Alefbet - hebrejská abeceda

He

10. 07. 2009 09:35

ה

He vyslovujeme jako H , má hodnotu pěti a symbolizuje v základním významu „bytí", dále okno (směřující ven z chaosu a uzavřenosti - viz i samotný tvar znaku *hej) To za předpokladu, že vyjdeme z představy o „naivistické kresbě domu". Tehdy otevření, vzniklé nedotažením druhé vertikály (ta přibyla k původnímu Dalet), jakési okno skutečně připomíná. U tohoto hebrejského znaku je pro nás ovšem daleko důležitější jeho číselná hodnota a symbolický význam, který znamená především akt, činnost, konání!

Tvarově vychází He z Dalet, ke kterému přibývá ještě jedna - menší -„nožička". Sefer Jecira učí o trojí kvalitě: sefer, sofer a sippur. My ji z nedostatku jiných výrazových prostředků překládáme jako slovo+číslo+význam. Lze si však pod tím také představit, jako by slovo /sefer/ existovalo jaksi „a priori" kdesi nahoře v databance veškerých skutečností -- stvořených i zatím nestvořených (tedy člověkem nestvořených!) skutečností, zatímco číslo /sofer/ určuje jeho kvalitu (nebo chceme-li) použitelnost směrem sem dolů, pro tento svět -- svět Berešit, a teprve význam /sippur/, tedy způsob jakým ho vyslovíme -- což je do jisté míry akt, pohnutka, náš vlastní kreativní přístup -- ho „zhmotní". Nejdůležitější je čin! Podle optiky Sefer Jecira je onou „duchovní" databází všech skutečností / slov/ horní břevno obou znaků Dalet/ Hej, směr „sem dolů" je naznačen dlouhou /spojenou/ nožičkou Dalet/ Hej zatímco to nové, nejdůležitější, je akt = malá nožička, která v Hej k Dalet přibývá.

Symboliku činu přiznává znaku *hej už pražský Maharal (rabi Loew), který učí, že přistoupíme-li ke skutečnosti, že *dalet reprezentuje „plnost materie" (čtyři živly, čtyři světové strany, čtyři přírodní cykly, čtyři dosud poznané „rozměry"), pak jedině čin (maličké *jud - možná to, kterým se podobáme B-hu) nám dává možnost plnost přírody (dalet) využít. A jedině čin (startovní okamžik vztahu a komunikace) otevírá pomyslné „okno" k poznávání, poznání a ke vztahu. Totéž říká i české přísloví o nečinných - Sedávej panenko v koutě, budeš-li mít štěstí, najdou tě...

Bible hovoří o stvoření známým: Na počátku stvořil B-h .... víme už, že hebrejsky se „Na počátku" řekne Be-rešit.
בראשית můžeme však psát i Be-roš Jud = Taw בראש י ת a číst jako: (Ještě před stvořením, uzrálo) v mysli Všemohoucího všechno (co má být stvořeno).

Tradice proto učí, že k „realizaci" Stvoření dochází teprvé poté, co „uzrálo" be-roš. בראש -- v H-spodinově mysli. V bibli se také dočítáme, že v Zahradě bylo přítomno veškeré stvoření, neboť jest psáno: A viděl B-h vše, což učinil... Ne všechno však bylo pojmenováno ihned, neboť Adam dává jména pouze tomu, čemu jsme zvyklí říkat dnes tzv. živá příroda, (přeneseně vlastní vyslovenou myšlenkou „realizuje" tzv. nižší bytosti), neboť jest psáno: jakkoli Adam nazval kteroukoli duši živou, tak jmenována byla. Teprve po „pádu" odchází databáze „H-spodinem usmyslených skutečností" spolu se Šechinou směrem vzhůru, zatímco člověku dole zůstává jen cesta. (dolní břevno Bet). To co ho spojuje s „horním světem" je právě akt (zbytek Bet bez dolního břevna „reality" se nápadně podobá znaku Reš jehož symbolický význam reprezentuje „vyšší smysl", to co je někde pod temenem lebky, transcendentno.)

vztah transcendentnu — ר + ו —zbytek Bet bez dolního břevna = ה

A ještě něco. Znak He je v pořadí prvním znakem alefbetu, který nelze zaspsat jedním tahem. Akt tedy symbolizuje oddělení tvora Gimel od jeho pudové přirozenosti Dalet, čili první známku toho, co nás _odděluje od hovádek a činí plnoprávnými tomu, co B-h vlastně na počátku „stvořil ke svému obrazu"!
V číselné symbolice He spatřuje tradice mj. pět prstů konající_ ruky spolu s pěti „úrovněmi" duše tvora-nehovadného, jehož právě akt a vůle připodobňují „k obrazu b-žímu". Pětice prstů a pětice úrovní duše jsou vlastně dvě He. Dalo by se tedy říci, že He + He = H-spodin, což zapsáno svatými znaky vypadá přesně jako b-ží jméno JHWH: (Znak Waw totiž znamená spojnici, spojovník nebo matematické znamínko „plus")

י = ה + ה
י = הוה
יהוה

Připustíme-li, že : malou nožičku" znaku Hej by tvořilo jakési malé Jud (podobně, jako se s ním setkáváme u tvaru znaku Gimel a přečetli-li bychom
je hebrejsky tedy jako די , (Dalet-Jud = daj tj. dostatek, to stačí, dost na tom...) dospějeme k výrazu : „to, co bohatě stačí; dostatek; měřítko". Pak je ovšem čin -- He tím, co jediné vlastně potřebujeme na své cestě životem? A nebudou snad právě naše činy oním „měřítkem duše", až se jednoho dne bude soudit...
He čteno coby Jud a Dalet ale pozpátku, tedy od Jud dává výraz י ד/jad/ , což je (jak už víme) „ruka", čili nástroj činu. „Poznat" se hebrejsky řekne velice podobně jako jad, totiž jodea. Psáno: ידע, a čteno jazykem symboliky hebrejštiny: Ruka /jad/ k očím (ע /Ajin/ znamená „oko“); nebo-li také, Konej a porozumíš... V této souvislosti pak mnohem snáze chápeme i přesvědčení judaismu, že není ani tak nutné dodržovat všech 613 příkazů tóry, jako spíš začít konat s plným vědomím „proč" alespoň jeden z nich, neboť (jak věří tradice) Micwa rodí další micwu. Jakoby čin (naplnění micwy) rodil další čin. Tóra je tedy v tomto ohledu tvořena samými činy a navíc dělí se na pět Mojžíšových knih,...

Hebrejské pexeso ke stažení ZDE

Symbolika hebrejského jazyka k poslechu:
Gimel - Dalet - Hej - Vav



Autor: Achab
 

zpět