Strom

Z ev ben Shimon Halevi - Strom života

01. 07. 2009 11:01

Strom a Člověk

Říká se, že Strom je podkladem každého celistvého bytí nebo organizace. Jaký má potom vztah k Člověku? Je nanejvýš důležité, aby se poznatky přímo ověřovaly zkušeností, jinak se stávají pouhým učením. Staré rytiny kladou postavu muže se vztyčenými pažemi na Strom života se sloupem pasivity po pravé ruce. Tímto se odlišuje mikrokosmos od makrokosmu, v jehož Stromě Sefiroty následují zleva doprava.

Mikrokosmos je tím Universu ve vztahu zrcadlového obrazu. Sefiroty bývají v těchto diagramech někdy přímo přiřazovány částem těla: Tif‘eret srdci nebo solárnímu plexu, Chesed levici, Gevura silné pravici, Jesod genitálií, Necach a Hod nohám, které stojí na Malchut nebo na Království elementů. Bina a Chochma bývají někdy umísťovány po stranách hlavy, v jiných diagramech do dlaní vztyčených rukou, s korunou Keter vysoko nad hlavou. Vlastním cítěním se však hlásím ke škole, která umísťuje celé fyzické tělo do Malchut. Vitální procesy cirkulují v triádě Necach - Hod - Malchut se Sefirou Jesod uprostřed ve funkci obrazovky odrážející vědomí. Následujeme klikatou stezku Paprsku blesku dolů bytím člověka, s počátkem v Keter, neznámém plném potenciálu člověka.

V Chochmě, Moudrosti, nejdeme funkci vnitřního intelektu. Je to nejhlubší část mysli, nejvyšší intelektuální centrum, z něhož vyzařuje tiché myšlení. Z této mocné oblasti pocházejí nejhlubší ideje a pozorování. Toto centrum vidí vnitřním oknem osvícení a mluví beze slov, jako Moudrost. Má téměř božskou kvalitu a skutečně má přímé spojení s Božským světem. Má punc originality a u většiny lidí vědomě promluví pouze několikrát za život. Říká se, že epilepsie, božská nemoc, vzniká ve stavu, kdy má člověk náhle výpadek po nadbytku Chochmy, protože zbytek organismu odpojí nápor světla.

Ve vzácných případech se může zjevovat jako záblesk génia nebo jako závěrečné kroky Osvícení. Protiváhou na pasivním sloupu je Bina - vnější intelekt nebo porozumění. Jak naznačuje její jméno, tato sefira stojí níže a příjmá. Je ženská a odpovídá jako formulace na aktivní vstup přicházející napříč Stromem z Chochmy a dolů stezkou z Keter. Receptivní inteligencí rozkládá sdělení do srozumitelných principů. Je to zdlouhavý proces, který někdy trvá celá léta. Einstein řekl, že některé ideje spatřil v okamžiku, ale trvalo mu dlouhou dobu, než je rozpracoval tak, aby se vrátil k původní koncepci. Tento časový faktor je kvalitou Biny. Kromě příjmu shůry Bina rovněž odpovídá na tok přicházející zdola. Zkušenost z vnějšího světa se v ní hromadí jako porozumění a událost mnohokrát pozorovaná je nahlížena v celkovém pohledu. “Tak je to vždy,” nám říká vnější intelekt. Vidění celkového uspořádání lze z konstruktivního hlediska považovat za užitečné, ale bezmyšlenkovité použití vytváří příliš generalizovaný a konzervativní pohled. Vidíme zde, že důraz na jednu či druhou stranu Stromu má za následek buď reakční přístup na pasivní straně, nebo revoluční na aktivní. Ani jeden z nich není vyvážený, a proto je třeba vyvážit je na středním Sloupu rovnováhy.

Bina v tomto případě působí jako protiváha Chochmy a naopak. Děje se tak po celé výšce Stromu. přičemž jedna strana hlídá druhou. Bina je reflexivní myšlení podporující inspiraci. Je to metoda, vyložení principů, nadhled a ocenění kosmických procesů a schémat. Jak pracují tyto dvě vyšší Sefiry, můžeme vidět u moudrých starců a někdy na hlubších úrovních sebe sama. V kosmických pojmech jsou naším otcem a matkou, jak fyzicky a psychologicky, tak duchovně. Chesed je vnitřní emoce, oddanost pozorovatelná v celoživotním díle, hloubka zakusitelná snad v jediném milostném vztahu, nebo dotek pocitu, prožívaného v hlubokých nábožných okamžicích. V člověku představuje tato Sefira mocné tvořivé nutkání, druh síly, díky které lidé hory přenášejí, utrácejí čas a peníze za dobré věci, obětují láskyplnou péči náročné rodině, nebo věnují svědomitou pozornost zvládnutí nějakého umění. Je to emocionálním pramen, hlubinný proud, ke kterému se člověk obrací pro posilu, když obyčejné emoce nestačí. Z tohoto místa pochází velkodušnost a vystupují vyšší city. Chesed je vnitřním hlasem člověka. Není to hodnotící soud Gevury - jejího emociálního doplňku na Stromě.

Chesed oplývá milostí a štědrostí, v nadbytku se však může stát přemírou citu, bezednou láskou, dobrotivým despotou, jenž považuje svůj postoj za správný, toleruje cokoliv. V této nevyváženosti člověk plýtvá majetkem a zdravím kvůli požitkům; nedostatek Gevury, tedy soudnosti, dovoluje úplný liberalismus. Méně extrémní je intelektuál zahleděný do Chesed, jenž zaujímá příliš liberální postoje. Obvykle bývá v bezpečné chesedické hmotné situaci, cituje ideály o svobodě všem a o bratrství lidí, zatímco jeho méně šťastní bližní trpí pod kriminálníky, využívajícími jeho nedostatečné bdělosti. Gevura - vnější emoce - je protiváhou v emocionálním páru protikladů. Její funkcí, někdy tradičně definovanou jako Přísnost, je posuzování každodenních záležitostí tak, jak přicházejí. V ideálním případě by Gevura měla být nestranná, ale nikdo nemá tuto vlastnost vrozenou. Musí se vytvořit vyvažováním a interakcí mezi pozitivními a negativními stranami Stromu. Touha po rovnováze je vyhledávaná ve všech světech Stvoření. Vyjadřuje ji rovněž tradiční název středního pilíře - “Umírněnost” - stojícího mezi Sloupy přísnosti a milosti. S Gevurou by mělo přicházet pasivní hodnocení. Přijímá emanace shora od Biny a spolu s vlastním porozuměním utváří soud, jenž podle filosofie vypracované nebo přijaté Binou může být jakýkoli - ortodoxní nebo excentrický. I anarchista má svou Binu, která je mu vztažným bodem v soudech. Chcete-li vidět Binu a Gevuru v akci, stačí pozorovat žhavou politickou diskusi.

Ve vztahu k Chesed funguje Gevura správně jako ženský aspekt. Podobně jako Bina reaguje na vnější svět. Poslouchejte sebe sama při setkání s někým novým a uslyšíte vlastní Gevuru, jak na něm vše kritizuje. V pozadí snad bude odpouštějící Chesed, zatímco často konvenční Bina nahoře buduje pozadí názorů. Jsou to samozřejmě velice světské reakce, ale pro většinu z nás jsou to jediné, co můžeme snadno identifikovat jako různé části naší psýché. Nekontrolovaná Gevura - tedy bez vyvažujícího prvku velkodušnosti Chesed - se nestává vnímavě ostrou, ale vyloženě agresivní. Neovládaná může změnit člověka na bigotního despotu, nebo na krutého fanatika. Je to Sefira Pro a Proti, vynikající sluha, ale militantní a nebezpečný pán. V měřítku obecných lidských záležitostí to jsou instituce, které podle zákona - Biny - rozhodují, co je dobré, a co ne. V sociálních reformách jsou to síly očišťující od pokrytectví a zkaženosti. Na individuální úrovni ničí Gevura lži a nemoci - vitální funkce každé mysli a organismu. Příliš aktivní Gevura promlouvá v inkvizici a McCarthysmu, zatímco pasivní Chesed se přimlouvá za volnost v jakékoliv oblasti, o níž je řeč: ať v ekonomice, etice, společenských zvycích nebo v umění. Opět se zde vynořuje potřebný princip smíření, ztělesněný ve středním pilíři, někdy známém jako Sloup umírněnosti. Tif‘ eret - Krása je ohniskem Podstatné přirozenosti člověka. Leží ve středním sloupu, na ose vědomí, jež proudí nahoru a dolů z Keter do Malchut. Výška, v níž je člověk na tomto sloupu soustředěn, určuje úroveň jeho bytí, a zatímco dva postranní sloupy plní své funkce, Pilíř rovnováhy ukazuje, čím člověk je. S podstatnou přirozeností se člověk rodí.

Patří pouze jemu, a přesto se podílí na říších nahoře a královstvích dole. Tif‘ eret bývala popisovaná jako Keter na nižší úrovni nebo, slovy Bible, jako člověk podle Božího obrazu. Tif‘ eret je to nejreálnější v jedinci, ztělesnění syntézy na průsečíku osmi stezek. Tradičně je známa jako Soudní stolice a má přístup ke všem Sefirám, kromě Malchut - Království neboli lidského těla. Proto nelze spatřit Podstatnou přirozenost člověka ve fyzickém světě, byť lze její charakter sledovat v jeho činech. Tif‘ eret - Krása, nebo Podstatná přirozenost člověka, je uvědoměním si sebe sama. Člověk o sobě ví, ačkoli to většinou, jsa pohroužen v určitou činnost, zapomíná. Tif‘ eret je hlídač v okamžicích velkého nebezpečí. Je to pozorovatel, jenž vidí bez očí, jehož uvědomění označuje okamžiky zvláštní jasností. Zde je, co jsi, odraz JÁ JSEM. Tif‘ eret je nikoliv bezdůvodně nazývána Krásou. Je to bod rovnováhy, perfektně symetrický střed Stromu života. Pokud si přejete prozkoumat nějaký celistvý organismus, stačí ho umístit na podložné sklíčko Tif‘ eret a Strom poslouží jako mikroskop.

S použitím tohoto esenciálního krystalu najdou všechny aspekty na Stromě svá místa, každá Sefira demonstruje svým principem a funkcí strukturu a organizaci zkoumané věci. U člověka je klíčem jeho Podstatná přirozenost. “Poznej sebe,” říkají všichni filosofové. Toto Sebe je Tif‘ eret, vznášející se v půli cesty mezi Nebem a Zemí. Dočasně zabudovaná do těla, podílí se na vyšších a nižších světech, přináší Božství do Hmoty a pozvedává hmotu k duchu. Tif‘ eret je na pomezí viditelného a neviditelného. Potkáte se s člověkem, jehož jste neviděli dvacet let. Jeho fyzický vzhled se mohl od té doby, co jste ho viděli ve škole, silně změnit, ale nepochybně ho poznáte. Jsou to rysy? Oči? Nikoliv - je to něco jiného, pouze jeho a i po osmdesáti letech jeho osobního. Je to Podstatná přirozenost vyzařující z člověka. Tato Sefira má speciální místo. Je bodem, do něhož proudí věci ze všech směrů a z nějž opět odplývají. Důležitější však je, že na něm visí daná bytost, protože Keter může existovat bez zbývajících Sefirot. Bez podstatné přirozenosti Tif‘ eret by tělo Malchut bylo automatem bez duše, pouhým systémem božských potrubí bez možnosti vývoje. Tif‘ eret je tedy uzlovým bodem růstu; každá lekce je postoupena Soudní stolici a pomalu pozvedává její úroveň ze spící bytosti na aktivního, plně vyrostlého, probuzeného účastníka uvnitř osoby. Toto je snad význam příběhu o Šípkové Růžence. Jako Strom života jsme palácem, princeznou a všemi dvořany, ale kde je princ? Na ose vědomí nad Tif‘ eret leží neviditelná Sefira Da‘at, neboli Poznání. Je umístěna pod Keter a představuje bod, o kterém člověk neví - prostě v něm je. V tomto okamžiku mizí jeho individualita a může zažít, nebo nezažít, spojení s Božskou Keter. Říká se, že tento fenomén nastává ve vzácných okamžicích meditace. Člověk nemizí jako obvykle do snů, ale do nicoty, tedy do NICoty. Kdo toho stavu dosáhl, popisuje ho jako prázdno - propast, v níž umírá Ego. Odsud přicházejí mnohé mylné komentáře o sebezničení.

Snad nejbližší paralelou z obyčejného života je láska: když milenec v milované úplně zapomíná na sebe. V tomto případě však “temná milenka”, o níž píše Shakespeare v sonetech, nežaluje, že slib byl porušen, když romance končí. Tato láska je kosmického řádu, prvním krokem dvoření mezi nebeským snoubencem Keter a jeho pozemskou snoubenkou Malchut. Da‘at je závojem, za nímž leží poznání a bytí Objektivního Universa. Necach - Věčnost, neboli opakující Sefira - to jsou všechny mimovolní procesy v člověku, včetně autonomního systému. Je to první Sefira, jejíž působení lze spatřit ve fyzikální říši. Necach, v kořeni aktivního sloupu Stromu, poskytuje sílu všem vitálním funkcím od srdečního tepu po trávicí procesy ve střevech. Tato Sefira se projevuje nejen ve všech vnitřních cyklických procesech, ale též navenek - instinktem přitažlivosti a odpuzováním obou pohlaví, přílivem a odlivem tužeb. Zde funguje tvořivá Příroda: věčně buduje a hned rozpouští, koluje v myriádách drobných každodenních změn, spojených s pohyby vnějšího roku. V Necach sídlí láska jiného řádu, než v Chesed výše. Tato instinktivní láska se vynořuje každého jara, když se desetitisíce mladých mužů poutají k mladým ženám, každý pociťuje samozřejmě vlastní vztah za jedinečný. Tento fenomén se dá s rozkoší pozorovat po celá staletí, dospělí si uvědomují, že to je část cyklu, v těle lidstva věčně se opakujících slavností jara. Necach poskytuje lidskému organismu instinktivní energetickou centrálu. Nejen, že udržuje zdraví těla, ale poskytuje i energii Hod, volním procesům, protiváze na receptivní straně Stromu. Jak bylo řečeno, Hod lze přeložit z hebrejštiny jako “lesk”, ale ze stejného kořene je odvozen rovněž “odraz” - víme, že tradiční technikou kabalistů bylo odbývat nahodilé zvědavce záměrným zaváděním.

Kořen slova Hod se velice přesně hodí na volní procesy. Zahrnuje všechny smysly, které lze usměrnit, aby odpovídaly přicházejícím údajům či je odrážely. Kromě známých pěti smyslů je člověk citlivý nejen na teplotu, vůni, zvuky a další fyzikální vjemy, ale je rovněž otevřen významům obsaženým ve zvuku slov, v hudbě, ve znacích chápaných jako matematické symboly a formy. Člověk přijímá fyzikální, emocionální a intelektuální stimuly, které jsou všechny přenášeny do vnitřního světa organismu. Pozoruhodný abstraktní koncept a pohled na nahé děvče může mít na nějakého muže stejný dopad, ale pokaždé ho v něm přijímá jiná Sefira. Vzrušení v prvním případě může být Hod a ve druhém Necach, ale není tomu tak pokaždé. Kromě reakce na vnější svět, jako je tomu u celého pasivního sloupu, jehož je Hod spodní příčkou, tato Sefira rovněž kontroluje Necach. Muž může považovat jisté děvče za neodolatelné a přitažlivé, ale Hod ovládá jeho touhy. Je to Sefira mentálního vkladu a vzdělání. Správné konvenční způsoby se asimilují zde, stejně jako všechny získané dovednosti, které se následně ukládají v mozku, aby se staly podmíněnými vzpomínkami a reflexy, ať již jako všeobecné vědomosti nebo fyzické odezvy. Výcvik vojáka ve zbrani se v bitvě může stát jeho druhou přirozeností, ale pořád patří Hod, ačkoliv touha přežít je Necach. Tyto dvě nejnižší Sefiry zajišťují projevy aktivního a pasivního principu ve fyzikální říši, která začíná v tomto bodě Stromu. Úroveň Nechach-Hod a níže je to, co ze Světa normálně vidíme. Všimněte si scény z dopravní špičky ve velkoměstě; všichni mají nepřítomné pohledy, vzdálené ve snech, protože jejich systémy Necach - Hod je bezchybně vedou zaběhanými cestičkami. V práci a ve volném čase plní Necach a Hod nekonečné úkoly, obsluhují stroje, čtou, píší, pečují o domácnost, vychovávají děti, vedou společenský život, hrají fyzické a intelektuální hry a milují se.

Mezi a pod těmito dvěma nejnižšími funkčními Sefiroty leží Universum našeho pozemského vnímání. Jesod je mentálním čepem světa materie a konání. Název “Základ” vědomého Ega na středním pilíři naznačuje význam této Sefiry při vnímání Universa kolem nás. Jesod vztahuje k té podivné části člověka, v níž si vytváří obrazy. Je na středním sloupu, ale na nižší úrovni než Tif‘ eret: jako obrazovka, která soustavně zobrazuje a promítá do obyčejného vědomí to, co předkládají stezky do ní vstupující. Tyto stezky ji podepírají uprostřed čtyř bodů Tif‘ eret, Necach, Hod a Malchut. Ideálně je služkou Tif‘ eret, Podstatné přirozenosti, která naopak slouží člověku, jemuž je králem Koruna Keter. Jak tomu však často bývá, člověk již brzy v dětství zapomíná na pronikavého pozorovatele vlastní Podstatné přirozenosti a začne věřit pouze Jesod, Personě věčně hromadícího Ega, neboť si svět a okolí přeje, aby ji přijal. Když pochází z jedné společenské vrstvy, získává jednu podobu, když z jiné, tak jinou. Jeho rodina navíc vyžaduje, aby se choval tak, jeho spolužáci zase jinak. Tyto a jiné zvyky a postoje se asimilují v jeho Jesod a utvářejí jeho obraz sebe sama, artefakt Ega. Zatímco Hod dodává materiál v odezvě na vnější svět a Necach na vnitřní, jeho napodobování a srovnávání toho, co vnímá, buduje obraz jeho vztahu k životu kolem něj. To, co ho přitahuje a co odpuzuje, vytváří opět další formu ze všech těch, jež jsou zabudovány do jesodického psychologického brnění, jež pomalu přerůstá jeho Podstatnou přirozenost, zčásti aby ji chránilo, zčásti aby ji uvěznilo.

Toto je Persona, latinské slovo pro masku, poměrně přesný opis pro to, co se nazývá osobností. Zde je to, co vidí svět a co někdy člověk sám považuje za svou pravou přirozenost, když ztratil kontakt se sebou samým. Tvář může být milá a způsoby okouzlující, ale pro rozlišující oko to může jít o člověka uvězněného v psychologické železné masce. Jesod na pravém místě je skvělý sluha. Shromažďuje veškeré informace z fyzické a psychologické říše a soustřeďuje je do čitelných obrazů. Tak si pamatujete scény se zvuky a vůněmi, vzpomenete si na telefonní čísla, vyložíte prvky řešeného problému, přehrajete si nebo vyzkoušíte situaci, jež byla nebo má být ztvárněna. Odráží z psýché a těla to, co nelze vidět přímo. Je to osobní displej pracujícího vědce a vnitřní projekční sál umělce. Prchavá struktura Jesod se vznáší a balancuje na nejnižší příčce vědomí. Ve spánku proběhne půlnoční žurnál, filmový přehled zpráv dne a aktuálních problémů, často za použití herců a kulis dodaných jinými Sefirot. V případě šílenství Jesod vystupuje jako skutečný svět, protože spojení dolů k Malchut je zablokováno nebo poškozeno. Říká se, že Jesod přehraje člověku před smrtí jeho celoživotní film. Není to dokázáno, ale spekulace je to zajímavá. Jesod je tedy nehybná maska navenek a chameleónské zrcadlo dovnitř. Podle své konfigurace maska rozmazává nebo zaostřuje obraz předkládaný vnitřnímu vědomí. Zde je uložen obraz lidského těla: uvědomění si délky paží, poznatky o tom, do jaké míry musí zvednout hlas, aby dosáhl kýženého účinku. Zde je spojující referenční aréna všeho, co se naučil; a tak ať už je divoch nebo vzdělanec, aspoň rozeznává fyzický či intelektuální oděv, jejž nosí. Avšak stejně jako Císařovy nové šaty, ani tento oblek není vždy tak skutečný, jak by člověk chtěl uvěřit, protože ačkoliv se zdá být pevným, není ničím víc než užitečným přeludem vypůjčeným na dobu života pro jednání ve známých kontextech. Při konfrontaci s důležitým rozhodnutím mimo své referenční pole je málo vhodný.

Pozorujte se, když potkáte mimo svou domácí půdu dva nové přátele, každého z jiné sféry - vzniká mírná schizofrenie. To je Persona, tedy jeden či dva její aspekty, zatímco člověk ve styku se svou Podstatnou přirozeností je ke každému stejný. Jesod může být mostem nebo bariérou, nástrojem tvořivé imaginace nebo ústupem do iluze. V závislosti na matnosti či průzračnosti zrcadlící obrazovky se nacházíme na spodní příčce vědomí. Máme na vybranou - vzbudit se, nebo setrvat v polospánku. Druhou a neméně důležitou vlastností Jesod-Základu je to, že u člověka odpovídá pohlavnímu styku. Tato Sefira, stojící na hlavní ose Stromu, přijímá přes Tif‘eret energii přímo od Da‘at a Keter. S přítoky z mužské a ženské strany Stromu vzniká sexuální triáda s těžištěm v Jesod. Je tomu tak proto, že prostřední Pilíř rovnováhy uvádí aktivní-pasivní síly do tvořivého vztahu. Je pravdou, že tři páry vnějších Sefirot jsou na Stromě výš, ale jsou to především funkční protiklady. Jedinečnou roli transformace mohou zastávat pouze centrální Sefirot. Jesod může v pohlavním spojení vyvolat početí a zároveň je vědomou bází či základem duchovního zrodu. Tif‘eret souvisí s objevem Sebe, zatímco Da‘at je bodem, kde v prázdnu kosmického vědomí mizí identita před spojením Keter. Ve vnějším životě je Jesod velkou hnací silou. Sex je víc než jen akt, vytváří víc než jen děti. Obchod a umění vědí, že muži milují ženy a ženy obdivují muže. Této vzájemné dynamice se věnují filmy, hry, reklama, restaurace, oblečení a tisíce aktivit okořeňujících drama života. Interakci mezi pohlavími a nesmírné množství času a energii na ni utrácenou nikdy nevystřídá doba strojů. Hnací sílu Jesod nacházíme stejně v politice jako v tančírně.

Mužové usilují o místo v čele smečky, aby se ujistili sami o sobě, a dokonce i vysoce technická operace, jako je přistání na Měsíci, má silnou, snovou a falickou - jesodickou - kvalitu. Tato energetická centrála je životně důležitá. Bez ní člověk nemá odkud načerpat sílu. Shora může proudit energie, ale volba směru je zde. Přeměnou této překypující síly může člověk vystoupit po žebříku sebeuskutečnění, vydat se zpět. Pokud to udělá, pohybuje se proti klesající oktávě Stvoření a následuje stezku zpět do zdroje Stvoření. Snad proto se tato Sefira nazývá Základ. Malchut je člověk ve svém fyzickém těle. Překlad hebrejského jména - Království - poukazuje na pozemské elementy. Tělo se skládá doslova ze země; všechny kosti, tkáně a buňky jsou sestrojeny z minerálů a stop kovů; dost železa na slušný hřebík, jak nás učili ve škole. Tyto elementy země tvoří většinu tělesné struktury a udržují si pozici jako stojaté vlny - zachovávají formu a systémy těla při nepřetržité výměně jeho substance. Organickou stojatou vlnou, známou jako tělo, též neustále proudí princip ztělesňovaný elementem vody. Voda obíhá v krvi a tělesných tekutinách všemi částmi těla, v nejjemnějších kapilárách i skrz buněčné stěny. Bez elementu vody by se tělo scvrklo, ustaly by metabolické vitální výměny. Tyto vnitřní přílivy a odlivy nejenom usnadňují tok materiálu do těla a ven, ale pomáhají i při růstu. Vzduch, třetí elementární stav, se projevuje jako hlavní přispěvatel cyklu tvorby energie v těle, ale možno ho pozorovat také jako různě se vyskytující plyny. Tyto pronikají krví a tkání a ztráta jednoho z plynných prvků může způsobit vážnou nerovnováhu, ne-li dokonce smrt. Člověk před narozením je vodní stvoření, živí se děložními tekutinami. Při narození se organické dveře otevřou a zavřou a s prvním nádechem dochází k význačnému kvantovému skoku do života savce, i kdyby neměl následovat další vývoj. Kromě dobře známých plynů je ve vzduchu několik dalších, některé velice vzácné a těžko zjistitelné. Říká se, že v duchovně probuzeném stavu dokáže tělo čerpat tyto jemné prvky, což přivodí další zrod, tentokráte zrod vědomí.

Oheň, nejlehčí element, je symbolem zářivé energie, plamenem vydávajícím teplo, světlo a mnoho dalších frekvencí. U člověka ho lze chápat jako vlastnost, která prostupuje celým organismem a která tak zjevně chybí u mrtvoly. V jednom stavu to může být teplo a v jiném bioelektrický obal obklopující vše živé. Mohlo by to být myšlení nebo psychologické osvícení, či dokonce primitivní duch u zvířat. Dá se však rozeznat jako nejjemnější materialita přítomná ve fyzickém těle. Elektrická pole uvnitř živých buněk by mohla být pouze hrubým opisem vibračních procesů vyzařujících z molekul DNA, které je tvoří a vládnou jim. Tyto molekuly zas mohou naopak být pouze plošnými spoji, jež příjmají tan podivný přítok energie, známý jako Život. Je zjevné, že když je nějaký organismus odříznut od Přírody nebo vitálního vyzařování Slunce, vadne kvůli nedostatku stimulačních vstupů a při úplné ztrátě jakéhokoli pozemského ohně umírá. Pro Člověka je Malchut rovněž fyzikální Vesmír. To, co pozoruje teleskopem nebo mikroskopem, je Malchut, nejhustší úroveň materiality. Dokonce i naše radioteleskopy registrují pouze Malchut - fyzikální zářivá pole obklopující elementální tělesa. Teleskopické snímky mlhoviny v Andromedě jsou fotografiemi pouze poměrně tuhých těles v rozptýleném stavu. Snímky atomových struktur elektronovým mikroskopem jen filmují jejich fyzikální vzhled, ačkoli bychom mohli uhodnout, proč tvoří mřížkové vzory. Další říše, Universum Utváření, leží mimo fyzikální pohled, blíže k vizím, jež lze spatřit spíše v ateliéru umělce než ve vědecké laboratoři. Malchut je svět nám nejznámější, protože lidé mají sklon vidět výsledky, nikoliv příčiny. Upřednostňujeme konečný produkt tak, jak se ustálil, a často zapomínáme na činy, jež ho vytvořily. Rembrandtovy obrazy roztroušené po uměleckých galeriích světa jsou zbytky jeho tvořivého procesu, matný fyzikální náčrtek toho, co skutečně viděl. V Malchut je však všechno předešlé. Obsahuje veškeré kvality všech Sefir koncentrované do hmoty. V lidském těle je přítomna celá evoluce přírody. Od početí po narození prochází lidský plod všemi organickými stavy. V dospělosti, když Příroda skončí s vybavováním, člověk sám podniká další evoluční proces vědomí. Kabalisté mají přísloví, jež praví “V Keter je Malchut a Malchut je v Keter.” Lze ho chápat různě, ale v tomto případě jde o analogii semene. Uvnitř tvrdého hustého jádra kaštanu je obsažen nejenom jediný možný nový strom, ale celý les generací. Jiný význam spočívá v tom, že duch je i v nejhustší hmotě. Uvězněný, ano, ale přítomný a kdykoliv připravený opět vystoupit do Absolutna.

To je Malchut, nejnižší ze Sefirot, ale nejvíc nabitá potenciálem. Možnost rychlého vývoje člověka spočívá v jeho fyzickém těle. Vysoký odpor v obtížné situaci pozemského života vytváří veliký potenciál, ale tím i možnosti. Tomu slouží všechny zdroje uložené uvnitř člověka. Jemný, a přesto pevný mechanismus těla, duše a ducha je fantastická energetická centrála, plná mnoha různých druhů paliva, každého s vlastní funkcí a kvalitou. Milion dílů a rafinovaných systémů první rakety na Měsíc působí hrubě ve srovnání s obyčejnou strojovnou člověka, jenž je sestrojen na cestu výš, až do Slunce. Při pohledu na Strom života z hlediska člověka ho vidíme jako živý organismus, každá Sefira vyvažuje svůj doplněk a přispívá do celého integrovaného systému. Studiem sebe sama dokážeme rozeznat různé součásti, a dokonce příležitostně pozorovat, ze které Sefiry jsme zahájili myšlenku, pocit nebo čin. To budeme zkoumat později podrobně, až se blíže seznámíme s kosmogramem. Slovo na závěr: Strom přetisknutý na člověka odhalí, že vidíme pouze zlomek jeho přirozenosti. Kromě těla a osobnosti je zbytek fyzikálnímu světu neviditelný. Spomocí Stromu života dokážeme vnímat jeho duši. Čas nám umožňuje člověka zahlédnout, ale nemluvně, dítě a adolescent, jimiž byl, jsou pryč; a čím by mohl být, ještě nenastalo. Jedinou stálou vlastností v člověku je Strom, vymodelovaný podle věčného universálního plánu. To je úplný člověk, který obsahuje celé Stvoření k obrazu Toho, jenž ho vytvořil.
 

zpět