Osobnosti

Nachman z Braclavi

Nachman z Braclavi

29. 05. 2009 08:24

Meditace se tradičně označuje pojmem hitbodedut, jenž doslova znamená mentální odloučení od sebe sama. Ačkoli je tento pojem znám odedávna, nejčastěji bývá spojován se jménem rabi Nachmana z Braclavi (1772-1810). Zatímco ostatní kabalisté se o hitbodedut zmiňují jen příležitostně, rabi Nachman nám zanechal rozsáhlé literární dílo.
Metoda, jíž učil, by se v tradiční terminologii nazývala vnitřně řízenou meditací. Místo na cosi vnějšího, jméno či mantru, se adept soustřeďuje na myšlenky, jež vyvstávají v jeho mysli, a tyto spontánní myšlenky vyjadřuje jako modlitby k Bohu.
Ačkoli o hidbodedut rabi Nachmana se často mluví jako o spontánní modlitbě, ve skutečnosti je jednou z klasických meditačních metod.

Rabi Nachman byl posledním mistrem meditace, proto jím také uzavíráme toto pojednání. Podíváme-li se na celou oblast meditace historicky, zjistíme, že čím blíže současnosti, tím jsou její metody univerzálnější a bezpečnější. Techniky Hechalot a Abulafii byly vysoce náročné a nebezpečné a mohl je používat pouze adept, který prošel mnohaletou průpravou. Naproti tomu Ariho jichudim a kavanot jsou ryze mentální a ve svých účincích mnohem mírnější. Ba'al Šem Tov používal modlitbu téměř jako mantru, a to činilo jeho metodu přístupnou každému, kdo byl schopen odříkat každodenní předepsané modlitby. Nej univerzálnější však byla metoda rabi Nachmana, kterou mohl použít doslova každý.
Rabi Nachman byl nejen velkým mistrem význačné meditační školy, proslul také jako vypravěč příběhů, jež patří mezi klasická díla světové literatury. A byl i velkým kabalistou, podle některých stejného formátu jako Ari a Ba'al Śem Tov.
Velký Ba'al Semův pravnuk se narodil v domě zakladatele chasidismu v Meziboži na Roš chodeš měsíce nisanu roku 5532 (4. Dubna 1772). Jeho otec Reb Simcha byl synem předního Ba'al Šemova žáka rabi Nachmana Horondekera. Jeho matka Fajga byla dcerou Udel, jež byla jedinou Ba'al Semovou dcerou. Narodil se do doby pro chasidismus velmi strastiplné; v den jeho obřízky byla proti celému hnutí vyhlášena obávaná klatba cherem.
Dětství rabi Nachmana se v mnohém podobalo tomu, jaké prožil jeho slavný praděd. Také on trávil dlouhé hodiny osamělým rozjímáním i v polích a v horách a svůj oslnivý intelekt a zbožnost skrýval před okolním světem. Oženil se velmi mladý a usadil se u svého tchána v městečku Osatin v západní Ukrajině. Když se však jeho tchán po smrti své ženy znovu oženil a nová paní domu mladému cadikovi ztrpčovala život, kde jen mohla, přijal místo v několik mil vzdálené Medveděvce. Jako přímý potomek Ba'al Sem Tova si snadno získával stoupence, nicméně postupem času sám vyzrál ve znamenitého vůdce osobitých kvalit.
Z Medveděvky se na jaře roku 1798 vydal na pouť do Svaté země. Po dlouhém zdržení, způsobeném Napoleonovým tažením proti Egyptu, konečně stanul na posvátné půdě v předvečer svátku Roš ha-šana (10. září 1798). Ve Svaté zemi se seznámil s vůdcem tamějších chasidů rabi Avrahamern Kaliskerem a stali se blízkými přáteli. Na zpáteční cestě neváhal podstoupit cestu dlouhou 700 mil, aby navštívil rabi Šnojra Zalmana z Ljadi a pokusil se urovnat rozepři, kterou s ním rabi Avraham měl.
Na sklonku roku 1800 rabi Nachman přesídlil z Medveděvky do Zlatipolje, městečka nedaleko Špole. Rabi Lejb, přezdívaný Špolský děd, nebyl vpádem mladého „vetřelce" nijak nadšen. Zprvu vznášel falešná obvinění proti jeho stoupencům, avšak později zahájil útočnou kampaň proti samotnému rabi Nachmanovi. Dokonce se pokusil vymoci, aby na mladého rabího byla uvalena klatba, a nestalo se tak pouze díky osobní intervenci rabi Leviho Jicchaka z Berdičeva a jeho strýce rabi Barucha z Mezibože. Jejich nepřátelství však trvalo dále a nakonec vyústilo v nelítostné pronásledování Braclavských chasidů po smrti rabi Nachmana.

Neschopen dále snášet napjatou atmosféru, přestěhoval se rabí Na¬chman do Braclavi ve střední Ukrajině, kam dorazil 10. měsíce elul roku 5562 (7. září 1802). Právě tam poznal svého nejvýznamějšího žáka a pozdějšího životopisce rabi Natana z Nemirová. „Nebýt mého Natana", říká o něm, „moje učení by upadlo v zapomnění".
Počátkem roku 1805 vybídl rabi Natana, aby jeho učení uspořádal v ucelený systém, a tak započala práce na jeho opus magnum – Likutej Moharan s podtitulem Antologie z díla našeho mistra, rabi Nachmana. Rok nato zemřel malý syn rabi Nachmana Ślomo Efrajim. Zdrcen žalem, a možná také proto, aby ospravedlnil jeho smrt, vydal se v zimě roku 1807 na dlouhou mystickou pouť. Během této cesty zemřela na tuberkulózu jeho manželka a stejné nemoci podlehl později i rabi Nachman.
Když u něj nemoc propukla, odjel do Lembergu (Lvov), aby tam vyhledal lékařskou pomoc. V té době poslal do tisku Likutej Moharan a kniha vyšla koncem roku 1808.
Když byl na jaře roku 1810 jeho dům zničen požárem, přesídlil rabi Nachman do Umanu, ležícího na půl cesty mezi Kijevem a Oděsou. Roku 1768 bylo toto město dějištěm strašlivého pogromu, při němž Hajdamáci povraždili desetitisíce Židů. Rabi Nachman byl přesvědčen, že jeho úkolem je vykoupit duše těchto lidí svou vlastní smrtí. Také si přál být pohřben spolu s obětmi pogromu na umanském hřbitově.

Za svého pobytu v Umanu navázal přátelství s mnoha sekularizovanými židovskými intelektuály, kteří tam žili. Prohlašoval, že je důležité přivést tyto „zbloudilé duše" zpět k pravdě. Jeden z vůdců protinábo¬ženského „osvícení" v Umanu o něm řekl, že kdyby předčasně nezemřel, bezpochyby by z něj udělal zbožného Žida.
Zcela vysílen nemocí, rabi Nachman stěží přečkal Vysoké svátky. Zemřel během svátků Sukot, 18. dne měsíce tišri roku 5571 (16. října 1810). Příštího dne časně zrána byl uložen k odpočinku na umanském hřbitově a jeho hrob je pro Braclavské chasidy dodnes posvátným místem.
Po smrti svého mistra se rabi Natan snažil ze všech sil, aby udržel společenství pohromadě. Podařilo se mu shromáždit dostatek finančních prostředků a vydal druhou část Likutej Moharan a rovněž sbírky výroků rabi Nachmana Sichot ha-Ran a Sichot Moharan. Nelítostně pronásledováni na základě falešných obvinění rabi Moše Savranem, Braclavští chasidé jen stěží přečkali několik následujících desetiletí, a jen nezměrná obětavost a síla charakteru rabi Natana zachránila společenství před rozpadem. Navzdory krutému pronásledování byla péčí Braclavských chasidů zbudována nová synagoga v Umanu, vydány četné knihy, a společenství se nakonec rozrostlo do tisíců.

Učení rabi Nachmana zaplňuje mnoho svazků, jeho myšlenky ohledně meditace byly shromážděny v pozoruhodném spise Hištapchut ha-nefeš (Vylévání duše).


Literatura:
Kaplan, Aryeh - Meditaca a kabala (Praha : Volvox Globator, 1998)
 

zpět