Pohádky a příběhy

Běžci

02. 05. 2009 09:08

Vypráví se, že jistý jinověrec zajal dva židovské mládence. Ti museli běhat před jeho koňmi, a jak tak běží, povídá jeden druhému: „Po té cestě, co nás teď ženou, šel před námi velbloud na jedno oko slepý. Na hřbetě vlekl dva vaky s vínem. V jednom víno zralé a v tom druhém zkyslé na ocet. A za ním se tudy ubírali dva muži. Jeden z národů a jeden z lidu Jisroele…“ Jejich pán na to: „Podle čeho soudíte, že ten velbloud byl na jedno oko slepý?“ – „Podívej se na trávu okolo cesty,“ řekli mu svorně, „na té straně, na kterou byl slepý, se jí ani nedotkl, spásal ji jen té straně, na kterou viděl.“ – „A jak můžete vědět, že nesl zrovna dva vaky, navíc jeden s vínem a druhý s octem?“ – „Měl’s dávat pozor. Občas se v prachu objeví pár kapek. Místa zkropená vínem jsou jakoby svlažená, ale kam ukápl ocet, tam je suchopár.“ – „A jak můžete vědět, kdo byl kdo? Jeden Žid a druhý ne?“ – ‚Jeden nehleděl na to, kde vypouští spodní vodu, druhý vždy zašel stranou a močil tam…“

Otrokářovi to nedalo, pobídl koně vyrazil napřed a skutečně. Všechno bylo přesně, jak říkali mládenci. Dorazili až k branám Říma. Jeden povídá druhému: „Citím vůni pórku, jak ho po židovsku vařívali ve Kfar Chananja.“ Jejich pán se na ně rozzlobil a rozkřikl se: „Proto vás H-spodin už nemohl déle snášet, protože byste věčným vtipkováním zlehčili i Jeho!“…

V tom k nim přistoupil císařský úředník a chtěl vědět, odkud se berou. Mládenci odpověděli: „Byli jsme právě v Erec Jisrael.“ – „To není možné,“ podivil se, „vždyť do Judey je to odtud čtyři sta mil!“ – „Vítr nás posadil na loď a my se ocitli v Judei. Jestli nám nevěříš, zajdi do kuchyně a podívej se tam pod poklice. Tak dobrý židovský pórek, co tam připravují, jsem v životě nejedl.“

Nakonec došli do domu jejich pána. Jeho matka zabila na počest synova návratu jehňátko a schystala mu hody. Dala také otevřít vinné sklepy, kam se otrokář k hostině odebral. Oba mládenci tam museli s ním. Povídá jeden druhému: „Nezdá se ti, že to maso voní jako psí a víno páchne umrlinou?“ Otrokář hned začal vyzvídat, co je to za maso, co tady jí, a jaké víno to vlastně pije? „Měla jsem ovečku, starala jsem se o ni, až nakonec zabřezla a porodila skopečka,“ svěřuje se matka, „ale při porodu ji to stálo život. Jehňátko neměl kdo kojit a zrovna v ten čas vrhla naše fena. Dala jsem jehně ke štěňatům a ona ho odkojila.. Pak už jsem ho krmila jen travou a ovsem, a když ses mi tak šťastně vrátil, zařízla jsem ho a uvařila. To je to maso, co teď jíš. A to víno? Co je zač a odkud ho máme? Je to víno z révy, co vyrostla na hrobě tvého otce. A protože vím, že právě z té vinice je to nejlepší víno, zásobila jsem náš dům právě jím, láhve dala zapečetit, schovala je do sklepa a slíbila jsem, že je neotevřu, dokud se mi vrátíš. Konečně jsi tu a já samou radostí z tvého návratu zařízla toho skopečka a schystala ti hody.“

Otrokář se pak s chutí začal hodovat. Nejvíc ho ale těšilo, že mu k jeho kořistem připadli i ti dva židovští zajatci. Ve srovnání s nimi byl zbytek v Jeruzalémě nahltaného zboží takřka bezcenný. To proto, že stačilo pilně zkoumat všechno, co řekli, a ono se nakonec vždy ukáže, že je to pravda. Když se potěšil jídlem a pitím dal se do tance. Jeden z mládenců povídá druhému: „Vida, bosá noha na žhavém uhlí… jeho matka se kdysi spustila s tanečníkem, co je tu byl povyrazit…“ Sotva to otrokář zaslechl, popadl meč a vydal se za matkou: „Ti dva židovští zajatci, co jsem si přivedl, se nikdy v ničem nemýlili,“ obořil se na ni, „až do teď měli vždycky ve všem pravdu. Řekni mi, čí jsem vlastně syn, nebo ti srazím hlavu!“ – „Nezabíjej mě,“ prosí ho matka, „je to už tak dávno. Kdysi k nám tvůj otec přivedl tanečníka. Zpíval a tančil tak úchvatně, že jsem se do něj zakoukala. Tvůj otec nemohl mít děti a tak jsem se s tím mužem vyspala. A počala tebe. Hanba je mi jen v tom, že jsem za otce dítěte označila právě tvého otce…“ Otrokář si jen trpce povzdechl: „Přivedl jsem si s sebou ty dva chlapce jenom proto, aby mi ukázali moji hanbu?“

Nechal si je předvolat se slovy: „Propouštím vás, jděte v pokoji. Zasloužíte si to, protože tak jako vy mi dosud nikdo neposloužil…“, zásobil je jídlem a pitím a vyprovodil z města. Teprve potom se smířil sám se sebou a vrátil se domů…

Zdroj: Chewra

 

zpět