Osobnosti

Franz Kafka

Franz Kafka

28. 05. 2009 21:51

JUDr. Franz Kafka (3. července 1883 Praha – 3. června 1924 Kierling), pražský spisovatel židovského původu, jeden z literárně nejvlivnějších a nejoceňovanějších spisovatelů 20. století.

Život

Rodina

Narodil se a žil v Praze, v rodině židovského velkoobchodníka s galanterií Hermanna Kafky (1852 až 1931) a Julie Kafkové (1856 až 1934), rozené Löwyové; měl dva bratry, Georga a Heinricha, ale oba zemřeli v dětském věku, a tři sestry, Elli (1889 až 1941), Valli (1890 až 1942) a Ottlu (1892 až 1943), všechny byly později oběťmi nacistického teroru a zemřely v koncentračních táborech. Se svým otcem nevycházel dobře, což ovlivnilo nejen jeho dětství, ale i dílo – cítil se osamocený, bezmocný. Po Praze se přibližně 14krát stěhovali. To vyvolávalo v Kafkovi smíšené pocity k tomuto městu. Kafkova mateřština byla němčina, ale hovořil také česky a částečně francouzsky. Ačkoli byl Žid, neuměl hebrejsky. Teprve až několik let před smrtí se začal hebrejštinu učit.

Studia a mládí

Kafka nejprve navštěvoval Německou chlapeckou obecnou školu v Masné ulici 12 (1889-1893), poté Německé státní gymnázium v paláci Golz-Kinských na Staroměstském náměstí 12 (1893-1901). V letech 1901 až 1906 studoval práva na německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity a navštěvoval ještě přednášky germanistiky a dějin umění. V roce 1902 se setkal s Maxem Brodem, rovněž studentem Karlo-Ferdinandovy univerzity a jejich přátelství trvalo až do Kafkovy smrti v roce 1924. V roce 1906 Kafka promoval a stal se doktorem práv.
Krátce byl zaměstnán u pojišťovny Assicurazioni Generali. V letech 1907 až 1922 pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně („Arbeiter-Unfall-Versicherungs-Anstalt für das Königreich Böhmen“), nejprve jako koncipient, poté na různých pozicích tajemníka. V tomto zaměstnání byl velmi nešťastný a své zaměstnavatele neměl velmi rád; přesto dosáhl jistého kariérního úspěchu.
V roce 1908 publikoval své první texty; v mnichovském časopise Hyperion a v Brodově almanachu Arkadia. Později některé své povídky veřejně četl.
Kafkův poměr k ženám byl více než komplikovaný. Sex považoval za cosi nečistého a nazýval jej „trestem za lásku“ (v jeho dílech je často spojován s nízkostí, vinou či špínou). Přesto navázal vztah s několika ženami. V roce 1912 se Kafka setkal s úřednicí Felice Bauerovou. Byl s ní dvakrát zasnouben (1914 a 1917), ale vztah definitivně skončil v roce 1917. Dalšími ženami v Kafkově životě byly Julie Wohryzková, s níž v letech 1918 až 1920 prožil krátký vztah a zasnoubil se s ní, a později jeho vídeňská přítelkyně Milena Jesenská a družka Dora Diamantová, původem z Polska, se kterou prožil posledních 8 měsíců v Berlíně a v rakouských sanatoriích.
Na podzim 1917 začal trpět tuberkulózou, kvůli níž opustil v roce 1922 své zaměstnání v pojišťovně a jež mu přivodila smrt.

Zralá léta

Důležitou úlohu v Kafkově životě hrála Milena Jesenská, první překladatelka jeho prózy do češtiny. Přestože se setkali pouze dvakrát, udržovali spolu intenzivní korespondenční styk, který přetrval téměř až do Kafkovy smrti. Jesenská seznámila českou veřejnost s jeho dílem. Kromě ní jeho díla do češtiny překládal Pavel Eisner, na vydání jeho děl se podílel i Josef Florian.

V roce 1923 se odstěhoval do Berlína, aby se odpoutal od rodiny a mohl se soustředit na psaní. Zde žil s 25letou Dorou Diamantovou z ortodoxní židovské rodiny.
Kafka byl, jako jeho hrdinové, depresivní, nešťastný, nenápadný a slabý. Cítil se být životním ztroskotancem a nepochopený. Lidem se vyhýbal, jeho přáteli byli Max Brod, Franz Werfel a několik dalších německo-židovských intelektuálů. Byl nekuřák, vegetarián, abstinent a nejedl sladké.
Poslední léta svého života strávil v sanatoriích a lázních v Čechách, na Slovensku, v Rakousku i v Německu. Léčil se i v Itálii a Švýcarsku. V červnu 1924 zemřel na tuberkulózu hrtanu v sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu v Dolním Rakousku.
Pohřben je v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově v pražských Strašnicích (Izraelská 1).
Kafka v závěti (dva neodeslané dopisy Maxu Brodovi) žádal, aby byla zničena veškerá jeho neuveřejněná díla, dopisy a deníky. Dora Diamantová poctivě všechny rukopisy, které měla, zničila (část zničilo berlínské Gestapo), ale jeho přítel Brod závěť nerespektoval a jeho dílo vydal.

Dílo

Za nejdůležitější Kafkovy práce jsou všeobecně považovány romány Proces, Nezvěstný (též zvaný Amerika), Zámek a povídka Proměna. Stěžejní část Kafkova díla byla za jeho života téměř neznámá, publikoval jen několik povídek. Proslulosti dosáhl Kafka až po své smrti, zejména po 2. světové válce, a dnes patří ke klasikům literatury 20. století a jedněm z největších inovátorů románové formy vyprávění. V jeho díle se projevuje jeho osobní duševní rozpolcenost; pocit vyřazenosti a izolovanosti jsou důležitými motivy jeho tvorby. Kafka byl silně psychicky nestandardní osobnost a své trýznivé a děsivé vnitřní vize promítal do tvorby.
Téma, která Kafku přitahovalo nejvíce byla: úřední moc a její určující vliv na lidi; každý úřad takovouto mocí disponuje, ať už je to soud (Proces) či správní úřad obce (Zámek).
Hlavním znakem Kafkovy tvorby je, že píše výhradně o sobě a pro sebe, je přítomen ve všech svých písemných výtvorech, jedná se o jakýsi sebe-popis, jeho tvorbu můžeme nazvat "uměleckým deníkem", kdy deníkem rozumíme běžné zaznamenávání událostí za uplynulý den, jenže Kafka tomuto velmi zřejmému vymezení dává svůj vklad a vznikají tak příběhy, próza. Kafkovi vlastním stylem je místy až neuvěřitelně podivné humorné líčení, jež není ale nijak komentováno, kdy autor patrně bavil především sám sebe. Dalším podstatným rysem Kafkova stylu je záliba, touha být ponižován (vůbec nejdůležitější rys), jeho hrdinové se také právě předmětem ponižovaní stávají. Nicméně vše je nazíráno ironicky, s osobitým humorem autora. Chmurnost jeho příběhu vyplývá z ukončení, která jsou zpravidla tragická, bezvýchodná, nepotěšující. Kafka tímto pouze odrážel stav okolo sebe a v románovém světě svých postav tento pocit pouze přeháněl a dováděl do temných důsledků.

Povídky vydané za života

Ein Damenbrevier, 1909.
Gespräch mit dem Beter, 1909.
Gespräch mit dem Betrunkenen, 1909.
Die Aeroplane in Brescia, 1909.
Großer Lärm, 1912.
Betrachtung, 1913 (česky Rozjímání).
Das Urteil, 1913 (česky Ortel).
Der Heizer, 1913 (česky Topič). První kapitola románového fragmentu Der Verschollene (česky Nezvěstný).
Die Verwandlung, 1915 (česky Proměna) – hlavní postava mladý Řehoř Samsa musí živit rodiče a sestru a splatit jejich dluhy tak, že se zaváže k práci obchodníka. Práce ho baví. Jednoho dne ale zaspí a zjistí, že se s ním děje něco divného. Nakonec zjistí, že se proměnil ve velkého brouka. Uvnitř je ale stále člověk. Tím pádem se neměl kdo starat o rodinu a o něj se starala sestra. Vlastnímu otci se hnusil, bránil i jeho matce, aby ho navštěvovala. Poté mu vystěhovali pokoj, aby měl víc místa k lezení po stěnách – čím dál tím méně se cítil člověkem a mizela mu poslední naděje. Při stěhování chtěl Řehoř zachránit svůj obraz a přilepil se na něj, jenže matka se ho vylekala. Řehoř chtěl pomoci vlezl do obýváku a po chvíli začal otec po Řehořovi hazet jablka, par ho mine, ale jedno se mu vklíní pod krovky - to začíná hnít.Postupem času jedl méně a méně, jelikož jeho sestra nevěděla, co mu chutná. V domě mají tři muže jako podnájemníky. Jeho sestra jim hraje u večeře na housle a to přiláká Řehoře. Muži si jej všimnou, vyděsí se a odejdou bez zaplacení. Otec se velice rozzuří. Řehoř slábne až nakonec zemře. Druhý den ho našla služka.
Der Mord, 1918. Jiná verze nazvaná Ein Brudermord, 1919.
In der Strafkolonie, 1919 (česky V kárném táboře).
Ein Landarzt, 1918 (česky Venkovský lékař).
Der Kübelreiter, 1921 (česky Jezdec na uhláku).
Ein Hungerkünstler, 1922 (česky Umělec v hladovění).

Díla vydaná posmrtně

Beschreibung eines Kampfes, 1904 až 1905 (česky Popis jednoho zápasu).
Hochzeitsvorbereitungen auf dem Lande, 1907 až 1908 (česky Svatební přípravy na venkově).
Der Dorfschullehrer, 1914 až 1915 (česky Obří krtek). Brodův titul Der Riesenmaulwurf.
Blumfeld, ein älterer Junggeselle, 1915.
Der Gruftwächter, 1916 až 1917.
Der Jäger Gracchus, 1917 (česky Myslivec Gracchus). Titul vydán Brodem.
Beim Bau der Chinesischen Mauer, 1917 (česky Na stavbě čínské zdi).
Eine alltägliche Verwirrung, 1917. Titul vydán Brodem.
Brief an den Vater, rukopis 1918 (česky Dopis otci).
Kleine Fabel, 1920. Titul vydán Brodem.
Der Geier, 1920 (česky Sup).
Forschungen eines Hundes, 1922 (česky Výzkumy jednoho psa).
Der Bau, 1923 až 1924. Titul vydán Brodem.
Der Prozeß, rukopis z let 1914 až 1915; vydáno 1925 (česky Proces) - hlavní postava Josef K. je v den svých 30.narozenin zatčen a obviněn. Zpočátku se K. brání a snaží se zjistit příčinu svého zatčení, ale postupem času začíná věřit ve svou vinu.
Das Schloß, rukopis z roku 1922; vydáno 1926. Románový fragment (česky Zámek).
Amerika, první náčrty 1912; vydáno 1927. Románový fragment (česky Amerika nebo Nezvěstný). Brodův titul Amerika nahradil původně Kafkou zamýšlený název „Der Verschollene“ (Nezvěstný. Je to příběh mladíka cestujícího do Ameriky na lodi, postupně v Americ bydlící u svého přítele. Jako další Kafkova díla, i tady je epická část velmi nevýrazná, spíše slouží pro vykřičení pocitu nevinně odsouzeného, bezvýchodně bloudícího. V tomto stavu se ovšem Kafka nevyhýbá třeba i úsměvným momentům, které nás z patologického pocitu vytrhávaí a dávají nám se s ním vlastně smířit. Nedokončenost tohoto díla není na škodu, jelikož vedle myšlenky odsouzení je jekékoli přirozené vyústění zbytečné.).

Osobní pozůstalost

Dále se zachovala jeho soukromá korespondence, která nevybočuje ze stylu jeho psaní, a pokud ji čteme, je až s podivem, že se mohl kdy oženit. Jeho dopisy jsou svým způsobem krásné, ale jsou plny ponurosti a jakési deprese.
Významný dokument Kafkova života i jeho doby představují dopisy (přítelkyni Mileně Jesenské, snoubence Felici Bauerové, sestře Ottle a rodině) a deníky.
Dopisy Mileně
Dopisy Felici
Jeho soukromý deník (1902 až 1924) pouze potvrzuje předchozí údaje o jeho díle.

Kafka v divadle

Milan Richter, Z Kafkova Pekloráje (2006) - odehrává se zčásti v Praze, zčásti v tatranských Matliarech
Milan Richter, Kafkův druhý život (2007) - kafkovsky absurdně-realistická hra („co kdyby Kafka byl přežil“), odehrávající se z velké části v Praze a v Terezíně (2. světová válka, vězení na Pankráci)

Citáty

Franz Kafka (3. červenec 1883 – 3. červen 1924) byl pražský německy píšící spisovatel židovského původu, jeden z literárně nejvlivnějších a nejoceňovanějších spisovatelů 20. století.
Člověk může všechno, jen sám před sebou neunikne.
Kdo se stará jen o budoucnost, je méně předvídavý než ten, kdo se stará jen o okamžik, neboť se nestará ani o ten okamžik, ale jen o jeho trvání.
Logika je sice neotřesitelná, ale člověku, který chce žít, neodolá.
Němčina je mi mateřštinou, ale čeština je mému srdci bližší.
Nemiluji tebe, spíše svou existenci. Je mi dána tvým prostřednictvím.
Ti dobří mívají stejný krok. Ostatní ale, aniž to tuší, tancují kolem dobové tance.
V boji mezi světem a tebou dělej sekundanta světu.

O pravdě

Pravda je nedělitelná, proto se sama nemůže poznávat, kdo ji chce poznat, musí být lží.
Nemůže každý pravdu vidět, ale každý může být pravda.

O životě

V mých očích jsou zdi, oddělující zdravé a nemocné, jen výrazem slepoty vůči skutečné hodnotě člověka, která je tam i zde stejná...
Každý člověk má svůj vlastní život a svého vlastního boha. Svého obhájce a soudce.
Proč je na cestě k smrti tolik zastávek, proč jde vše tak pomalu?
Ve skutečnosti se člověk vykupuje pouze svými závazky. A to má v životě největší cenu.
Život je neobratně sestavená hostina, při níž se netrpělivě čeká na předkrm, zatím co kolem přešla v tichu hlavní pečeně.
Život je neustálé odvádění pozornosti, jež nedovolí ani, abychom si uvědomili, od čeho to odvádí.

Oženit se

Oženit se předpokládá jistotu a bez ní nemůže spojení jedné osamělosti s druhou osamělostí vytvořit vlast, vytvoří naopak galeje.
Oženit se, založit rodinu, přijmout všechny děti, jež přijdou, zachovat je na tomto nejistém světě a dokonce, bude-li to možné, je trochu vést, to je podle mého přesvědčení nejzazší meta, jíž může člověk dosáhnout.


 

zpět