p. Františka Hájka v Husově ulici".

K bohoslužebným účelům sloužil i nadační dům v Benešově ulici č. 30. Ten byl pořízen z nadace manželů Jan a Marie Levitových z Větrného Jeníkova v roce 1918. Byla v něm zasedací síň, spolkový sál synagogálního pěveckého sboru "Schir Zion", knihovna Dr. Ungera a byt rabína. Jedna místnost byla adaptována na modlitebnu v zimním období. Po vypálení synagogy sloužila ještě krátce svému účelu, potom však byla přidělena jako skladiště německé firmě Politzer, která po osvobození přešla pod národní správu (národní správce p. Kalina - viz přípis JUDr. J. Smolína z 11.1.1947) a stala se tak po dobu několika let sporem mezi MNV a Židovskou náboženskou obcí Jihlava.

Poslední místo Židovské náboženské obce

Díky Pamětem tělocvičné jednoty SOKOL v Jihlavě 1892 - 1945, které zapsal sokolský činovník František Masopust (SOKA Jihlava fond Spolky - Sokol - přír. č. 1178) se dovídáme o posledním místě, kam byla přestěhována pracovna Židovské náboženské obce v Jihlavě v období Protektorátu a to ve druhé polovině roku 1939. Na listě č. 10 je mimo jiné zapsáno:

"...Němci dělali stále demonstrace, zdravili provokativně Heil März. Sokolovna musela býti hlídána ve dne i v noci. Docházelo ke srážkám; tak jsme to prožívali až do března 1939. V noci ze 14. na 15. března o 2. hodině přišel můj zeť br. Chmela z noční hlídky. Probudil nás, oznámil nám situaci, německé vojsko je již na hranicích, nejblíže od nás v Dačicích. Ordneři ihned zabrali policii. Já, kterého znali, jako pracovníka sokolského, musel opustit ještě v noci Jihlavu, abych jim nepřišel hned první do ruky. Jel jsem nočním vlakem do Brna k provdané druhé dceři. V Jihlavě ráno bylo boží dopuštění. Němci řádili. Českému obyvatelstvu a obchodnictvu mlátili okna, výkladní skříně, provokativně se shlukovali na ulicích. Prováděli zvěrstva se Židy a jinými lidmi. Před polednem přišlo vojsko. Pak teprve trochu byl pořádek. Po deseti dnech když to trochu se uklidnilo, vrátil jsem se v noci z Brna. Sokolovna i biograf byl zabrán vojskem, sokolské cvičiště přeplněno tanky. Utrpení naše se stupňovalo. Začínalo zatýkání. Synagoga a židovská hřbitovní kaple spálena. Na podzim 1939 zatčen náš starosta br. Dr. Bláha - odvezen do Znojma, Brna, Prahy, Terezína a na konec Dachau. Židům zabrán majetek movitý, jejich peněžní ústav, který potom se přestěhoval do mého bývalého obchodu a také celá náboženská obec židovská. Denně k nim chodilo gestapo, k nim svážen majetek židovský (psací stroje, kola, kožichy aj.). Valnou hromadou Sokola za účasti gestapa byl zvolen br. Saturka starostou...". Posledním místem Židovské náboženské obce v Jihlavě byla tedy ulice Palackého č. 30 - přízemí vlevo. Dnes obchod s hudebninami SONG.


Židovský hřbitov

Významnou židovskou památkou je místní hřbitov založený v roce 1869. Rozkládá se poblíž nové jihlavské nemocnice, dříve sousedil s vojenským cvičištěm. Před tímto datem se pohřbívalo v nedalekých Puklicích. V roce 1903 - 1904 byla postavena při vstupu obřadní síň v novorománském stylu. Vítězný projekt realisoval stavební rada Wilhelm Stiassny, významný vídeňský architekt. Ve SOkA Jihlava se dochoval i nerealisovaný projekt jihlavského stavitele Ignace Langa, který naopak navazoval svým vzhledem na stávající židovskou synagogu ve stylu románskomaurském.
Síň byla vysvěcena 8.12.1904 rabínem Dr. Ungerem. Na počátku okupace ji stihl podobný osud jako synagogu, byla vypálena a konečně koncem 60. let zcela asanována, aby na jejím místě mohla být postavena malá obřadní síň, kam byly umístěny dvě desky s hebrejskými modlitbami a jedna deska se jmény donátorů z původní obřadní síně.

Jihlavští rabíni

Prvním jihlavským rabínem se stal dne 24.9.1860 Dr. Joachim Jakob Unger. Narodil se 25.11.1826 v Maďarsku. Od mládí se věnoval studiu hebrejštiny, na několika školách studoval talmud a v Lipníku se stal rabínem. Po maturitní zkoušce na maďarském gymnasiu v Trenčíně pokračoval v dalším studiu na universitě v Berlíně. Zde se seznámil s rabínem Dr. Michaelem Sachsem a s profesorem Lazarem. V roce 1858 byl v Halle promován doktorem filosofie. O dva roky později přišel do Jihlavy, aby zde zůstal celých 52 let. Podle sdělení jeho přátel, byl srdečný, laskavý, vzácně skromný a plný dobroty. Zemřel dne 16.10.1912, jen několik týdnů před svými 86. narozeninami, hluboce postrádán svými blízkými i celou náboženskou obcí.

Dalším rabínem se stal Dr. Friedrich Weis, syn rabína Israela Weise z Údlic u Chomutova. Nejprve působil v Chebu a to v letech 1909 - 1913. Odtud přešel do Jihlavy, během I. světové války se zúčastnil bojů na italské frontě, odkud se opět vrátil do Jihlavy, kde působil až do roku 1920. Pak odešel do Teplic lázní v Čechách jako rabín a profesor náboženství. Po něm přichází do Jihlavy Dr. Albert Schweiger. Ten byl nejdříve v Kroměříži, pak od roku 1920 do roku 1926 se stal rabínem v Jihlavě. V roce 1926 je povolán jako rabín do Mödlingu u Vídně a Jihlava tak zůstává po dva roky bez rabína. Teprve dne 1.1.1928 je jmenován rabínem Dr. Arnold Grünfeld , který zde působil až do doby svého zatčení gestapem v polovině roku 1939.

Pak nastává pro Židovskou náboženskou obec v Jihlavě opět období bez rabína. Zajímavý je dopis nalezený ve fondu Okresní úřad Jihlava ing. č. 2284 datovaný 23.11.1940, ve kterém dává ŽNO Jihlava na vědomí Okresnímu úřadu Jihlava, že na základě příkazu Židovské náboženské obce v Praze je ustanoven pan Mojžíš Ingber, rabín v Třebíči, zástupcem již zmíněného Dr. A. Grünfelda, rabína v Jihlavě, a nyní citace z dopisu:
"...do té doby, dokud mu nebude umožněno se svého úřadu znovu ujmouti", Rabín Grünfeld se již do Jihlavy nevrátil. Dne 19.7.1941 byl v Pirně u Drážďan zavražděn. V již zmíněném dopise je ještě poznámka, že k datu 1.12.1940 má Třešť společný rabinát v Jihlavě. První poválečná zmínka o rabínovi je z dopisu adresovaného Okresnímu národnímu výboru v Jihlavě ze dne 6.11.1948. Je v něm zpráva o zřízení společného rabinátu pro Kolín, Poděbrady, Hradec Králové, Pardubice a Jihlavu. Rabínem byl ustanoven Dr. E. Feder s úředním bydlištěm v Kolíně. Tento stav měl trvat do 31.10.1953.

Židé v místních a pomístních názvech v Jihlavě a okolí

VICUS JUDEORUM a PLATEA JUDEORUM se objevuje v jihlavských městských knihách od poloviny 14. století.

Zdejší Židovská ulice se počala formovat po roce 1345, kdy císař Karel IV. vyzval Jihlavské, aby přijali Židy do města. Od 15. století čteme v zápisech JUDENGASSE a na plánu města z roku 1876 VORDERE JUDENGASSE a HINTERE JUDENGASSE, Přední Židovská ulice a Zadní Židovská ulice. Po roce 1918 je již uváděna česky - ŽIDOVSKÁ ULICE. Za nacistické okupace byla přejmenována na HANS SACHSGASSE, pak na BROŽÍKOVU ulici a až nyní se vrátila ke svému historickému pojmenování Židovská ulice.

Severozápadně od města, poblíž dvora zvaného dodnes Stříbrný, se nacházela od 18. století do roku 1840 výrobna potaše. Patřila tehdy do katastru obce Zborná (Waldhof). Podle mapy Jihlavy a okolí, vydané na počátku 19. století, tvořilo toto místo několik objektů s názvem BEIM JUDEN. Není divu, kdo jiný se v širokém okolí touto výrobou zabýval, než právě Židé.
Dalším průvodcem nám bude rukopis z pozůstalosti MUDr. Leopolda Fritze "Křížové kameny v okolí Jihlavy", který vznikl v letech 1890 - 1895; u křížového kamene číslo 73 je následující text: "Na silnici jihlavsko - polenské, kde moravská část její se schází s českou, nedaleko Tří Židů, stojí kámen 90 cm vysoký..." V textu se dále uvádí, že na kameni je málo čitelný nápis, z něhož bylo možné v roce 1894 vyluštit snad slova HBSEINSEEL a pak ještě WOLF SIMON. Dost možná, že právě pomístní název U TŘECH ŽIDŮ má vztah k tomuto osudnému místu, kde došlo k tragedii, jejíž obětí byli putující Židé. Kámen však dosud nebyl nalezen a na pomístní název se zapomnělo.

Někdy v 17. století byl v katastru obce Velký Pěčín zřízen židovský hřbitov pro Židy z Telče a okolí. Okolní les se od té doby nazývá ŽIDOVEC.
Řada místních názvů se objevuje ve všech městech a městečkách, kde pobývali Židé. V Polné to bylo ŽIDOVSKÉ NÁMĚSTÍ i ŽIDOVSKÁ ULICE, v Telči ŽIDOVSKÁ ULICE (dnes Nádražní a Svatopluka Čecha). V Batelově se malé náměstíčko před synagogou nazývá ŽIDOVSKÝ PLÁCEK. V Brtnici měli Židé nejen ŽIDOVSKOU ULICI, dnes Legionářskou, ale i ŽIDOVSKÝ MOST a ŽIDOVNU (místo soustředěného výskytu židovských domů). Většina místních i pomístních názvů zmizela. Vytratila se i atmosfera židovských ulic, židovských domů a židovských krámů či obchodů. Zůstalo něco málo fotografií, nepatrná hrst vzpomínek a nejméně Židů, kteří přežili nacistické běsnění a tiše chodí mezi námi...

Autor: Ladislav Vilímek
 

zpět