Osobnosti

Josef Cajach

Josef Cajach

28. 05. 2009 16:15

Jedním z nejzáhadnějších kabalistů 16. století a zároveň přední rabínskou autoritou byl rabi Josef Cajach (1505-1573). Vedle četných mystických spisů se v rukopisné podobě dochovala rozsáhlá sbírka jeho respons. Je známo, že si dopisoval s význačnými rabínskými vůdci, a mnohé z jeho odpovědí cituje rabi Josef Karo ve spise Avkat Rochel.
Rabi Josef Cajach se narodil v Jeruzalémě a zastával úřad vrchního rabína v Damašku. Tam vedle sebe existovaly dvě židovské komunity: jednu tvořilo asi pět set rodin španělských přistěhovalců, druhou Židé, kteří v Damašku žili od dávných dob. Právě oni si zvolili rabi Cajacha za svého vůdce a je pravděpodobné, že se jejich prostřednictvím seznámil s četnými starými mystérii.

V letech 1538-1555 Cajach pobýval střídavě v Damašku a v Jeruzalémě. Ve Svatém městě také roku 1538 napsal své nejdůležitější kabalistické dílo, spis Even ha-šoham (Kámen onyx). O rok později napsal druhý spis Cror ha-chajim (Svazek života), mystický komentář k Talmudu. Rozšířením spisu Even ha-šoham vznikl v Jeruzalémě roku 1549 spis Se'erit Josef. Dále je znám spis Cafanat pa´aneach, kte¬rý se však nedochoval.

Nejméně tři z jeho spisů jsou věnovány Avrahamu Castrovi, jenž Cajacha během jeho pobytu v Jeruzalémě podporoval. Avraham Castro, vůdce židovské komunity v Egyptě, byl proslulý svou štědrostí; každý rok rozdal potřebným více než tří tisíce zlatých florenů. Když turecký sultán Selim I. (1467-1520) v bitvě u Aleppa roku 1517 dobyl Egypt, jmenoval tohoto Žida španělského původu vrchním mincmistrem, zodpovědným za uvedení nových tureckých mincí do Egypta.
Kromě toho, že zastával vysokou funkci ve státní správě, měl Castro velký vliv i v prostředí židovské komunity. Jeho přičiněním byl vrchním rabínem v Kairu jmenován Radbaz (rabi David Abu Zimra, 1480-1574), jenž patřil k předním náboženským autoritám té doby a podporoval také rabi Cajacha.
Rabi Cajach byl silně ovlivněn Abulafiovým učením a mnohé jeho myšlenky přejal v téměř doslovném znění. Tak například Abulafia důrazně nabádá ty, kteří usilují dosáhnout nejvyšší roviny Keter, Koruny, aby se měli na pozoru, protože se vystavují nebezpečí „odtržení".

Zároveň podotýká, že obě slova obsahují stejná písmena. Tutéž myšlenku vyslovuje na mnoha místech i rabi Cajach.
Ještě zřetelněji je jejich názorová spřízněnost patrná ve výkladu hebrejského slova otijot, tj. písmena. Toto slovo lze rozdělit do dvou částí: první z nich, „linii Alef", tvoří písmena Tav Alef, druhou, „linii Jod" (= 10), písmena Tav Jod. Podle Abulafii je tak naznačena úzká souvislost mezi písmeny hebrejské abecedy a základními číslicemi od jedné do deseti. O tom pojednávají téměř shodným způsobem oba kabalisté - Abulafia ve spise Or ha-sechel a Cajach v Cror ha-chajim.

Rabi Cajach se Často zmiňuje o Bahiru a zřejmě znal také spis Šošan jesod olam. Na jednom místě hovoří o knize Jesod olam, v níž je citován jistý Aramas, učedník mága Chalatina. Ve spise ŠoŠan jesod olam není o tomto kouzelníkovi žádná zmínka, není však vyloučeno, že jeho jméno bylo uvedeno na některé z mnoha chybějících stran rukopisu. Je také možné, že spis Sošan jesod olam vznikl rozšířením nebo doplněním ranějšího spisu Jesod olam, kde se Cajach mohl s tímto jménem setkat.

Za povšimnutí stojí, že Cajach nikde nezmiňuje Zohar, a to ani v pojednáních o chiromancii, v nichž se přiklání k alternativním metodám, používaných západními okultisty dodnes.
Tato skutečnost nabývá va významu, uvědomíme-li si, že Zohar zcela opomíjí rovněž rabi Juda Albotini, autor spisu Sulam ha-alija, zřejmě proto, že je hlavním textem teoretické kabaly, kdežto kabalisté zabývající se meditací patrně čerpali z jiné tradice.
Nejdůležitější Cajachovou prací je spis Even ha-šoham, „Kámen onyx". Kámen onyx na Áronově náprsníku odpovídal Josefovu kmenu, a titul díla je tedy narážkou na autorovo jméno. Cajach také poznamenává, že slovo Šoham sestává ze stejných písmen jako slovo Ha-Šem , což je základním tématem jeho spisu.

Tento spis, stejně jako Se'erit Josef, je autorem charakterizován jako meditační text. Je zde nastíněn neobyčejně složitý systém meditace; klíč k jeho užívání však autor záměrně skrývá. V tomto spise najdeme velmi cenné, v tradiční kabale zcela ojedinělé myšlenky, možná jedi-né stopy jinak zapomenuté tradice. Mnoho místa zaujímají Číselné manipulace (gematrie), které svou složitostí předčí vše, s čím jsem se v kabale dosud setkal.
Pozornost rovněž zasluhují Cajachovy postřehy ohledně přirozeného lidského chování. Například tvrdí, že pět prstů odpovídá pěti lidským smyslům, a všímá si, jak se tento vztah projevuje v podvědomém chování. Malíček souvisí se sluchem, a proto si jím lidé Čistí uši. Prsteníkem, který odpovídá zraku, si obvykle protírají oči. Prostředník je spjat s hmatem. Ukazovákem, jenž souvisí s čichem, si většinou čistí nos. Konečně palec odpovídá chuti, a to je důvod, proč si ho malé děti tak rády cucají.

Tyto vývody bychom mohly připisovat autorovu osobitému smyslu pro humor, nebýt toho, že v dalším výkladu je dává do souvislosti s paterým dělením hebrejské abecedy, jak je uvedeno v Sefer jecira, a rovněž s pěti metodami manipulace s písmeny pomocí cerufu. Svůj výklad uzavírá slovy: „Vše jsem již řekl, ale není dovoleno o tom psát."
Ještě pozoruhodnější je spojování deseti sefír s čarami na prstech. Tyto čáry představují devět horních sefír, rozvržených do trojic tak jako v tradiční kabale. Nejnižší sefíru Malchut představuje buď Čára srdce, nebo Venušin pás. Cajach říká: „Cara, která začíná pod prostředníkem a vede k malíku, označuje korunku (Malchut). Táhne se východně od Asýrie (Gn 2,14) a zahrnuje ,deset svatých' (sefír), které jsou obklopeny ,deseti nečistými'. To vše lze vyčíst z Čar na dlani, a kdo zná toto tajemství, ten porozumí."
O praktickém užívání tohoto systému však neříká téměř nic. V úvodu výslovně podotýká, že tyto věci záměrně tají. Lze však předpoklá¬dat, že čáry na dlani mají sloužit jako pomůcka při meditaci. Hledí-li Člověk na svou dlaň tak dlouho, až z jejích čar začne vycházet světlo, může si pod nimi představovat jednotlivé sefíry, a po sefirotickém žebříku pak stoupat vzhůru až k nejvyšší sefíře Keter.

Fascinující je Cajachovo učení o magických čtvercích. Tyto číselné obrazce znali již staří Indové a Číňané, do západního světa je začátkem 15. století uvedl jistý Moschopulos z Konstantinopole. Patrně nebyly neznámy ani starým kabalistům. Vyryté do kovu či kamene se používaly jako amulety. Četné zmínky najdeme ve spisech Šošan jesod olam a Toldot Adam. Slavný kabalista Ješaja Horowitz (1560-1630) ve spise Snej luchot ha-brit pojednává o magickém čtverci v souvislosti s tajemstvím stvoření.


Literatura:
Kaplan, Aryeh - Meditaca a kabala (Praha : Volvox Globator, 1998)
 

zpět