Náboženské předměty

Cicit

Cicit

14. 05. 2009 12:55

Cicit (hebrejsky: ציצית, pl. cicijot) jsou rituální třásně nebo střapce, které nosí židovští muži pod svrchním oděvem (talit katan) nebo na něm (talit gadol). Má připomínat Hospodinova přikázání, jako stálá znamení na šatech, v podobě zapletených copánků. Shrnuje všechny příkazy Tóry a je micvou.

Původ

V Tóře stojí: „Mluv k Izraelcům a řekni jim, aby si po všechna pokolení dělali na okraji svých šatů třásně a nad třásně ať si dávají na okraj svého roucha purpurově fialovou stuhu.“ (Numeri 15:38).
Nošení cicit (množné číslo cicijot) je také přikázáno v Deuteronomiu: „Uděláš si střapce na všech čtyřech rozích své pokrývky, kterou se přikrýváš.“ (Deuteronomium 22:12).

Vlákna a uzly

Skládá se z jednoho dlouhého vlákna a tří kratších. Prameny nití jsou umístěny v každém ze čtyř rohů talitu. Původně byla tři vlákna bílá a jedno se obarvovalo na modro (tchelet). Modré barvivo se dříve získávalo z hlemýždě chilazon, který žije na pobřeží Fénicie. Od 2. století se však z pravidla používají všechna vlákna bílá.
Všechna vlákna pak jsou protáhnuta otvorem v rohu talitu a přeloženy na polovinu, tzn. že cicit tvoří celkem osm nití. Na těchto vláknech se podle pravidel uváže pět uzlů. První uzel je dvojitý a udělá se po přeložení vláken na polovinu. Nejdelší z vláken se kolem ostatních obtočí sedmkrát, osmkrát, jedenáctkrát a třináctkrát, s dvojitým uzlem mezi každým obtočením. Pokud se nosí cicijot pod svrchním oděvem (talit katan), musí být vidět.
Numerická hodnota slova cicit je 600. Dále má každý cicit 8 pramenů a 5 uzlů, tzn. celkový součet 613, což odpovídá 613 micvot - počet přikázání v Tóře.

Cicit

1. Micva cicit je velmi důležitá, poněvadž shrnuje všechny příkazy Písma a všechny jsou na ní závislé, jak praví Nu (15:39):
"Abyste si při pohledu na ně připomínali všechna Hospodinova přikázání".
Numerická hodnota slova "cicit"= 600. Každý cicit má 8 pramenů a 5 uzlů, dohromady tedy 613, což je počet micvot v Tóře (Menachot 43b).
Každý muž by tedy měl mít talit katan a nosit jej celý den .

Talit katan by měl být z bílé jehněčí vlny a mít předepsané rozměry, tj. 3/4 lokte na délku/3/ a 1/2 lokte na šířku.
Některé autority tvrdí, že by měl mít rozměry 1 loket na délku i na šířku.
Kdo nosí talit katan s boky sešitými, musí dbát na to, aby minimálně polovina obou stran byla nesešitá, nespojená ani háčky.
Muž by si měl opatřit také velký talit-talit gadol, jímž se zahalí při modlitbě.


Měl by dbát na to, aby talit byl pěkný a vkusný, neboť všechny micvy by se měly vykonávat pokud možno s velkolepostí a půvabem-je psáno(Ex 15:2):
"On je můj B-h a já Ho velebím".
Naši Moudří to vysvětlují:
Ukaž se před Ním v plné nádheře, když plníš micvy.
Člověk by měl dát pozor, aby koupil třásně od důvěryhodné osoby, aby bylo jisté, že byly spředeny a stočeny jen k tomuto účelu a podle ustanovení zákona, a že mají předepsanou délku.
Pokud někdo nosí jen lněný talit, nesmí na něm mít cicit z vlny, kvůli zákazu šatnez (směšování vlny a lnu).
Podle některých autorit lze zpevnit rohy talitu kůží a pak k nim připevnit vlněné cicit.
Jiné autority toto zakazují.
Otvor, jímž jsou cicit provlečeny, by neměl být víc než 3 šířky palce od horizontálního i vertikálního okraje oděvu (existuje názor, že šířka palce by se měla měřit na špičce horního článku; je vhodné řídit se tímto přísnějším názorem, neboť co je nad 3 šířky palce, nelze nazývat okrajem, to je již vlastní oděv.
Tato věc je proto tak důležitá, že Tóra požaduje, aby cicit byly připevněny na "okraji" oděvu.)
Jestliže tedy někdo udělá otvor víc než 3 šířky palce od okraje, je talit nezpůsobilý, i kdyby se při vázání třásní utáhl uzel tak , že okraj talitu se shrne a otvor se tím octne v předepsané vzdálenosti .
Stejně tak je nepřijatelné, aby se- bude-li po zavázání vzdálenost od okraje větší než 3 šířky palce- otvor zvětšil odstřižením a tím se ocitl v předepsané vzdálenosti. Neboť v Dt (22:12) stojí: "Uděláš si třepení", to znamená, že musí být způsobilé, když je do otvoru vkládáme, nikoli uzpůsobit je až následným aktem.
Otvor nesmí být k horizontálnímu a vertikálnímu okraji talitu ani blíž, než je délka horního článku palce ; menší vzdálenost už nelze nazvat "na okraji", je spíše pod okrajem.
Jestliže otvor byl původně v předepsané vzdálenosti, avšak zavázáním třásní se okraj talitu stáhl a otvor se nyní octl v menší vzdálenosti, než je předepsáno, je talit uznán za způsobilý.
Je otázka, zda počítat či nepočítat do předepsané vzdálenosti i volně visící, neutkané nitě na konci talitu; nitě by se měly odstřihnout dříve, než se zaváží třásně.
Někdy se na talitu katan dělají dva otvory blízko sebe-na způsob hebrejského vokálu cere.
Cicit se pak provléknou oběma otvory a visí na talitu zvenku.
Jestliže po zavázání cicit byly otvory v předepsané vzdálenosti, avšak časem se látka kolem otvoru nebo okraj talitu roztřepily tak, že třásně už nyní nejsou v předepsané vzdálenosti, přesto je talit stále způsobilý.
Tóra totiž požaduje pouze, aby cicit nebyly pod okrajem ve chvíli vázání, jak říká Nu (15:38):
"Aby si dělali na okrajích svých šatů třepení".
Člověk by však měl látku kolem otvoru i okraj talitu zpevnit, aby vzdálenost nebyla menší než velikost prvního článku palce (délka od špičky palce k prvnímu kloubu).

2. Je zvykem vázat cicit tak, aby mezi pěti dvojitými uzly byly čtyři mezery.
Dělá se to takto: provlékneme čtyři prameny otvorem a zavážeme dvojitým uzlem; pak vezmeme nejdelší z nich-šamaš (služebník), obtočíme jej sedmkrát kolem ostatních pramenů a zavážeme dvojitým uzlem; potom omotáme osmkrát a opět uvážeme dva uzly; pak obtočíme jedenáctkrát a zavážeme dvojitým uzlem; a potom omotáme třináctkrát a uděláme dvojitý uzel.
Ježto střapec vypadá úhledněji, když jsou mezery mezi uzly všechny stejně velké, omotání v první mezeře bude řidší, protože počet otoček je tu nejmenší; a v druhé ,třetí a čtvrté mezeře bude ovin čím dál těsnější.
Předepsaná délka třepení , počínaje prvním uzlem až ke konci pramenů, musí být přinejmenším 12 šířek palce.
Na pohled vypadá lépe, jestliže vázaná část tvoří 1/3 délky cicit a zbývající volná část 2/3.
Každá ze čtyř mezer by měla mít alespoň velikost šířky palce, tedy všechny čtyři mezery budou dohromady měřit čtyři šířky palce a volná část cicit bude mít osm šířek palce.
Pokud jsou prameny delší, uděláme mezery přiměřeně větší. Doporučuje se udělat každý uzel svázáním čtyř pramenů na jedné straně se čtyřmi prameny na druhé straně, tedy každý ze čtyř pramenů ( provlečením skrze otvor se rozdělily na polovinu) bude mít polovinu na jedné a polovinu na druhé straně.

3. Problém vznikne, když bude člověk vázat cicit následujícím způsobem: namísto čtyř samostatných pramenů vezme jeden dlouhý pramen, ten přeloží na čtyři části, provlékne otvorem, zaváže a pak teprve rozstřihne.
Takový cicit je nezpůsobilý, neboť je psáno (Dt 22:12):
"Uděláš si třepení". Naši Moudří vysvětlují :
žádá se po nás, abychom udělali, ne abychom použili, co už je uděláno, tj.cicit musejí být v předepsaném stavu dříve, než je provlékneme, nikoli nejdřív je provléknout a pak teprve upravit, aby se staly způsobilými.
Totéž platí i tehdy, chceme-li řádně uvázaný cicit z jednoho oděvu (poničeného) připevnit k jinému bez rozvázání.
Je nutno cicit rozvázat a znovu uvázat náležitým způsobem. Stejně musíme postupovat, když se část oděvu od okraje až k otvoru roztřepila tak, že cicit odpadly. Je nepřípustné znovu upevnit cicit sešitím poškozeného místa oděvu.
Také je nepřípustné, upevní-li někdo cicit k oděvu nezpůsobilému, např. s převážně sešitými boky, a dodatečně boční švy rozpáře, aby jej učinil způsobilý pro cicit); cicit uvázané předtím na oděvu nemohou zůstat.
Podle zásady "udělat, ne použít již udělané" se cicit musí nejdříve rozvázat a pak znovu upevnit předepsaným způsobem.

4. Než se muž zahalí do talitu , měl by zkontrolovat cicit, zda jsou v pořádku a oddělit jednotlivé prameny, pokud jsou zamotané.
Když ovšem přijde do synagogy pozdě a prohlížením by ztratil příležitost modlit se společně s ostatními, nemusí kontrolu provádět.

5. Obecně se příslušná požehnání k micvě mají říci před vlastním vykonáním micvy a příkaz se musí vyplnit ihned , bez průtahů.
V přípravě na přehození talitu tedy vstoje vezmeme talit do obou rukou a zaměříme mysl k B-žímu příkazu zahalovat se do talitu a připomínat si tím všechny Jeho příkazy , jak se říká v Nu (15:39):
" Abyste si při pohledu na ně připomínali všechna Hospodinova přikázání".
Potom, stále stojíce, řekneme požehnání "Ašer kidšanu bemicvotav lehitatef bacicit
-Jenž nás posvětil příkazem zahalit se do cicit" a hned nato si talitem zakryjeme celou hlavu až po ústa.
Potom zvedneme čtyři cípy talitu, obtočíme je kolem krku, jako to dělají Arabové a zůstaneme takto stát asi tak dlouho, co by člověk ušel 4 lokty (cca 2 m).
Říkáme přitom verše Ž(36:8-11):
"Ma jakor..
-Jak vzácný." Poté talit smíme sejmout z hlavy.
Měli bychom dát pozor, aby se cicit netáhly po zemi, neboť by to bylo znevážení micvy.
Muž by je tedy měl zvednout a zastrčit za opasek

6. Požehnání nad cicit se říká jen během dne, ne v noci..
Nutno dbát ,aby je člověk neříkal dřív, než rozpozná očima modrou barvu od bílé.
Jestliže si někdo navlékl talit katan ještě za tmy nebo dokud si neumyl ruce, a tedy nemůže říci příslušné požehnání, pak by měl při požehnání nad velkým talitem mít na mysli i talit katan.
Ten, kdo nemá velký talit , říká po navléknutí malého talitu požehnání Al micvat cicit, ovšem za dne a po umytí rukou.
Oblékne-li si talit katan v době, kdy se požehnání nesmí říci, počká, až je den a má ruce umyté, pak vezme do jedné ruky cicit a řekne požehnání Al micvat cicit.
Pokud někdo v malém talitu spí, neříká nad ním ráno požehnání , ale při požehnání nad velkým talitem bude mít na mysli, že to platí i pro talit katan.

7. Jestliže si člověk sundá talit s úmyslem brzy si jej opět přehodit, nemusí říkat požehnání, když si jej znovu vezme na sebe, a to ani když šel na záchod (uvnitř domu).
( Je dovoleno jít na záchod a mít talit na sobě).
Avšak jestliže neměl v úmyslu opět si jej brzy vzít a pak úmysl změnil a talit si přehodil, musí říci požehnání znovu.
Pokud talit sklouzl ze zad, ale zčásti jej člověk stále má na sobě, pak i kdyby sklouzla převážná část talitu, není nutné po upravení znovu říkat požehnání.
Pokud ale talit sklouzl celý a ani část nezůstala na těle, musí člověk při opětném upravení znovu říci požehnání, i kdyby padající talit zachytil v rukou.
Ovšem stane-li se to, když člověk zrovna říká tu část modlitby, jež nesmí být přerušena, po úpravě požehnání neřekne. Bude pokračovat v modlitbě a až bude moci, vezme cicit do ruky a pronese požehnání.
Všechno toto platí, jestliže talit sklouzl neúmyslně.

8. Je dovoleno příležitostně si od někoho talit vypůjčit a modlit se v něm; v tom případě se řekne i požehnání.
Není nutné vyžádat si od druhého dovolení, poněvadž se předpokládá, že druhý bude jen rád, že se skrze jeho vlastnictví plní micva -pokud tím neutrpí finanční újmu..
Talit se však nesmí vynést ven z místnosti, neboť majitel by proti tomu mohl mít námitky.
Pokud si člověk vypůjčil talit složený, vrátí jej opět složený.
O šabatu jej skládat nebude, protože o šabatu je zakázáno skládat talit.
Je sporné, zda člověk vyvolaný k Tóře bude říkat požehnání, má-li na sobě vypůjčený talit.
Měl by mít na mysli, že si ani dočasně nemíní talit přisvojit; většina autorit je toho názoru, že nemá.požehnání říkat .
Pokud si ale člověk vypůjčil talit patřící synagoze, pak je talit považován za jeho vlastnictví a požehnání řekne, i kdyby si vzal talit jen proto, že je vyvolán k Tóře.

9. Kdykoli se v Tóře či v halachických spisech vyskytne slovo "vlna", je míněna jehněčí nebo ovčí vlna (materiál vhodný pro cicit).
Bohabojný člověk by neměl říkat požehnání ani nosit talit, jehož osnova je z vlny a útek z bavlny, hedvábí či jiného materiálu, anebo naopak.
Podle některých autorit by se nemělo říkat požehnání ani tehdy, jsou-li talit a cicit z různých materiálů.
Pokud je talit z hedvábí a třepení z vlny, není dovoleno říci nad ním požehnání, musí se nejdřív říci požehnání nad vlněným talitem, zahalit se do něj, pak jej odložit a vzít na sebe hedvábný.
Požehnání se však smí říci nad hedvábným talitem s hedvábnými cicit.
Cicit ze dvou materiálů-např. část z vlny a část hedvábné-je ještě horší.
Nemělo by se dělat

10. Cicit vážeme tak, že provlékneme čtyři dlouhé prameny otvorem a vytvoříme tím osm částí.
Je třeba ujistit se, zda se při zavazování uzlu prameny nepropletly..
Pokud se některé prameny cicit potrhají, pak zkoumáme stav původních čtyř dlouhých pramenů :
cicit zůstávají košer,i kdyby se část těchto čtyř dlouhých pramenů odtrhla, ovšem jen pokud zbývá z pramene dost, aby šla uvázat smyčka- tj.4 šířky palce.
Toto platí, i když odpadne část dvou dlouhých pramenů až po mezní 4 šířky palce (nesmí zbýt méně)
Jestliže přitom dva ze čtyř dlouhých pramenů zůstaly v celé délce, cicit jsou stále košer.
Pokud se ovšem utrhnou tři prameny, cicit přestanou být způsobilé k užívání, a to i kdyby z každého utrženého pramene zbyly 4 šířky palce a čtvrtý pramen zůstal neporušen.
Stejně tak se cicit stanou nezpůsobilé, když se přetrhal jeden ze čtyř dlouhých pramenů natolik, že z něj zbylo méně než 4 šířky palce, i kdyby ostatní tři prameny zůstaly neporušené.
(Pokud ovšem člověk není v nesnázích a jiný cicit je nedostupný) Zásada je- i když úplně odpadne jeden z osmi pramenů cicit, zůstanou cicit stále košer, ježto utržený pramen je ve skutečnosti jen polovina (jednoho ze čtyř původních dlouhých pramenů provléknutých otvorem) a na druhé straně tedy zbylo dost , aby se dala uvázat smyčka. Když se odtrhnou dva z osmi pramenů a ani z jednoho nezbyly 4 šířky palce, pak zkoumáme :A/ je-li možnost, že oba odtržené prameny jsou části téhož původního pramene ( jednoho ze čtyř provléknutých otvorem)- potom cicit nejsou způsobilé. B/ je-li jistota, že každý z obou odtržených pramenů patří k jinému (původnímu dlouhému) prameni- pak cicit zůstávají košer. Pokud se některý pramen odtrhl tam, kde visel z otvoru, cicit jsou nezpůsobilé. Ustanovení o tom, že cicit bude košer i po odtržení jednoho pramene platí pouze tehdy, jestliže všechny prameny byly v době vázání v předepsané délce- neplatí tedy v případě, že už tehdy byl některý z pramenů o něco kratší.

11. Nitě pramenu cicit musejí být stočené spolu, tak aby pramen byl jeden celek,jestliže stočení pramenu povolí a nitě budou volné, celá uvolněná část se považuje za odtrženou, jakoby tam vůbec nebyla.

12. Někdy sestává talit ze dvou částí.
Občas se obě části musejí oddělit, kvůli praní nebo opravě, a poté jsou znovu sešity k sobě.
Jestliže každá z obou částí je dost velká, aby se do ní člověk zahalil, postačí, když se před rozdělením talitu odstraní /dva?/ cicit z jedné části a po opětném sešití se cicit znovu upevní.
Jestliže ani jedna část není dost velká, aby se do ní člověk zahalil, cicit se musí odstranit z obou částí (a pak po sešití znovu uvázat).
Je-li jedna část dost velká a druhá nikoli, potom se odstraní cicit z menší části.

13. Když se rohy talitu potrhají nebo úplně odtrhnou a utržená část je menší než 3x3 šířky palce, nelze k ní podle některých autorit znovu připevnit cicit ani po opětném pevném přišití utržené části k talitu.
Ježto je utržená část menší než 3x3 šířky palce, nepovažuje se za oděv v pravém slova smyslu, tedy i po přišití k talitu je chápána jako samostatná .Pokud se však ale od talitu neoddělila úplně a aspoň částečně s ním zůstala spojena, pak opětným přišitím se považuje za část talitu a upevněné cicit jsou košer.
Často se všívá do rohů talitu kousek látky; poněvadž mnoho (i nových) talitů je takto upraveno, všijeme tedy na místo, kde upevníme cicit, kousek látky velikosti 3x3 šířky palce.

14. Některé autority zastávají názor, že v celém rohu, kam se váže cicit, tj.od jedné šířky palce až po tři šířky palce by se nemělo šít ničím, co je z materiálu vhodného pro cicit daného konkrétního talitu.
Např.je-li talit lněný, nesmíme použít k šití len, ale jen hedvábí nebo jiný materiál, je-li talit hedvábný, nebudeme šít hedvábím atd.
Je dobré dodržet toto pravidlo i při zpevňování otvorů obšitím.
Toto vše však platí pouze, šijeme-li bílou nití. U barevných nití na tom nezáleží.

15. Je dovoleno odstranit cicit z talitu kvůli tomu, že chceme místo nich upevnit lepší nebo proto, že chceme původní odtržené (ale stále košer) cicit vyměnit za bezchybné .
Je to dovoleno proto, že člověk to neprovádí s cílem zbavit se micvy cicit, právě naopak.Nutno ale dát pozor, aby odstraněné cicit nezahodil na nečisté místo.

16. Ani utržené a z talitu odstraněné cicit se nesmí zahodit do smetí, bylo by to znevážení B-žího příkazu.
Někdo používá odstraněných cicit jako záložky do knihy- sloužily dříve k plnění jedné micvy, jsou tedy vhodné k plnění jiné.Stejně tak dáme pozor, abychom našli důstojné využití pro starý talit, který už nepoužíváme k náboženským účelům.

17. Když člověk o šabatu v synagoze zjistí, že jeden z cicit na jeho talitu je nezpůsobilý a nelze si obstarat jiný talit (a bez něj se člověk necítí dobře mezi ostatními), pak má dovoleno- z ohledu na své pocity- mít na sobě tento poškozený talit.
Neřekne ale nad ním požehnání. Toto však platí pouze tehdy, jestliže člověk před šabatem o závadě nevěděl.
Pokud o ní věděl a opomněl ji napravit, má zakázáno vzít si talit na sebe.

18. Nosí-li někdo oděv vyžadující cicit a opomene je připevnit, proviňuje se proti příkazu Tóry.
Člověk by měl zakulatit rohy oděvů, zhotovených se čtyřmi rohy.
Nestačí, aby se jen zahnula látka a zašila do zakulaceného tvaru.
Pokud roh není odstřižen, je stále považován za část oděvu.
Přísný trest si zasluhuje každý, kdo nedbá na plnění micvy cicit.
Kdo pečlivě zachovává tento B-ží příkaz, je hoden spatřit B-ží Přítomnost.

Počet otoček na cicit je celkem 39, tedy stejné číslo jako numerická hodnota
Tetragrammatonu (jod-10, het-5, vav-6, het-5=26) a slova
"echad-jeden" (= 13). Cicit tedy vyjadřují jedinost B-ží,
"Adonaj echad- B-h je jeden"


Zdroj: Olam

 

zpět