Obce

Holešov

Holešov

24. 04. 2009 08:20

Fotogalerie hřbitova (31.7.2008)
Fotogalerie synagogy (31.7.2008)

Židovský hřbitov, hebrejsky bejt olam = dům věčnosti je nezbytnou součástí každého židovského ghetta. Existenci takového hřbitova v Holešově lze předpokládat již ve druhé polovině 15.století. nejstarší dochovaný náhrobek však pochází až z roku 1647. Hřitov byl postupně rozšiřován. Po povodních roku 1686, která poničila několik hrobu, byl vybudován směrem k řece Rusavě protipovodňový val. V roce 1701 padla za oběť rozšiřování stodola, o deset let později židovská obec kupuje pozemek Jana Rybky za 100 zlatých.



Na tomto hřbitově tráví svůj dočasný odpočinek mnoho významných osobností, mezi mimi Rabi Šabbataj ben Meir ha Kohen (1621 - 1663).

Nápis na čelním kameni náhrobku:
Tato deska obnovena k třístému výročí gaona Šabbataje. (Chronostichon dává cifru 718 tj. 1958 občanského letopočtu).
Zde jest vyryto, že zde na tomto místě byl uložen a uschován jako nádoba many, pedagog, věrný učitel,rabín, gaon, náš významný učenec, rabi Šabbataj, gaon, ha kohen, věhlasný, pomazaný posvátným olejem, autor Siftej Kohen, koruna své doby, zamířil k nebeským výšinám v polovině svých let, vyšla jeho duše prvního dne měsíce Adar říšon, ve čtvrtek druhého dne byl pochován, v roce a dni, kdy přišel mesiáš, aby vysvobodil lid, který neosiřel. (Chronostichon nad "mesiáš přišel k vysvobození", dává cifru 423 = 1663 o.l. rok Šachova skonu).
On bude mít podíl na budoucím světě a je darem spravedlivým k hledání usmíření a dobra.
Vyznačeno
Nechť je jeho duše připočtena do svazku živých.

Synagoga



Kdy byla založena v Holešově židovská obec to s naprostou jistotou nevíme. Všechny listiny zničil rozsáhlý požár v roce 1560, který zničil i původní dřevěnou synagogu.
Na jejím místě byla vystavěna renesanční budova, informuje nás o tom nápis na východní stěně modlitebního sálu, nad schránou na Toru, ve štítě neseném dvěma lvy a završeném korunou je psáno:
"Zde se nacházel a zde byl počet z roku 320 (tj. 1560) po požáru. Obnoveno bylo nyní malbou a štukaturou pěkně, v roce 497 (1737) od stvoření trůnu a podnožky)."
Je zajímavé, že tato budova není přísně orientována východním směrem, ale mírně severovýchodním.

Svoji architekturou je dnes snad již posledním příkladem tzv. polského typu. Hlavní sál je, jak bývalo zvykem zapuštěn podlahou jeden metr do země, aby byly naplněny slova žalmisty:
Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.(130,1). To mělo i svůj praktický význam, pro svou nízkou střechu, nepřevyšuje synagoga okolní zástavbu, což byl jeden z ultimativních požadavků církevní vrchnosti.
Sedm oken hlavního sálu představuje sedm dní stvoření, stejně tak i malba nad almemorem, je motivována kabalistickou knihou Sefer Jecira.
O někdejší přítomnosti kabalistů svědčí i nástěnné nápisy, kde celkem na čtyřech místech je zmíněn patron synagogy anděl Metatron, který dle tradice z modliteb obce skládá diamantovou korunu a vkládá ji Svatému, budiž Jeho Jméno velebeno, na hlavu. Čtyřetážová budova je reminiscencí na čtyři kabalistické světy: Modlitebnímu sálu odpovídá nejnižší kabalistý svět Asija (činů), ženské galerii svět Jecira (utváření), studovně Bejt midráši svět Berija (Stvoření) a konečně geníze - odkladišti v půdních prostorách světu Acilut (idejí, pravzorů). Tomuto odpovídají i čtyři schodky na východní straně modlitebního stánku vedoucí ke svatostánku.



Již zmiňovaný almemor (bima = řečniště) je překrásnou kovářskou uměleckou prací a pochází pravděpodobně ze zaniklé židovské obce v nedalekých Dřevohosticích.
Právě na tomto almemoru byly při bohoslužbách otevírány posvátné svitky Tory a mužové obce sedávali na lavicích rozmístěných kolem stěn směrem k místu předčítání. Symbolizovalo to, že kolem bijícího srdce (čtené tory) se shromažďuje živý organismus obce. Volný prostor umožňoval při modlitbě Šemoné esre učinit tři kroky vpřed a vzad. Synagoga, jak bývalo zvykem byla modelem Jeruzalémského chrámu. Svatostánku, odděleném parochetem = oponou, na východní straně, kde byly uloženy posvátné svitky Tory, odpovídala velesvatyně, hlavní modlitební sál, kde při modlitbách měli přístup jen muži představoval izraelské nádvoří, a ženská galerie nádvoří žen.
Není bez zajímavosti, že celkové vzezření stavby synagogy má navodit tvar krychle, která je nejen po kouli nejdokonalejším tvarem, ale tvar krychle měla i nejsvětější svatyně Jeruzalémského Chrámu. V krychli je též i vepsána Davidova hvězda.

Nová synagoga



Stejně truchlivý jako osudy holešovských židů za druhé světové války byl i osud Nové synagogy. Ta byla vystavěna v honosném maursko-románském slohu, slavnostně vysvěcena 3.9. 1893. Současně byla v jejím sousedství vystavěna budova, která sloužila jako rabinát i jako zimní modlitebna. První neúspěšný pokus o zapálení synagogy se udál v noci 24.7. 1941, tehdy byl ještě požár místními hasiči v zárodku zlikvidován. Při druhém pokusu v noci z 11. na 12. srpna měli již hasiči zakázáno zasahovat a tak synagoga podlehla požáru. Její zbytky byly odstraněny do 15. června následujícího roku.

Od roku 2001 je jako připomínka na tento barbarský čin pořádán festival židovské kultury, včetně koncertu v Šachově synagoze.



Film o požáru a následné demolici holešovské nové synagogy je světovým unikátem. (chvíli vyčkejte, než se filmy načtou)





Historie

V Holešově, malém městě na rozhraní Hané a Valašska se nacházela jedna z nejvýznamnějších židovských obcí na Moravě. Za nejstarší zmínku o přítomnosti židovského obyvatelstva v Holešově je považována zpráva v zemských deskách moravských z roku 1391, podle níž měl jistý Žid Pešak z Brna získat dvůr v Kostelci u Holešova. Ovšem počátky židovského osídlení souvisejí až z vypovězením Židů z moravských královských měst v roce 1454.
V ghettu bývala i škola, všechno nasvědčuje tomu, že za doby Šachova působení v Holešově byla i ješíva (rabínská vysoká škola), neboť Šach je na náhrobku několikrát titulován jako gaon, tj. představený ješívy. Na titulních stránkách jeho děl je titulován jako "rabejnu hagadol hagaon baal Siftej kohen" (náš veliký rabín gaon, autor Siftej kohen).
Nebývalo totiž zvykem, aby učitelé jezdili za svými žáky, ale žáci za svým učitelem. Z původni halachické školy se později stala obecná německá škola. Těsně před svým zánikem v roce 1919 měla formu trojtřídní školy. Působili zde učitelé jako Markus Chajim, Jicchak Šimon. Posledním správcem školy byl Max Winder.

V ghettu byl i špitál pro zaopatření zestárlých a nemajetných židů.
Působila zde i Chevra kadiša tj. pohřební bratrstvo, Šulamit - spolek židovských dívek, založen až v roce 1910. Existoval zde i spolek židovských akademiků.



Holešovská židovská obec patřila k nejvýznamnějším na Moravě. V roce 1794 zde žilo ve 49 domech 194 rodin s celkovým počtem 1032 obyvatel.
V roce 183O zde již žilo 265 rodin s 1316 příslušníky.
Největšího počtu 1694 obyvatel dosáhlo ghetto v roce 1848.
Tento počet se během dvou generací zredukoval na polovinu, v roce 1900 žilo v ghettu 695 obyvatel a po ukončení První světové války činil počet členů holešovské židovské obce pouhých 328 duší. Po ukončení Druhé světové války obec zcela zanikla. Poslední příslušník byl na hřbitově pochován v roce 1986.

Rabíni působící v Holešově

1630 Jicchak Levi Segal
1658 Eliezer ben Abdeel Jicchak - autor díla Tikun soferim (zabývající se opravami textu v hebrejských písmech)
1658-1663 Šabataj ben Meir ha Kohen
1668-1678 Moše Jicchak Jehuda Lôv Zunz
1679-1685 Menachem Mendel z Poznaně, autor díla "Cincenet menachem" ( vědérko pokoje).
1700 Eliezer Fränkel
1700 - 1710 Eliezer Oettinger
1710 - 1714 Josef Oppenheim, syn mikulovského zemského rabína a bibliofila Davida Oppenheima.
1714 - 1722 David Strauss
1723 - 1726 Saadja Katzenellenbogen
1726 - 1759 Aron Meir Maharam
1760 - 1765 Josef Freistadt
1765 - 1786 Jicchak ben Avraham
1788 - 1794 Jehuda Lôw Teomim, známý spíše pod jménem Juda Lisser
1796 - 1797 Avraham Stern, autor díla Misrachi Maarab.
1802 - 1819 Menachen Mendel Deutsch
1839 Ješajahu Nasch
1841 - 1867 Josef Biach Feilbogen, pohřben v Holešově.
1867 - 1893 Markus Pollak
1893 - 1913 Dr. Jakob Freimann, poslední holešovský rabín, umírá v roce 1937 ve Špindlerově Mlýně, pohřben v Holešově poblíž Šachovy tumby.
Od roku 1913 je rabínský post neobsazen.

Zdroj: Společnost Judaica Holešov
 

zpět