Osobnosti

Filón Alexandrijský

Filón Alexandrijský

17. 06. 2009 08:38

Filón Alexandrijský nebo Filón z Alexandrie, latinsky Philo Iudaeus (kolem 20 př. n. l. – po roce 40) byl židovský řecky píšící filosof a teolog, nejvýznamnější představitel helénistického židovství.

Život

Narodil se patrně v Alexandrii v zámožné, snad kněžské rodině, a patřil k nejváženějším osobám tamější židovské obce. Měl dobré řecké vzdělání, znal z první ruky Platónovy spisy i dobovou literaturu k etice, zejména kynickou. Býval zván na hostiny, chodil do divadla i na závody, i když to svým čtenářům nedoporučuje. Ačkoli pravděpodobně neuměl hebrejsky (užíval řeckou Bibli a jeho „chaldejské“ etymologie jsou většinou chybné), byl hluboce věřícím židem s pevnou vazbou k Jeruzalémskému chrámu. V roce 39/40 byl – už jako starší muž - členem poselstva alexandrijských židů k císaři Caligulovi, které žádalo o zrušení nařízení o císařových sochách v synagogách. Protože zprávu z této cesty také psal, byl podle některých v čele tohoto poselstva.
Jeho bratr Tiberius Iulius Alexander byl vysokým alexandrijským úředníkem, byl v dobrých vztazích s císaři a sám prý pořídil zlaté a stříbrné kování vrat jeruzalémského chrámu. Jeho syn a jmenovec, Filónův synovec, od židovství patrně odpadl, byl římským prefektem v Egyptě a podílel se na potlačení židovského povstání a snad se účastnil i dobytí Jeruzaléma roku 70.

Myšlení

Filón zanechal rozsáhlé dílo, jehož si křesťané velmi vážili a jež jim pomáhalo při syntéze křesťanství s helénismem; patrně proto se z velké části zachovalo. Lze je rozdělit na spisy exegetické, apologetické a filosofické.
Filónova exegeze se týká Pentateuchu, pěti knih Mojžíšových; o jiných biblických knihách se téměř nezmiňuje. Písmo má podle Filóna vedle doslovného ještě také hlubší, alegorický a symbolický význam, jemuž obvykle dává přednost. To odpovídá dobovým výkladům Homéra. Biblický Pentateuch je ale pro Filóna ta nejvyšší a nejhlubší filosofie, z níž čerpali všichni pozdější filosofové. Bible sice mluví o jednotlivých osobách a příbězích, ty však symbolizují obecnější věci – vlastnosti a ctnosti. Tak Adam znamená myšlení, Eva vnímání, Kain sobectví, Ábel zbožnost a Abraham schopnost se učit.
Filónovy filosofické názory jsou roztroušeny v jeho náboženských spisech a nejsou zcela důsledné. Je však zřejmé, že Filón byl ovlivněn především středním platonismem a stoicismem, kdežto Aristotela většinou odmítá. Zastával ostré oddělení duchovního a smyslového světa (kosmos noétos kai aisthétos), takže Bůh není pro člověka poznatelný. Filón ale nezdůrazňuje ani Boží zjevení, jako později židovská i křesťanská nauka. Člověk však může poznat Boží „síly“ (dynameis), jež vyjadřují i biblická jména Bůh (theos) a Pán (kyrios). Tyto síly jsou obvykle tři, totiž Boží dobrota a moc, jež spojuje Logos (slovo, smysl). Logos je také ta stránka Boží, jež se obrací ke světu, a Filón o něm někdy hovoří i jako o podstatě (hypostasis) nebo dokonce o „druhém Bohu“. Zde však není Filón jednoznačný a o Božích silách mluví jindy (platónsky) jako o idejích, o Bohu jednou mluví jako o bytí (to ón), jindy jako o osobním jsoucím (ho ón).
Jako pro Platóna i pro Filóna je tělo „žalář“ a „hrob“ duše a cílem dobrého života je vysvobození duše z tohoto otroctví. To si však nepředstavuje – jako stoikové – jako znovusjednocení lidského, dílčího Logu s obecným Logem, nýbrž jako možnost blaženého nazírání Boha. Cestou k tomu je jistě ctnostný život, ale také – jako u stoiků – potlačení všech žádostí a vášní (apatheia), prostý život a svobodný vztah ke všem citům. Žena je symbolem světského a na cestě k dobru se musí přiblížit mužskému ideálu, což se děje například v panenství.

Význam a vliv

V židovské tradici byl Filón brzy zapomenut, protože pozdější talmudickou tradici nezajímal. Zájem o něho se oživil až v liberálním židovství 19. století jako příklad, jak lze spojit židovskou víru s otevřeností vůči okolnímu prostředí.
Tím větší význam však měl v tradici křesťanské, která ho cituje a vykládá už počínaje Klémentem Alexandrijským. Píše o něm Órigenés, Eusebius, Řehoř z Nyssy, Ambrož, Hieronymus i Augustin, kteří z něho čerpají alegorický výklad Písma. Filónova nauka o Božích silách a o Logu hrála velkou roli při vzniku učení o Boží Trojici a křesťanské christologie. V pozdějších staletích ho někteří pokládali za křesťana.

Dílo

Filón byl plodný autor, z jeho díla se zachovalo téměř 50 spisů a dalších nejméně 20 se ztratilo. Uvádíme nejprve latinské zkratky, podle nichž se spisy citují.

Exegetické spisy

Vit Mos: De vita Moysis (životopis Mojžíše jako zákonodárce, kněze a proroka)
Op: De opificio mundi (Výklad Stvoření světa - Gn 1–3 – jako kosmologický základ Zákona)
Abr: De Abrahamo (Abraham jako vtělený nepsaný Zákon)
Jos: De Iosepho (Josef jako vzor politika)
Dec: De decalogo (obecný výklad Zákona)
Spec Leg: De specialibus legibus (výklad jednotlivých oblastí Zákona)
Virt: De virtutibus (O ctnostech – odvaha, přátelství, pokání)
Alegorický komentář ke knize Genesis, kap. 2-18, v 19 traktátech.
Quaest in Gen: Quaestiones et Solutiones in Genesim (výklad formou otázek a odpovědí)
Quaest in Ex: Quaestiones et Solutiones in Exodum (totéž ke knize Exodus)

Historické a apologetické spisy

Flacc: In Flaccum (Pronásledování Židů v Alexandrii za Flacca)
Leg Gai: Legatio ad Gaium (Pronásledování Židů a poselství do Říma roku 39/40)
Vit Cont: De vita contemplativa (Popis židovského společenství Therapeutů blízko Alexandrie)
Apol Jud: Apologia pro Iudaeis/Hypothetica (O původu, mravech a zákonech Židů)

Filosofické spisy

Prob: Quod omnis probus liber sit (Stoická diskuse o svobodě člověka)
Aet: De aeternitate mundi (O nezničitelnosti Vesmíru)
Prov: De providentia (stoický dialog o prozřetelnosti)
De animalibus (dialog o tom, zda mají zvířata rozum)

Literatura:
Filón Alexandrijský, O stvoření světa. O gigantech. O neměnnosti Boží. (Řecko-česky) Praha: Oikúmené 2001
 

zpět