Osobnosti

Marc Chagall

Marc Chagall

17. 06. 2009 08:19

Marc Chagall (bělorusky Марк Шаґал) vlastním jménem Mosche Segal (7. července 1887 Ljosna u Vitebska, Ruské impérium, dnes Bělorusko – 28. března 1985 Saint-Paul-de-Vence, Francie) byl židovský bělorusko-francouzský malíř. Je představitel surrealismu.

Život

Narodil se v židovské rodině jako nejstarší z devíti dětí. Dětství prožíl sice v chudobě, ale šťastně, a vzpomínky na ně se prolínají celým jeho dílem.
Jeho prvním učitelem malby byl od r. 1906 místní umělec Jehuda Pen, avšak Marc Chagall se o několik měsíců později, v roce 1907, přestěhoval do Sankt Petersburgu. Zde studoval u Nikolaje Roericha a setkával se s umělci všemožných směrů. V letech 1908-1910 studoval u Leona Baksta.
Toto období nebylo lehké – Židé mohli přebývat v Sankt Petersburgu pouze na povolení a Marc Chagall byl dokonce krátce vězněn. V Sankt Petersburgu zůstal až do roku 1910. Pravidelně se však vracel do své rodné vsi, kde se v roce 1909 setkal se svou budoucí manželkou, Bellou Rosenfeldovou.
V té době se mu podařilo prosadit se jako umělec a odešel do Paříže, aby byl blíže komunitě umělců na Montparnassu. Přátelil se s Guillaumem Apollinairem, spolupracoval s fauvisty. V roce 1914 se vrátil do Vitebsku a do roka se oženil se svou snoubenkou Bellou. V roce 1916 se novomanželům narodila dcera Ida.

Chagall se aktivně účastnil revoluce v r. 1917. Sovětské ministerstvo kultury jej jmenovalo pověřencem pro umění ve Vitebské oblasti; a Chagall zde založil uměleckou školu. Avšak politicky si za socialistického režimu příliš dobře nevedl. V r. 1920 se s manželkou přestěhovali do Moskvy, v r. 1923 do Paříže. V té době vydal paměti v jazyce jidiš, původně napsané v ruštině a přeložené Bellou do francouzštiny. V jidiš psal i různé články a poezii, která vycházela především v novinách. V r. 1937 se stal francouzským občanem.
Když během druhé světové války začali nacisté okupovat Francii a deportovat Židy, Chagallovi Paříž opustili. Skryli se v Marseille a poté za pomoci amerického novináře Variana Frye uprchli z Francie přes Španělsko a Portugalsko, aby se v roce 1941 usadili ve Spojených státech amerických, kde žili až do r. 1948.
2. září 1944 po nemoci umírá Bella, jeho souputnice životem a inspirace mnohých maleb. O dva roky později se Chagall vrací do Evropy. Do roku 1949 pobýval v Provence a téhož roku se podílel na vzniku nevládního antifašistického hnutí.
Z deprese, která jej tou dobou skličovala, mu pomohlo setkání s Virginií Haggardovou, s níž měl syna, a divadelní zakázky, které dostával. V těchto nabitých letech se vrátil k nespoutaným, jasným barvám. Díla z tohoto období jsou zasvěcená lásce a radosti ze života, s postavami tvarovanými do rozvlněných křivek. Začal se rovněž věnovat sochařství, keramice a sklomalbě.
V r. 1952 se znovu oženil – s Valentinou Brodskou. Několikrát byl v Řecku a v r. 1957 navštívil Izrael. Zde vytvořil v roce 1960 barevná okna pro jeruzalémskou synagogu při nemocnici Hadassah Ein Kerem.
Marc Chagall zemřel ve věku 97 let ve Francii, v Saint-Paul de Vence; je pochován na tamním hřbitově. Jeho hrob leží v nejzápadnější řadě od vstupní branky.

Dílo

Jeho dílo bylo ovlivněno jednak dětskými a jednak židovsko-ruskými mytickými a náboženskými představami. Inspiroval se také životem běloruského lidu. V šedesátých a sedmdesátých letech se pustil do rozsáhlých projektů spojených s výzdobou veřejných institucí i náboženských staveb.
Chagallovo dílo je možné zařadit hned do několika kategorií moderního umění. V Paříži před první světovou válkou byl členem avantgardních uměleckých hnutí. Jeho pojetí se však těmto směrům, jako kubismus a fauvismus, vždy poněkud vymykalo. Úzce spolupracoval s tzv. pařížskou školou a jejími představiteli, včetně Amedea Modiglianiho.
Jeho obrazy překypují vzpomínkami na dětství a velice živými barvami. Chagall sám sebe (někdy společně se svou ženou) stylizoval do role pozorovatele, který se dívá na svět skrz okno z barevného skla.

Ukázky grafického díla
Ilustrace k Bibli

Knižní ilustrace

Dělal ilustrace k mnoha knihám, ze nejzdařilejší bývají považovány ilustrace Gogolových Mrtvých duší (Paříž 1923 - 27), La Fontainových Bajek (Paříž 1927 -1936) a Bibli (Paříž 1931 - 1936).



Nejznámější díla

Mladá žena na lehátku, 1907 soukromá sbírka
Svatba, 1910
Já a vesnice, 1911 Muzeum moderního umění v New Yorku
Houslista, 1911 - 1914, Germany, Kunstsammlung NRW\
Adam a Eva, 1912
Narozeniny, 1915
Zelený houslista, 1923–1924, Guggenheim Museum
Ženský akrobat, 1930, Paříž, Musée National d´Art Moderne
Samota, 1933, Tel Aviv Museum
Sen o letním slunovratu, 1939
Kolem ní, 1945
Svatební svícen, 1945
Milovníci na rudém nebi, 1950
Král David, 1961
Zelená noc , 1952
Exodus, 1952–1966
Bastila, 1953
Most na Séně, 1954, Hamburger Kunsthalle
Přechod přes rudé moře, 1955
Autoportrét, 1959–1960
Válka, 1964–1966, Kunsthaus Zürich
Job, 1975
Biblické poselství, 17 obrazů (Nice, Musée National)
Žlutý osel, 1979
Velká přehlídka, 1979–1980, Pierre Matisse Gallery, New York.

Malby na okna

Několikrát přijal zakázku na malování na okna, veškeré malby tohoto typu byly církevní zakázky a jednalo se o biblické výjevy. Jejich provedení je odborníky považováno za velice kvalitní.

Nástěnné malby

Nejvíce se proslavil nástěnnými malbami v Metropolitní opeře v New Yorku a v Opeře v Paříži.
 

zpět