Etnika a jazyk

Saduceové

11. 05. 2009 20:31

Saduceové (hebr. צדוקים cadokim, dosl. „Sádokovci“) byli jedním z teologických, sociálních a politických názorových proudů antického judaismu, který vznikl v 2. stol. př. n. l. a jejich existence trvala do první židovské války (66-74 n. l.).
O saducejích je toho v porovnání s dalšími židovskými proudy té doby známo poměrně málo. Zprávy o této skupině se dochovaly jen z prostředí odpůrců saduceů (evangelia, Talmud, esejci) nebo přinejmenším lidí zvnějšku (Josephus Flavius). Tyto prameny poskytují pouze zjednodušený obraz saduceů, jako vyšší třídu kněžské aristokracie, která z hospodářských důvodů spolupracovala s Římany.

Historický vývoj

Saduceové odvozovali svůj původ od Sádoka, který byl knězem v Chrámu za vlády Davida a Šalomouna (10. stol. př. n. l.). Sádokovský původ se následně stal nezbytným předpokladem legitimního kněžství. Po návratu z babylonského zajetí, kdy Židé spadali pod správu Peršanů, se velekněz stal představitelem Židů, což však nutně znamenalo spolupráci s Peršany a jejími následníky. Kněžská třída proto velmi podléhala vlivu helénismu a dosti se zapojovala do boje o moc s laickou aristokracií. Během makabejského povstání (167-161 př. n. l.) uprchl velekněz Onias IV. do Egypta a vůdčí kněžskou rodinou se stala vedlejší kněžská linie, rodina Hasmonejců. Kněžské rodiny se s novou situací poměrně rychle smířily a vznikla tak skupina saduceů.
I po makabejském povstání saduceové silně podléhali helénismu, čímž se čím dál více vzdalovali farizeům, kteří kritizovali tento odklon od původních myšlenek protihelénistického makabejského povstání a získávali podporu obyčejného obyvatelstva. Toto rozštěpení židovské společnosti vedlo roku 88 př. n. l. dokonce k občanské válce.
Skupina saduceů, jakožto kněžská třída, stála a padala s chrámovou bohoslužbou. Zničení Chrámu roku 70 n. l. během první židovské války proto znamenal zánik saduceů.

Učení

Saduceové kladli především důraz na doslovný výklad Tóry, což sice aristokratickým vrstvám nevadilo, ztěžovalo to však život chudšímu obyvatelstvu, které se proto přiklánělo k farizeům.
Saduceové také odmítali veškeré učení, které by mohlo ohrozit jejich pozice. Odmítali proto zejména apokalyptická hnutí (včetně farizeů a esejců) a jejich víru ve vzkříšení, anděly a démony.

Opozice vůči saduceům

Opozici vůči saduceům tvořily nejen lidé ze skupiny blízké farizeům, ale také i někteří kněží. Kněžská opozice se profilovala do dvou proudů – méně radikální zelóti, kteří vystupovali proti spolupráci s římskými okupanty, a radikální skupiny, které považovaly Chrám kvůli saduceům za zcela znesvěcený a očekávaly zásadní zvrat, zničení Chrámu a nový Jeruzalém i s Chrámem, který sestoupí z nebe.
Saduceje kritizoval i Ježíš. Proti saduceům bylo původně směřováno mnohem více výtek (např. Mt 23,16). V době sepisování evangelií (2. pol. 1. stol.) však již saduceové de facto neexistovali a vznikající křesťanství se muselo vypořádávat mnohem více s farizeismem, evangelisté proti fariseismu proto postavili i výtky původně určené i jiným židovským skupinám.
 

zpět