Obce

Heřmanův Městec

Heřmanův Městec

23. 04. 2009 17:11

V celém širém okolí není žádný hřbitov starší či stejně starý. Rovněž ústní tradice hovoří o náhrobním kamenu z doby před rokem 1430, dnes již zcela zničeném. Do poloviny 15. stol. židovské osídleni následkem válek, epidemií a snad i pogrom zaniká a obnovuji se opět koncem téhož století. Zdevastovaný hřbitov, kde nepřečkal témě žádný z náhrobků, začal být opět používán v navážkovém stavu. V r. 1667 dochází k prvnímu známému rozšíření hřbitova a pak následují ještě další čtyři, poslední a největší v r. 1838. Nejstarší náhrobní kameny jsou však již zcela zvětralé a nečitelné. Zachoval se pouze jediný čitelný z r. 1647. Současná rozloha hřbitova nacházejícího se na sv. okraji města je téměř 4 000 m2. V 21 řadách nestejné délky je 1 077 náhrobních kamenů, včetně tumby z r. 1844 a velké hrobky z poloviny 19. stol.
V mezerách jednotlivých řad se nacházely dnes již zničené náhrobky, jejichž počet lze odhadovati na několik set. Poslední pohřeb byl zde v květnu r. 1940. Náhrobní kameny, zvláště starší, jsou většinou pískovcové, novější mramorové. Završení stél je špičaté, obloukové, různě zvlněné i asymetrické. Nápisy jsou hebrejské, německé, české, kombinované. Na náhrobcích jsou tradiční symboly: žehnající ruce, konvice, rostlinná ornamentika i symboly znázorňující jména zemřelých, většinou zvířecí, na venkovských hřbitovech velmi vzácné. Hřbitov je majetkem ŽNO v Praze a byl upraven místními ochránci kultury za finančního přispění majitele po r. 1989. Patří rozlohou k větším, existencí k nejstarším a nejzachovalejším židovským hřbitovům v Čechách.



Synagoga

Prvé zmínky o Židech v Heřmanově Městci a okolí se začínají objevovat v historických pramenech od 15. století. Koncem 16. stol. zde byla zcela jistě již dosti početná židovská obec. Vzácnou památkou na tradiční způsob vyřizování posledních věcí člověka, který přetrval až do zániku obce, je opis textu stanov pohřebního bratrstva chevra kadiša - pocházejících z r. 1643. Židovský hřbitov značného stáří je dokumentován k r. 1667, kdy došlo ke koupi pozemku pro jeho rozšíření. V r. 1686 povolal tehdejší majitel panství Ferdinand Leopold špork Židy k osídlení opuštěných domů po obětech morové epidemie z r. 1680. Počet židovského obyvatelstva pak neustále stoupal až do poloviny 19. stol., kdy zde žilo 721 Židů. Poté nastal obrat a do r. 1930 klesl jejich počet na 54. Stejně jako jinde ve světě žili i zde Židé v nerovnoprávném společenském a hospodářském postavení. Občanskou rovnoprávnost jim přineslo až 19. stol. Ale soužití s místním obyvatelstvem bylo klidné a nikdy nebylo poskvrněno hromadným násilím nebo pogromem. V různých dobách se těšili místní Židé přízni své vrchnosti.
Pět století života židovského obyvatelstva na území Heřmanova Městce a okolí bylo násilně přerušeno německou nacistickou okupací v r. 1939. V r. 1942 byli židovští obyvatelé deportováni do nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů, kde většina z nich zahynula.

Budova synagogy a židovské školy

Židovská modlitebna změnila během roků několikrát své místo i budovu. Nejstarší modlitebna heřmanoměsteckých Židů byla podle ústního podání v dnešní Pokorného (Kostelecké) ulici, kde měli Židé svá původní obydlí. Po požárech v 17. stol. bylo židovské obyvatelstvo přesídleno do dnešní Havlíčkovy (Židovské) ulice. Tam si také se svolením tehdejšího majitele panství generála Jana Karla Šporka zřídili svou novou modlitebnu. Ta stála na jižním okraji Židovské ulice v místech, kde se dnes říká Na Haldech. Hleděla směrem k náměstí ke křesťanskému kostelu. Z toho důvodu musela být podle pozdějších nařízení přemístěna hlouběji do židovského města. V r. 1760 tam byla postavena barokní synagoga, přímá předchůdkyně dnešní budovy. Majitelem panství byl v té době pravnuk generála Šporka, hrabě Jan Václav Špork. Stará barokní synagoga byla od základů přestavěna do nynější novorománské budovy v r. 1870. Projektantem i stavitelem byl známý východočeský architekt a restaurátor František Schmoranz. Stavební náklady činily 15051 zlatých. Přilehlá jednoposchoďová budova bývalé židovské školy byla vystavěna v r. 1862 nákladem 6 tis. zlatých.
Slavnostního otevření školní budovy se zúčastnili také katoličtí duchovní, purkmistr s městskou radou, učitelský sbor české školy, ředitel velkostatku a mnoho jiných předních občanů. Škola v ní působila až do svého zrušení v r. 1909. Za 1. světové války zde byla dočasně zřízena škola pro děti válečných uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Budova Byla také úředním místem a bytem krajského rabína. V úrovni 1. poschodí byla spojena krytou balkonovou chodbou s galerií synagogy.



Osudy budovy synagogy a židovské školy v letech 1939 - 1989

K tragickému zvratu v půltisíciletém vývoji židovské obce v Heřmanově Městci došlo za německé nacistické okupace. Náboženské obředy byly zakázány. Vybavení synagogy bylo odesláno do centrálního židovského muzea v Praze. Co zde zbylo, podléhalo postupně zkáze a devastaci. Budova synagogy sloužila nějaký čas jako skladiště německé armády. Ze štítu synagogy byly odtstraněny desky desatera. Po 2. světové válce se z koncentračních táborů vrátily do Heřmanova Městce jen dvě ženy a židovská komunita zde prakticky zanikla. Synagoga již nemohla sloužit svému původnímu určení. V r. 1947 koupila oba objekty od pražské židovské obce Českobratská církev evangelická. Byl vypracován plán přestavby synagogy na křesťanský kostel. Vzhledem k událostem r. 1948 již nedošlo k jeho realizaci. Budova bývalé židovské školy pak po nákladné úpravě sloužila 37 let jako modlitebna a byt duchovního českobratrské evangelické církve. V synagoze se vystřídala skladiště různých institucí.
Protože se budovy nalézaly v oblasti předpokládané výstavby školského zařízení, město je v r. 1986 vykoupilo. Evangelická obec získala od města náhradní objekt v Zahradní ulici.

Synagoga a později i budova židovské školy postupně chátraly. Spojovací chodba mezi nimi byla v r. 1952 zbourána. Omítka opadávala, ornamentální výzdoba interiéru byla silně poškozena, vitrážová okna rozbita, podlaha vytrhána, dveře zničeny. Krovy i krytina chátraly. Záchrana po r. 1989 přišla téměř na poslední chvíli.


Židovské osídlení

Starou ulicovou ves, zvanou zřejmě Mrdice, dal přebudovati v městečko Heřmanův Městec kolem roku 1280 její majitel. Heřman z Mrdic. K tomu účelu si zjednal lokátora Gottfrieda, který již provedl v okolí podobná díla. Většinou za prvé osadníky k českým sousedům pozval i Němce. Němci však v té době byli nazýváni i židé. Jest tedy možné, že i sem první židé přišli pozváni již koncem 13. století či na počátku stol. 14. Pro tuto možnost svědčí i nález "pokladu" v původní ulici židovské. Na počátku 15. století zde již existovalo židovské osídlení zcela prokazatelně a v roce 1570 zde žilo deset židovských rodin. A již v tu dobu či nedlouho poté zde byla židovská náboženská obec.

Poloha městečka byla pro židovské osadníky velmi příznivá. Procházela tudy silnice spojující Prahu s Moravou, Čáslav s Chrudimí. Odbývaly se zde trhy, vyráběly se zde různé potřebné předměty. Vedle zemědělství zde také kvetlo řemeslo. Židé zde usazení měli tu mimořádná obchodní možnosti. Museli však odváděti držitelům panství jistý roční plat a tak pro vrchnost byli jistým zdrojem příjmů. Za to jim byla poskytována ochrana. Židé se živili převážně podomním obchodem plátnem, vlnou, kůžemi, peřím a pak půjčováním peněz, zvláště okolní šlechtě. Provozovati řemesla a obdělávati půdu jim nebylo dovoleno, pouze později směli vyráběti lihoviny, většinou ale v panských službách. Počet židovských obyvatel neustále ponenáhlu stoupal. Největší vzestup doznal po válce třicetileté a po velkém moru v roce 1680, kdy hrabě F. L. Špork povolával k usazení Němce, což znamenalo židy. V roce 1724 zde bylo již 277 židů, v roce 1826 již 492 a největší jejich počet byl zaznamenán v roce 1849 přes 800. Od té doby jejich počet stále klesal. S uvolněním pohybu židovských občanů docházelo k stěhování mladých židů do průmyslovějších a ekonomicky výhodnějších měst.
V roce 1880 zde bylo již Pouze 434 Israelistů, v roce 1900 pouze 240. Začátkem tohoto století se soustřeďuje sice hlavní obchod ve městě v židovských rukou a rovněž průmysl ševcovský, to ale nemůže zastaviti odliv mladé židovské krve. Pochází sice z této doby úsloví "já jsem z města toho, kde je židů a ševců mnoho", ale to platí spíše již pouze symbolicky. Do vztahu křesťanů a židů nezasáhla nijak rušivě ani aféra v Polné, ani šířená antisemitská propaganda zmáhající se nacionalistickými organizacemi. Až německá okupace učinila konec židovskému osídlení nejen v Heřmanově Městci ale v celých českých zemích. Zůstaly jen vzpomínky mezi pamětníky a pamětní deska na židovském hřbitově.

Židovské město

Židovská osada byla z počátku malá, tvořilo ji pouze několik rodin. Neustále se však rozrůstala. K obývání měli židé vyhrazenou ulici "Judengasse", dnes zvanou Kosteleckou. Ta byla z počátku oddělena od vnitřního města branou. Měli zde i svou modlitebnu, nedaleko náměstí. Roku 1500 zde byla již dosti četná židovská obec, která byla vítaným zdrojem příjmů vrchnosti. V roce 1623 došlo opět k jednomu z velkých požárů. Vyhořelo téměř celé město. Potom, zřejmě v době panství hrabat Šporků, byli židé přesídleni do ulice zvané do té doby Pardubickou a známé potom jako ulici Židovská.

Šporkové židům přáli. Již hrabě J.K.Špork jim dal povolení k výstavbě nové synagogy a k rozšíření hřbitova. Když po roce 1680 stoupal počet židů a nestačila jim již určená ulice, rozrostlo se jejich osídlení dále směrem západním. Vzniklo židovské město, kde byla vedena zvláštní kniha městská. Židovské město mělo vlastní samosprávu s právem soudním, mělo vlastní číslování domů. Židé tu měli vlastního purkmistra, obecní radní, vlastní policii, ponocné, lékaře, košera. Sídlil tu též krajský rabín. Byla to velmi příznivá doba pro židovské obyvatelstvo. Až po různých pokusech omezováni židů v Čechách potvrzuje pražské místodržitelství dřívější nařízení o isolaci židů. Plánek částečné zástavby obce z roku 1727 s označením židovských domů vypovídá o vzniku ghetta.
Bylo to vlastně bývalé židovské město přesně plošně omezené třemi závorami na hlavních výstupech z ghetta. Ghetto se uzavíralo večer a otvíralo ráno. V noci se nesměli židé zdržovati nikde jinde ve městě. Mohli ale býti za obchodem na venkově. Bydleti směli pouze v ghettu, v panské části zvané Přibylov či v blízké vsi Chotěnicích. Zřízením ghetta byla zrušena židovská samospráva a židé byli Podřízeni vrchnosti ve věcech soudních i vojenských. Společenské a právní postavení žida bylo téměř středověké. Mnozí proto přestupovali na katolickou víru, čímž ale vážnosti nezískali. Až císařovna Marie Terezie poněkud ulehčila jejich osud.
Zakázala křtíti židovské děti bez svolení rodičů, činiti příkoří židům pro jejich náboženství, vyobcovávati je z práv občanských. To ovšem platilo většinou pouze teoreticky. Za císaře Josefa II. došlo ke snaze poněmčit židy. Byli sice zproštěni nositi potupné žluté rukávy, bylo jim však zakázáno zvětšovat počet židovských rodin. Směli se ženiti pouze nejstarší synové. To vedlo k tajným sňatkům, jak vysvítá z nejstarší heřmano městecké židovské matriky, kde se k letům dvacátým 19. stol. dočítáme o nemanželských dětech připisovaných pomocníkům či sluhům v živnostech matčiných rodičů. Konečně roku 1848 dochází ke zrušení poddanství, k vyproštění židů z osobních pout, k volnému pohybu žida.

Roku 1849 se přestěhovává první žid do města. Salomon Spitz se stěhuje do Čáslavské ulice. To se neobejde bez protestu několika křesťanů. Byl to ale první průlom z isolace židů ve městě. Z ghetta se stává "židovská" městská čtvrť. Ponenáhlu dochází k vystěhovávání mladých židů do průmyslovějších míst a klesá počet židovského obyvatelstva ve městě. Přesto počátkem 20. století náleželo již židům na náměstí více než 15 domů a v jejich rukou se počíná soustřeďovati obchod ve městě a průmyslová výroba, zvláště ševcárenská. Soužití židů a křesťanů ve městě bylo velmi dobré. Až s příchodem němců počal platit Norimberský zákon a židé byli vyřazeni z veřejného života, byli zbaveni lidské důstojnosti.
V roce 1940 zaniká v Heřmanově Městci místní židovská náboženská obec a v roce 1942 židovské osídlení.

Židé - rasistická perzekuce a ničení památek

Jaké měli postavení židé v Heřmanově Městci a jak se s nimi zacházelo v dobách nejstarších nevíme. Snad došlo k devastaci židovského hřbitova v době přerušení židovského osídlení během 2.pol. 15.stol. Avšak již za panství Trčků z Lípy byli zdejší židé od počátku 16.stol. pod ochranou vrchnosti. Tak v roce 1509 se zastal Mikuláš Trčka žida Abrahama, když ho zbil Jan Bajchovský z Raškovic. Nemáme zpráv, že by zde došlo k pogromům, i když bývali židé někdy obviňováni z různých obchodních úskoků a z lichvaření, většinou z náboženských důvodů a ze závisti. Již od počátku židovského osídlení v Čechách byly snahy o isolaci i o vypovězení ze země všech nebo alespoň většiny.
Heřmanoměstecké židy postihlo nařízení o zřízení ghett po roce 1727 se ztrátou samosprávy a s omezením občanských práv. Teprve Marie Terezie a Josef II. poněkud uvolnili pouta. Až r. 1848 a pak rok 1860 znamená všeobecnou rovnoprávnost. Rokem 1939 nastává krutá a pro většinu židů konečná doba. Ani tehdy nedošlo k větším incidentům. Místní fašisté se totiž jezdili vybouřit na přeloučských židech. Toho zůstali židé v Heřmanově Městci ušetřeni. Došlo k bezprávnímu postavení židů. Byli zbaveni všech lidských práv, museli nositi potupné žluté hvězdy, nesmáli se shromažďovati, měli zákaz návštěv hostinců, kulturních akcí, měli časově omezený pohyb, byli propuštěni ze státních služeb, nesměli obchodovati, nesměli se vzdělávati... Synagóga byla používána jako skladiště, hřbitov byl opuštěn. Zařízení Synagógy bylo zničeno. 3.prosince dochází k soustředění všech židů heřmanoměstecké židovské obce v Pardubicích a odtud jsou transportováni do Terezína.
Zde nebo v Osvětimi byli všichni zavražděni. Židé ze smíšených nerozvedených manželství byli odtransportováni počátkem r.1945. Tím byla celá židovská obec zlikvidována. Po r.1948 nebyla snaha o nápravu a židovské památky byly stále ohroženy. Synagóga byla již vyplundrována, bývalá židovská zástavba bez řádné dokumentace vybourána. Byly zde snahy o likvidaci synagógy, bývalé židovské školy i hřbitova, který byl zarostlý přebujelou vegetací. Teprve po r.1989 vznikl projekt na kulturní využití synagógy, budovy bývalé židovské školy a děleného domku.

Židovská kultura

Židovská kultura je nerozdílně spjata s náboženstvím a s historií. V pěti knihách Mojžíšových zjevil Bůh svou vůli národu vyvolanému, vedle zákona písemného též zákon ústní. Nejstarší sbírky tradičního učení jsou z 2. stol. po Kr. Je to šestidílná Mišna a Gemáza, která je vlastní podstatou Talmudu. Mluví-li se o Talmudu, rozumí se Babylonský. Je to dílo kolektivní, jehož sepsáni trvalo přibližně tisíc let. Talmudické židovství je náboženství míru.
Všude, kde se židé usídlili, snažili se založiti náboženské obce a pokud to nebylo možné pak v nejbližším osídlení. Tak v Heřmanově Městci vzniká náboženská obec v 16. stol. Nejstarší známá modlitebna v dnešní ulici Kostelecké byla sice zničena zhoubným požárem v r. 1623, avšak hned v zápětí, po změně majitele panství budují, s povolením hraběte J.K.Šporka novou synagogu na kraji nové ulice. Ta musela ale ustoupiti v r. 1727 dle nařízení o povinnosti dodržování dostatečných vzdáleností židovských obydlí od křesťanských. Synagoga byla totiž v přímém dohledu nedalekého katolického kostela. Dočasně sloužil pak za modlitebnu dům zvaný Rabinerwohnung a to až do r. 1760. V tomto roce byla konečně zbudována synagoga ve slohu barokním uprostřed židovského ghetta, zakreslená zde již na plánku z r. 1727. Základní kámen položil sám hrabě Jan Václav Špork. V r. 1870 dochází k přestavbě této synagogy. Důvodem byla její nedostatečná velikost. Měla býti prostornější a s věží. Proti tomu se postavili katoličtí kněží. Vystavěna byla nakonec ve slohu novorománském v menších rozměrech a bez věže. Budova měla na vrchu štítu kamenné desatero a pod ním na východním průčelí jest dodnes mírně poškozený plastický zápis 4. verše 100. žalmu:
"Vstupujte v brány Jeho s díky, v síně Jeho s chválou, děkujme Mu, oslavujte Jeho jméno" (překlad rab. dr. Isak Folkmann)

Členové židovské obce nezapomínali ani na dobročinnost. Ke konci 19. stol. zde bylo již 6 spolků s posláním konati dobro. Mezi nimi byl nejstarší spolek zvaný Chevra kadiša založený na počátku 17. stol. Jeho stanovy byly sepsány hebrejsky v r. 1643, německý překlad byl ověřen 8.5.1817. Členové spolku měli za své posláni navštěvovati nemocné souvěrce, poskytovati jim pomoc a u mrtvých držeti stráž. Mimo to zde existovalo i několik nadaci. Rovněž o vzděláni měli heřmanoměstečtí židé péči. Dosavadní učení židovské mládeže po domech nahradili v r. 1859 založením jednotřídní soukromé školy, pro kterou vystavěli a slavnostně otevřeli novou budovu o tři roky později. Budova byla zároveň sídlem krajského rabína. Slavnostního otevření se zúčastnili zástupci katolického kněžstva, radnice v čele s purkmistrem, učitelé a zástupce vrchnosti. Byl to důkaz tehdejších liberálních časů vládnoucích ve městě. V r.1866 byla škola rozšířena na dvoutřídní. Předčila úrovní školu křesťanskou. Za deset let byla změněna na školu veřejnou německou, kterou navštěvovaly děti křesťanské v takovém množství, že zde měly většinu. Teprve po zřízení městské školy měšťanské ve školním r. 1894/5 počalo na škole žáků ubývati. Tak byla v r. 1898 zredukována na jednotřídní a pro nedostatek žáků v roce 1908 zrušena.

Ještě jednou byla budova využita pro školní účely za 1. světové války pro děti uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Učilo se polsky. Poslední krajský rabín dr. Isak Folkmann úřadoval a kázal v jazyku českém a rovněž matriky vedl v jazyku státním. Navázal tak na heřmanoměsteckého rodáka Maxe Lederera, který patřil mezi významné kulturní česko-židovské pracovníky před 1. světovou válkou a za první republiky. Mezi zachované židovské heřmanoměstecké památky patří i tři thóry, které byly s dalšími předměty přemístěny v r. 1964 do westminsterské synagogy, zrestaurovány a dány na trvalou půjčku židovským obcím. Dvě jsou ve Spojených státech amerických a jedna v Austrálii.

Zdroj: Heřmanův Městec

 

zpět