Pohádky a příběhy

Rabbi Reuben Istrobulos

02. 05. 2009 09:10

Tradice učí, že ve dnech r. Šimeona bar Jochaj vydal krutovládce tři osudová nařízení: zakázal obřízku, zakázal dodržování svatosti šabatu a zakázal očišťování těla od jeho lidské nedokonalosti rituálním ponořením do *mikwe. Žil byl také jeden mudrc jménem Reuben (Istrobulos), který míval ve zvyku zajít si ke králi, aniž by ho žádal o svolení (jako to činívají ostatní smrtelníci). Jednou se opět nečekaně zastavil a našel krále v rozjímání a tak se ho bez okolků zeptal: „Můj králi a pane, co je pro člověka, který má spoustu nepřátel, lepší – jsou-li slabší anebo silnější než on? Podívej se na Židy, ti silami jen kypí a to všechno kvůli té obřízce. Když se jim narodí synek, vezmou ho a v osmi dnech jeho života obřežou část těla, a to ho zbaví sil. Ale nyní, (kdy je obřízka zakázana) zesílili až příliš. Jestliže nezrušíš zákaz obřízky, rychle naberou sil, a až se na tebe vojensky oboří nepřítel, svrhnou tě“ – „Dobře mi radíš,“ řekl král „zruším ten zákaz!“ – Po čase se Reuben zastavil znovu a zeptal se: „Má-li někdo nepřátele, co je pro něj lepší – jsou-li chudší anebo bohatší než on?“ – „Samozřejmě, že chudší,“ opáčil král. „Vidíš, a dokud se Židé nevrátí k těm svým *micwot a nezačnou zas dodržovat šabat, nikdy dost neschudnou,?“ přisadí si rabi Reuben. „Protože každý Žid přes týden pilně a poctivě pracuje, jenom proto aby pak výtěžek své práce mohl položit na stůl na počest Princezny Šabat. A nezřídka dávají i to poslední co mají. Teď, když jsi šabat zakázal, zbohatnou tak, že budou bohatší než my a až se na tebe oboří nepřítel, svrhnou tě z trůnu.“ – „Máš pravdu,“ přemýšlí král, „zruším i tento zákaz.“ – A po nějakém čase se u něj rabbi Reuben zastavil ještě jednou: „Královská výsosti, co je lepší pro člověka, který má spoustu nepřátel, jsou-li početní anebo je-li jen hrstka?“ – „Samozřejmě že hrstka nepřátel je lepší než celé šiky!“ – „Víš pane, tím, že Židů neubývá, je vinen zákaz dodržovat pravidla jejich rituální očisty. Každá židovská žena poctivě dodržuje sedmidenní, čtrnáctidenní a osmačtyřicetidenní cyklus, ale když jsi jim to teď zakázal, mohou se milovat ve dne v noci, a rozplozují se tak, že jich bude bezmála stejně jako nás. – „Na tom něco bude,“ řekl král a zrušil i poslední zákaz. Reb Reuben panovníka vybídl, aby v tom smyslu sepsal královský výnos a poslal ho Židům do Svaté země. A on to skutečně učinil. Sotva reb Reuben odešel, dostavili se ke králi jeho ministři a knížata. Jakmile je seznámil s obsahem svého výnosu, hned si mezi sebou šeptali: „V tom mají prsty Židé!“ A prosili krále, aby to všechno zrušil a odvolal. Ten jim ale připomenul, že královské slovo vzít zpátky nelze. Donutili ho tedy alespoň k tomu, aby do zbývajícího volného místa nad pečetí připsal, že každý, kdo ten výnos převezme, bude popraven. Krále ten nesmyslný rozkaz pobavil a skutečně ho na pergamen připsal.

Když se to doslechl rabi Reuben, nechal vzkázat do Svaté země, že se situace maličko zadrhla, že se s tím však nedá nic dělat a ať zkusí pro pergamen poslat někoho, kdo dokáže zázraky. Tam se oči všech obrátily na rebbe Šimeona bar Jochaj. „Budiž, ale sám tam nejedu.“ – souhlasil nakonec bar Jochaj. A vybral si k sobě reb Eliezera bar Josaj. Jeho otce Josaje zajímalo, proč si bar Jochaj vybral právě jeho syna, a rabi Šimeon mu odpověděl: „Kdyby byl můj otec Jochaj ještě naživu, mohli jste říci zase vy jemu: ‚Pošli svého syna na smrt‘ …“ – „Budiž,“ souhlasil Josaj, „ale přísahej mi, že cestou nebudeš vyučovat halachu a že mi ho zase přivedeš nazpět.“ A rabi Šimeon mu to slíbil.

Vydali se pro pergamen, nasedli na loď a spolu s nimi nějaký student (nebyl to nikdo jiný než Mataj ben Charaš), a hned se jich vyptává na správné řešení otázky, jak se co nejlépe ubírat v otázkách vesmírných pravidel . Chtěl vědět, co lidskou bytost rituálně znesvobodní více, zdali krev drobných živočichů anebo jejich maso. Reb Šimeon odpověděl: „Obojí.“ – Reb Eliezer řekl: „Krev více než maso.“ Mataj ben Charaš se zvednul a políbil reb Eliezera na tvář. „A mne nepolíbíš?“ diví se Šimeon. Mataj mu odpověděl hádankou: „Nepolíbím, on mluví lépe!“ A reb Šimeon začal na Eliezera žárlit, až se z toho roznemohl bezmála na smrt, ale v tom si vzpomněl na přísahu, kterou se zavázal Eliezerovu otci, a zas se vrátil k vědomí. Jenomže v té chvíli se na loď nahrnuli námořníci a jeden z nich šlápl reb Eliezerovi na krk, ten se rozkašlal a všichni poznali, že má tyfus. Reb Šimeon se znenadání zadíval na vrcholek stožáru a všiml si, že tam sedí démon Asmodaj. „Co tu děláš?“ chtěl vědět reb Šimeon. „Chci pro vás udělat nějaký zázak,“ zachechtal se na něj Asmodeus. Rabi Šimeon se obrátil k nebesům: „Pane světů, k Hagar, děvečce své, jsi poslal pětici andělů, mně posíláš na pomoc jen démona. A ke všemu jen jednoho?“ Ale přesto se začal s Asmodeem domlouvat. „A co bys pro nás chtěl udělat?“ – „Rozletím se a vstoupím do dcery onoho krále, za kterým cestujete. Ona se dá do křiku, aby jí přivedli tebe. „Sežeňte mi rebbe Šimeona bar Jochaj,“ bude opakovat pořád dokola. Přijdeš tam, pošeptáš jí do ucha Slovo a já z ní zase vyjdu.“ – „Dobrá,“ souhlasí reb Šimeon, „ale jak poznám, že jsi ji opravdu opustil?“ – „V tu ránu se v královském paláci roztříští všechny křišťálové nádoby na tisíc kousků.“ – „Dobrá, leť a zařiď to tak, jak říkáš.“ souhlasil Šimeon. Démon odletěl a všechno se odehrálo přesně tak jak říkal. Královská dcera se roznemohla a bez utání volala, ať jí přivedou reb Šimeona. Poslali pro něj do Svaté země, ale odtud vzkázali, že již je na cestě ke králi. Došli tedy do přístavu, našli ho na lodi, přivedli před krále a ten chtěl vědět, zda je reb Šimeon skutečně reb Šimeon bar Jochaj a zda dokáže jeho dceru uzdravit. Když přitakal, zajímal se král, jakým způsobem ji chce léčit. „Pošeptám jí cosi do ucha a bude zdráva.“ – „A jak to poznáme?“ chtěl ještě vědět král. – „Všechen křišťál v tvém paláci se rozstříkne na skleněný prach.“ Pak se k ní sklonil, pošeptal jí do ucha Slovo, Asmodeus dívku opustil a všechen křišťál se roztříštil na střepy. Král chtěl vědět, jak se má rebbemu odměnit. „O nic jiného tě neprosím, než o ten pergamen, který jsi dal sepsat a zapečetit, ten list s rozkazem rušícím všechny tři neblahé zákazy, “ řekl mu Šimeon. „Ten, ve kterém prý stojí, že kdokoli si pro něj přijde, má být popraven. Je-li tomu skutečně tak, pak budu mít tu čest, smět přijmout dárek od krále, který všem, kdo mu prokážou službu, tyransky odplácí smrtí!“ – „Nejsem král, který baží jen po krvi!“ ohradil se vladař. – „Dej mi tedy ten dopis!“ vyzval ho Šimeon. Král vstal, pergamen roztrhal a nechal napsat nový. Rabbonim se potom vrátili do Svaté země a zrušili všechny tři zákazy. A stejným způsobem z nás ‚Ribono šel-olam‘ sejme i všechna další krutá nařízení a pronásledování, v čase, který už dlouho nepotrvá. Amen, kéž se stane. Budiž požehnán…
 

zpět