Pojednání o kabale

J. Eisenberg - Kabbala, židovská mystika díl I.

08. 06. 2010 22:27

I. DÍL.
ÚVOD.
Kabbala,1 židovské tajné učení (slovo „Kabbala“ znamená: přijetí nějakého předmětu; zde tudíž přijetí tradice, již dřívější generace dodává pozdější) obsahuje ono učení, jež hledá řešení metaphysických otázek a transcendentálních problémů, kterými již náboženské knihy nejstarších národů, ba i filosofové řecké doby se zaměstnávali. Jsou to ony světové hádanky, aneb „autonomie čistého rozumu“, na které materialisté naší doby odpovídají slovem: „ignorabimus“, zatím co Kabbala se chlubí, že vynalezla jejich pravé řešení. Bůh, prapůvod všeho bytí, začátek a konec universu, život duše atd., toť jsou úlohy, které židovská mystika činila předmětem svého bádání. Výsledky její souhlasí velmi často se zásadami indického, perského a jiného pohanského náboženství, aneb gnosticismu, ač původci snad ani neměli tušení o této skutečnosti. —

I. R. Izák Slepý.
Kabbala jest dítětem 13. století, oné doby, ve které proslulý filosof a lékař na egyptském dvoře Mojžíš Maimonides se snažil uvésti ve shodu philosophii Aristotelovou se židovským písemnictvím. Tvůrce její jest slepý R. Izák z Jižní Francie (1190—1250), syn Rabeda, největšího kritika talmudického díla Majmonidesa. (R. Abraham ben David.) Náboženská filosofie vykládala alegoricky stvoření světa, biblické divy atd. podle způsobu starých filosofů. Kabbala však prohlásila, že právě víra a zázrak by mohly obnoviti židovství. Tak učil R. Izák putování duší (jako Indové) a rozeznával u každého člověka, má-li čistou duši v těle, aneb putující, jež teprve prodělává běh čistění.

II. R. Azriel.
Jeho současník Azriel (Esra) z Gerona (Španělsko) pokračoval (1160—1238) v těchto názorech a sestavil nový systém stvoření, jenž se často srovnal se systémem gnosticismu. (I. století po Kr.)2 Vidění proroka Ezechiela (Kap. 1), jež líčí vůz Boží, aneb proroka Jesajáše (Kap. 6) o nebeském dvořanstvu Boha, dalo už talmudu popud k objevení prvotních začátků teosofického světového názoru. (Chagiga II.). Ovšem i učitelé, t. zv. tajného učení používali těchto citátů za doklady pro své teorie. —

První problém této vědy jest: Jsoucnost Boží. Bůh jest povznesen nad bytí a myšlení, tedy se nedá definovati myšlenkami vůlí, úmyslem, řečí a jednáním, Bůh jest tudíž „En Sof“. Pro myšlení tedy neexistuje, ježto je nepochopitelný. Přece chtěl, aby jeho existence tyla poznána. Nekonečný však nemohl vytvořiti konečný svět. Silou nekonečné hojnosti světla vypustil pak Bůh ze sebe duševní podstatu, jménem „Sephiroth“ (řecky: sphaira, koule, číslo)3, jež jest jednak nekonečna a jednak obmezena. Z první potence vzešla druhá, z druhé třetí, atd., až Bůh se zjevil v deseti „sepiroth“ (formách). Gnosticism čítá jen 7 aneb 8 emanací. Tyto podstaty tvoří spolu s „En-Sof“ jednotu a představuji různé tváře téže podstatnosti. Rovněž jako oheň zplodí světlo, plamen a jiskru. Antropomorphické citáty v Bibli, jako „Bůh pravil“, „Bůh vdechoval zápachy obětí“ a p., jednají o těchto sephiroth. Stvoření líčí Kabbala dle gnosticismu takto: Bůh stvořil svět prostřednictvím těchto sephiroth. Každá věc má ve vyšším světě svůj pravzor. (Rovněž i učeni Platonovo o ideách.) Universum se podobá velikánskému stromoví, bohatému větvemi, jehož kořeny tkví v sehpiroth.4 Dále srovnávají universum s řetězem, jehož poslední kroužek je ve vyšším světě. Často také s mořem, jež se plní z pramene neustále vtékajícího. Bůh totiž věnuje těm sephiroth stále novou svítivou sílu. Sephiroth se nazývají: 1. Korona, 2. moudrost, 3. rozum, 4. milost, 5. udatnost, 6. sláva, 7. síla, 8. vznešenost, 9. základ a 10. království. Poslední, dílem materialistická sephira, jest původem čtyř světů a sice: I. Odloučení, II. tvoření, III. působení a IV. zřízení.5 Uprostřed 4. světa spočívá země. Kabbala učí „aeternitas mundi“ (věčnost světa) a vykládá to tak, že svět se nacházel potencielně věcně ve vůli Boží, že však teprve potom byl aktuelně stvořen. (Tedy kompromis mezi názorem filosofů a bible.) Původně se nacházely tam malé, tenké, beztvarné jednotky (atomy), jež se pak smíchaly a sestavily universum. Taktéž nedávají písmena abecedy, jsou-li rozptýlena, žádného obrazu. Avšak jsou-li spojena, tvoří slova, věty, myšlenky atd.

III. Učení o duši.
Duše nachází v sephiroth své spojení a vyvolává dobrými skutky proudění Boží milosti, avšak zlými — zastavení její. Zjevení Boží a jeho příkazy mají umožniti vyznavačům cestu k duchovnímu světu, jakož i k přijetí tím spojených dávek. Chrám na zemi odpovídá chrámu na Sephiroth a oběti mají udržeti spojení vyššího světa s nižším. Požehnání kněžská s pozdviženými deseti prsty znázorňují deset sephiroth, které dávají milost. Po zničení chrámu zaujaly místo obětí - modlitby. Výsledek jejich jest jistý, pokud se obrátí na pravou sephiru. Každé slovo, každá slabika, hnutí, aneb symbol připomíná příběhy ve vyšším světě. — Každá duše musí prožíti jistý čas v nějakém těle. Zůstává-li v životě čistou, pak se vrátí po smrti ihned do říše duší; jinak musí se vrátiti opětně (nejvýš však třikrát) do zemského života, aby se čistila zkouškami.6 Utrpení pobožných mají smířiti hříchy v předběžném životě, zatím co blahobyt bezbožného má odměňovati dřívější dobré činy. Tak se řeší prastará otázka, proč život poskytuje pobožnému utrpení a zlému blahobyt. Z větší části přicházejí duše hříšníků do života a málo kdy i neposkvrněné. Přece musí všechny duše absolvovati svou zemskou pouť, až po vyčerpání jich nastane doba spásy pro lidstvo. — Mesiáš přijde s poslední duší a pak provede vysvobození člověčenstva.7

IV. Teodoras Abú-l-Afia.
Ani Kabbala nezůstala stát na jednom místě. I židovská mystika se dožila pokrokového vývoje a to po přestěhování z Francie do Španělska. (Toledo v Kastilii.) Její nositelé: Todros (Teodoros) ben Josef Halevi Abú-l-Afia (1234—1304) a jeho kruhy odmítli myšlenku „10 Sephiroth“ s odůvodněním, že přece není rozdílu mezi trojjediností a desetijediností. Za to se snažili dosíci vyšší Kabbaly tím způsobem, že rozkládali písmena jména Božího aneb jistých veršů biblických a sestavovali nová slova, aneb používali těchto písmen za čísla (Gematria). Věřili totiž, že se jim podaří nabýti prorockého dalekohledu a spojiti se se světovým duchem. Vykonávali bohoslužby v samotách, oděni v bílá modlitební roucha, s modlitebnými řemeny vyslovovali písmena jména Božího, aneb napsali je, a trýznili se až unavené tělo přemoženo bylo spánkem. Takový stav považovali za spojení člověka s Bohem, který mu poskytl způsobilost, převzíti prorocká zjevení. Abu-l-Afia se vydával také za Mesiáše, jenž mluvil s Bohem, a dozvěděl se, že doba spásy nastane v roku 1270. Tu se opovážil obrátiti na papeže Martina IV. se žádostí, aby přijal židovskou víru. Byl za to žalářován a ušel zázrakem smrti ohněm.

V. R. Mojžíš ben Leon.
Kabbala by snad během století zašla, kdyby jí nepovstal v této době ohnivý tvůrčí duch, který vybudoval její základní stavbu a zajistil jí tím budoucnost.8 R. Mojžíš de Leon (1250—1305) sepsal tajně aramejský spis, jejž vydal za knihu Tanaity, R. Šimona b. Jochaje, který prý ji sestavil, když byl 13 roků schován v jeskyni (126 po Kr.) Talmud, Traktát Sabbath (pag. 33). Tato kniha „Sohár“ (lesk) platí za bibli mystiky a byla i křesťany velebena. R. Šimon uděluje tu zjevení svým žákům, vydávaje se za „svaté světlo“ aneb za „věrného pastýře“. Motto knihy: „Rozumní lesknou se jako lesk (Sohár) nebeský“ (Daniel, Kap. 12., v. 13.) dalo jí jméno. Sohar je kabbalistickým komentářem k pentateuchu, aneb theosofickou učebnicí, a hlásá zásadu, že I. Kn. Mojžíšova musí míti i vyšší, mytický výklad.9

Vždyť není možné, že by Hospodin chtěl jen vypravovati o Esauovi, Hagaře, Labanovi atd., co by básník dovedl ještě lépe vylíčiti! Ne, ony obsahují ještě tajný význam. Z nich vysvítá nejpřísnější pantheism. Bůh a svět jsou jedno. Svět byl původně ve vůli Boží potencielně, až byl přesazen aktuelně do skutečnosti. První příčinou všech stavů jest svatý stařec (En-Sof), nekonečný, jenž vypustil hojnost světla a sice v 13 modalitách. Každý proud světla se uskutečňuje v materielní pokrývce (kelifa), která jistou měrou zamezuje jeho činnost. Z Božské vůle proudí deset sil. S prava pocházejí dobré potence a s leva — zlé. Svět světla hraničí se světem tmy, obklopen jí jako jádro skořepinou. V pravo proudí říše světla a v levo — říše tmy. (Satan, Samal.) Prahad, Kain, Esau, Farao, Řím atd. patřili k levé polovině. (Rovněž vysvítá z Koránu, Súra 56, verš 8, a Ev. Matth. Kap. 25, v. 33, viz i Al-Kisái, ed. Eisenberg, str. 80: „Lid pravé ruky a lid levé ruky…“) Kdo se uchyluje k levé straně, je pronásledován zlými duchy a nemá moci, se od nich vyprostiti. (Vide Cendavesta.) Bůh jest mužským a ženským principem (šechina).

VI. R. Izák Lurje.
Poslední nejvýznačnější prorok Kabbaly byl R. Izák Lurje (1534—1572), jehož rodiče pocházeli, z Německa. Žil v Egyptě, Jerusalemě a Safetě, kdež také zemřel. Zbožňoval právě tiskem publikovaný Sohar (Mantova a Kremona), dlíval v samotách, navštěvoval svůj domov jen v sobotu a mluvil málo, a to jen hebrejsky. Luria interpretoval sohárovou kosmogonii tak, že En-Sof se stáhl a utvořil universum v prázdné prostoře. On vypracoval divnou theorii duševní. Duše představuje spojení nekonečného s konečným. Všechny duše se nacházejí v těle Adamově. Z té příčiny čítal duše mozku, očí, uší, rukou a nohou. Duše mozku na příklad, dává moudrost, vědu atd., avšak duše z jiné části těla poskytuje odpovídající vlastnosti. Každá jest jiskrou (nicuc) Adamovou. První hřích Adamův způsobil zmatek a smíšení všech duší, takže i nejjasnější — vykazuje vady (Kelipha). Až zhoubné následky dědičného hříchu budou vymazány, pak nastane doba spásy.10 Zlé duše oživují pohany a dobré — israelity. Každá dobrá duše obsahuje i špatná přimíchání, jež se očisťují putováním (Metempsychose). Tento proces se urychluje obtěžkáním duší (Superfaktatio), t. j. že stará duše putuje do nějakého těla, aby dodatečně plnila dřív snad zapomenutý příkaz. Rovněž navštěvují duše zemřelých, šlechetných lidí těla kolísavých ve víře, aby pomáhaly dáti převahu dobrému pudu. Přece musí spolu harmonisovati. Dále rozeznává mužské a ženské duše u obého pohlaví. Souhlasí-li duše manželů pohlavně, pak se manželství podaří a plodí dobré potomstvo. Jinak se manželství rozbije a děti jsou nepodařené. Všude viděl duchy a poznal je v šumění vody, ve zpěvu ptáků a v blýštění plamenů. Lurie měl styky s duší biblických a pobiblických velikánů a viděl, jak duše opouští tělo při skonu a vrací se k nebi. Jeho žák Rabi Chajim Vital Calabrensis (1543—1620) býval opětovně jím posílán, aby vypudil zlé duchy (dibbuk), aneb aby je zaklínal. K tomu účelu dostával od mistra nutné formule z přesazených písmen jména Božího (tetragramata), aneb biblických veršů. — Avšak nesmíme mysliti, že Kabbala neměla odpůrce v lůně židovství. Žádný menší, než vynikající autorita talmudická R. Šalomoun b. Adret z Barcelony (1235—1310), R. Mojžíš b. Chasdai (1250—1290) a m. j. vystupovali proti bludným učením této mystiky, ba žádali, aby Sohár byl spálen. Prudké spory pro a proti Kabbale vyplnily následující století, až křesťanští učenci se jich ujali. Pico de la Mirandola, Johannes Reuchlin (1455—1522), papež Pavel IV. a m. j. objevili totiž v Soharu potvrzení trinitatis, Božího člověčenstva, zděděného hříchu, pádu Andělů, očistce, ráje, pekla atd. a překládali různé díly do latiny.

VII. Sabbataj Cebi.
Osvědčila-li se dosavad teoretická Kabbala co úplně nevinná vědomost, jež ještě nezasáhla hluboce do života, měly jí následující dějinné události dáti význam, aby vykonávala největší vliv i na život. V roce 1492 byli židé vyhnáni ze Španělska a obrátili se do Turecka, kde našli přátelský domov. I Kabbala našla v Soluni nový domov a stala se všeobecným hnutím. Sabbatai Cebi, (roz. 1616 v Smyrně) otec nové mystiky, obdržel v mládí povrchní vzdělání. Tím spojil nedostatečnou známost křesťanských a mohamedánských představ. Následkem utrpení židů oné doby rozhodl se, že se stane jejich Mesiášem. Promíchal systém oné divné mystiky s křesťanskými a islámskými názory a prohlásil, že založil nové vyznání co pokračování víry Mojžíšovy, Ježíšovy a Mohameda. Zatímco jeho současník Baruch Spinoza,11 jehož jasné myšlenky a učení prospívaly celému člověčenstvu, byl ve svém rodném městě Amsterodame zneuznáván a odstrčen, požíval pseudomesiáš všeobecné úcty. Teprve pozdější generace poznaly význam opuštěného velikána v říši duchovní a věnovávaly jeho památce všechnu poctu, zatím co zlé jednání Sabbataje bylo odsouzeno. Sabbataj studoval pilně Kabbalu, zejména knihu Sohár a míval veřejné přednášky, k nimž docházeli posluchači se všech stran. Sám žil v samotách, své mladé ženy ani se nedotkl a dal se s ní rozvésti. Pak vzal si druhou ženu, jež měla stejný osud. Tu našel v knize Sohár12 (III. 25, 3.) poznámku, že slovo „hazoth“ (číselně = 5408) znamená, že návrat Israelitů do Palestiny se stane v roce 1648. Myšlenka prolétla jeho hlavou, že on jest očekávaným vysvoboditelem a že on dobude Palestiny. Prohlásil všude, že povede boj se sultánem ne zbraněmi, nýbrž žalmy a písní a našel také mnoho stoupenců. Pod širým nebem postavil baldachýn, zařídil slavnost mystického oddání s vyzdobenou tórou, t. j. s personifikovanou nebeskou dcerou, aby tím vyjádřil své spojení s Bohem. Přednášel hebrejská požehnání jako při oddavkách a vyslovil tetragramaton (Jehowah) jak je psán. Tím dal na jevo, že tóra se stala masem (jako logos) a spojila se s Mesiášem, t. j. synem Božím (jako Ježíš) Avšak místní rabíni dali ho do kletby a on se přestěhoval do Kaira, kde se ho ujal boháč Josef Chelebi, který nosil košili kajícníka, postil se celé týdny jako Sabbataj a dal se bičovati. Sabbataj přenocovával na hřbitově a hledal styky s duchy. Ovšem hrůzy oné doby připravily půdu pro takové pověry. Španělská inkvisice v jihu, jež spálila hekatomby na hořících hranicích, zpustošení východní Evropy kozáckými hordami Chmelnického a strašné následky 30leté války obrátily země ve velký hřbitov. Jaký tedy div, že se všude věřilo ve falešného Mesiáše, který dovede obnoviti svět? Potom si vzal za manželku polskou uprchlici Sáru, jež byla po pogromové noci nalezena na hřbitově. Ona totiž prohlásila, že jest určena za choť Mesiáše. Tato zvěst byla donesena Sabbatajovi, jenž nařídil, aby byla dopravena do orientu. Když ji uzřel, zalíbila se mu a stala se jeho manželkou. Prvního dne novoročního 1665 objevil se v synagoze za hlaholu pozounů co spasitel, a obec odvětila: „Ať žije náš král a Mesiáš!“ Dopisy sdělily všem obcím, že vykupitel právě přišel. Mnozí slavili tuto událost prostopášnými hody, jiní se postili celé týdny, modlili se dnem i nocí a koupali se ve sněhu, aby se ukázali hodnými velké doby. I křesťanský a mohamedánský svět stály pod dojmem těchto událostí. Židovské rodiny prodávaly svůj majetek za každou cenu a chystaly se k odjezdu do Svaté země. Muž boží zrušil půst 17. Tamuz a 9. Ab a prohlásil je za svátky, ježto on obnoví království Judy. Pak učil veřejně trojjedinosti ve své teosofii. Prastarý jest příčinou všech těch bytostí, prvním pohybujícím, Demiurgem, jenž se stáhl se světa a ustanovil svého Mesiáše za nástupce. Nebeský král, šekhina (ženská božskost), odlesk Boha (Korán 9,26: sakína) a Mesiáš jsou tedy sloučeni. Jako doklad uváděl verš (Píseň písní 2, 17): „Můj milovník (Bůh) se rovná Cebiovi“! V dopisech se znamenával: „Já, Váš pán a Bůh, Sabbataj Cebi!“ Aneb: „Já, jediný, prvorozený syn Boha. váš Mesiáš a spasitel!“ Takové machinace byly konečně doneseny tureckému divánu, jenž vydal rozkaz, aby Mesiáš byl doveden do Cařihradu. V poutech byl lodí dopraven do residence, kde ho četník přijal ranami (1666). Byl vypovězen do žaláře na Dardanelách, kde byl střežen. Tam nařídil, aby stoupenci, s nimiž stále udržoval styky, odložili sobotu na pondělí, jakož aby bylo první velkou sobotu předvoláno sedm dívek k tóře. Sultán Muhamed IV. rozkázal pak, aby Sabbataj byl mu ihned předveden. Ze strachu před smrtí přijal islam a založil se svými 3000 přívrženci „první židovsko-mohamedánskou obec“. — Potom byl uvězněn v Berátě (Albánsko), kdež zemřel (1676).

VIII. Jakob Quereda.
Skon mistra nezastavil jeho dílo. Jeho vdova totiž prohlásila, že jest její bratr Jakob ve skutečnosti jejím synem, jehož přijala od Sabbataje a porodila jako desetiletého hocha. Div, nejmilejší dítko víry, aneb pověry, zasáhl i zde, aby nemožné se zdálo býti možným. I tento nesmysl našel všude věřící, kteří uctívali toho zdánlivého syna co incarnaci Mesiáše. Názory R. Isáka Luria, že neharmonující manželství mají býti rozvedena a nová založena, vyvolaly pravě v té době mnoho rozvodů a žalob u tureckých úřadů. Jakob Quereda (milovník) byl vzat do vazby, jako intellektuelní původce všeho, kde on a ctitelé rychle přijali islám.13 Potom putoval do Mekky, na hrob Mohammeda, a zemřel na zpáteční cestě. Jeho syn Berechia byl jeho nástupcem. Jeho stoupenci se jmenuji „věřící“ (maaminim), židé je nazývají „minim“ a Turci — „dönme“ (odpadlíci). Ještě teď žijí v Soluně asi 2500 ortodoxů (Smyrly, dle rodného místa Sabbataje). 4000 Jakobitů a ostatní — Bavvabiti, jež založil kostelní sluha Bavvab. Oni navštěvují synagogy a mešity, vykonávají židovské a islámské předpisy, obřezají své děti v 3. aneb 8. roku atd. atd. Věří, že duše se spojí po smrti se Sabbatajem, jenž se po absolvování osmého putování navrátí k novému životu. Rovněž očekávají ženské každou sobotu na břehu moře návrat Jakoba Quereda. (Bližší o nich přináší článek „Dönme“ v Encyklopädie des Islam I, 1121 od pisatele.)

IX. Epigoni mystiky.
Avšak i země Evropy nezůstaly ušetřeny od tohoto zdivočení. Jiskry přelétaly do Rakouska, Německa atd. a zapálily celé krajiny nepokojem a spory. Apoštolové bludné Kabbaly roznášeli ji po všech státech evropských. Hlavní proroci falešné vědy byli: Mordechai Eisenstadt (1679—1762), který kázal v Uhrách, Čechách, Polsku atd. Juda Ha-chasid z Dubna, zakladatel spolku „Chasidim“ („Pobožných“). Zemřel (1700) na cestě do Palestiny a jeho ctitelé přijali islám. Chajim Malach učil dvou- a trojbožství a podával v synagoze obraz Sabbatajův ze dřeva k políbení. Nehemia Hajun (1650—1726) kázal trojjedinost a prodával talismany s modlitbami na Sabbataje. Jonathan Eibeschütz (1691—1764), který pojal za ženu Pražačku a byl pak povolán do Hamburku za rabína. Tam prodával amulety pro ženské v požehnaném stavu. Rabíni objevili však, že jejich obsah velebí Sabbataje a dali ho do kletby. Avšak křesťanští knězi ho chránili domnívajíce se, že jméno „Sabbataj“ na gemmech znamená „Ježíše“.

Konečně: Jakob Frank (1720—1790) roz. v Bučači (Halič), byl zavezen do Soluně, kde se stal prorokem. V Polsku založil spolek „Dönme-Frankistů“. Dovolil podvod, cizoložství a krevní smilství. Jeho stoupenci tancovali v synagoze kolem nahé ženské, líbali ji, recitujíce modlitby. (Rovněž tak jednali pohanští gnostikové.) Haličtí rabíni ho a ctitele dali do kletby, prohlásili jejich manželství za neplatná a děti za nemanželské. Pak byli uvězněni v Čenstochově 13 roků, až kněží se jich ujali a vymohli jejich propuštění. Frank obžaloval židy a talmud a docílil, že nesčetné exempláry byly jim odňaty a spáleny. Pak se dal pokřtíti a vstoupil do kláštera. Když Suvarov obléhal Čenstochov, vystoupil jako zrádce proti své vlasti (1772), uprchl do Německa, kde však brzy potom zemřel. — Tak se zhroutila židovská mystika, již jsme poznali jako součást tajných věd všech národů. A když musíme přiznati prvním průkopníkům této vědy dobrou vůli a ideální tendence, vidíme, že epigoni přece jí využitkovali k nabytí moci. Z té příčiny nemohlo hnutí míti delšího trvání.





1 O Kabbale panuje všeobecně nesprávný názor, ježto podstata této vědy ještě nebyla dosti prozkoumána a zpracována. Naši antisemité používají jí k různým útočným výkladům proti židovské literatuře a dlužno očekávati, že následující vědecké vývody odstraní každý předsudek a že najdou všeobecný zájem.Č
2 Gnosis učí, že „Demiurgos“ — tvůrce světa, prostředkuje mezi Bohem a lidstvem. Je to táž osoba, jako kabbalistický „Adam Kadmon“ = první muž. Od nejvyššího Boha pocházely Aeony (duchovní bytosti). Poslední Aeon jest Demiurgos. — Světový duch Achamoth (chochma — moudrost) chce se vysvoboditi z této materie. Bůh poslal Aeona (Ježíše), jenž uskutečnil toto vysvobození. — I Philo uvádí působnost Demiurga.Č

3 Vide Pytagoras: Číslo jest podstatnosti všehomíru.Č

4 Dle arabské legendy stojí v sedmém nebi strom, na němž každý smrtelný má svůj list. V okamžiku jeho smrti opadá. Strom se jmenuje „Sidrat-al-muntaha“. (Eisenberg, Al-Kisai, 12.)Č

5 V originálu se jmenují sefiroth: 1. Kether, 2. Chochma, 3. Bina, 4. Chesed, 5. Geburah, 6. Tifereth, 7. Necach, 8. Hod, 9. Jesod, 10. Malkhuth. 4. světa: 1. Aciluth, 2. Beria, 3. Jecira, 4. Asia.Č

6 I Egypťané a Indové měli takové názory.Č

7 K lepšímu porozumění následujících kabbalistických myšlenek budiž zde předeslána obšírná poznámka, objasňující vývoj mystických a teosofických názorů z nejstarších dob až do středověku. (Vyňata z německého spisu: „Philosophie der Kabbala“, jenž co nejdříve bude publikován). V pátém stol. př. Kr. objevil největší řecký filosof Plato říši ideí, mythický svět, a zavedl tím „dualism“ do filosofie. Duše a tělo, duch a hmota atd. dokazují dvojitost ve všehomíru. Toto učení se tak zalíbilo židovskému filosofu, Filovi z Alexandrie, součastníku Ježíše, že je uvedl ve shodu s výklady židovskými. Biblické vypravování o stvoření světa, divy atd., byly jím alegoricky vyloženy s dodáním, že „logos“, t. j. „slovo Boží“, stvořil svět. Pozdější staletí viděla v „logos“ — „syna Božího“, jenž se stal masem. Filosofie se tedy stala náboženstvím a víra v divy, čáry (Theurgie), anděly a démony byla obnovena. Tím byla však připravována i možnost vývoje židovského a pohanského novplatonismu, gnosticismu, jakož i pozdější křesťanské Patristiky a Scholastiky, a konečně i středověké Kabbaly. Philova definice o Bohu co prapůvodu všeho bytí, bez atributů pro nás nepochopitelná, již jen proroci a filosofové pojímají, se stala majetkem pozdějších filosofů. Logos, prahmota, jest t. zv. nous poetikos = činný rozum. On učil také dáležití duše, vstání z mrtvých atd. V Alexandrii se usadila potom škola novoplatonická, jejímž zástupcem byl Plotin (206—270) až do Jamblicha (412—485), kteří měli zjevení Boží, činili divy a viděli do budoucnosti. Jejich systém jest: Bůh jest nepopsatelný, bez myšlení a vůle, bez důraznosti a žití. Přece dal ze sebe odloučiti rozum, jako oheň — teplotu, neb sníh — zimu odloučí. Z rozumu odproudila světská duše jako jeho odlesk, jež stvořila ze hmoty universum. Každá lidská duše pochází z říše ideí, má účast na hmotě, jako sluneční paprsek se dotýká slunce a země. Člověk má se ponořiti do božskosti sebemučením. (Zase indická představa.) Rozeznáváme židovské, pohanské a křesťanské gnostiky, kteří se vynasnažovali, aby spojili novoplatonické idee s učením svých věr. Od prapůvodu pocházelo prý sedm sil (aeony, tedy sephiros): Rozum, věda, moudrost, síla, spravedlnost a mír. Oni také zhotovili talismany, obrazy andělů, aneb jmény Boha, která byla psána na malé kaménky. Mnozí z nich rozkládali písmena jména Božího a sestavovali nová jména a slova, tak jako pozdější kabbalisté to dělali. Pohanští gnostikové uctívali právě bratrovraha Kaina hada (řecky ophis), jenž sváděl Evu k prvnímu hříchu. (Ophité), a m. j. s odůvodněním, že právě tito vyvolali poznání (gnosis) dobrého a zlého. Křesťanští gnostikové konečně učili existenci Boha co pramen dobroty, dále Demjurga (prý Bůh židů) jako zákonodárce a konečně Ježíše (nejvyššího aeona, jenž se vtělil v člověka). Mnozí theosophové dovolili i společenství žen, smilství atd., jež často vykonávali i při bohoslužbách. (Bližší ve shora jmenovaném spisu). Ovšem talmudičtí učitelé odmítli zásady gnosis a zakázali se zaměstnávati s nimi, zatím co Otcové církve (Patristik) je sjednotili s náboženstvím. (Clemens, Origines, Augustin a j.) Ovšem v síních talmudu nebyly přednášeny, pouze jen ústně sdělovány. (Kabbala = tradice). Tyto prozatímní vývody usnadní nám porozumění dalších mystických názorů.Č

8 Že Sohár jest pozdější doby, učí 1. tam citovaná jména Amorejů a Gaonů. R. Hamnuna, R. Safra, R. Huna atd. z 3.—4. století. 2. historické události tam uvedené, jako dobývání Palestiny Mohammedány (II. 232), jakož i křižácká tažení (I. 13), 3. předpisy, odporující Talmudu, na př. že se nesmí vzíti vdovu aneb rozvedenou za manželku, 4. nesprávné citáty a jazykové chyby. — Tak připisuje verš: „Pamatuj mi to, Hospodine, k dobrému!“ (Nehemia 13, 31) — Esrovi! (I. 80). R. Šimon b. Jochai se srovnává s Bohem (II. 32). Sohar učí, že země jest kulatou a že obě poloviny jsou obydleny.Č

9 Jako Filo, jenž byl zúrodnil svými ideami první tisíciletí po Kr. a vyvolal největší boje v říši duše, tak účinkoval i proslulý filosof Maimonides ve II. tisíciletí svými myšlenkami a knihami na celé generace. Ovšem on zbožňoval filosofii Aristotelovu a vynasnažoval se, aby ji smířil s náboženstvím Mojžíše. Rovněž jak arabští filosofové této doby Ibn Rušd, Ibn Sina a j. vybudovali arabskou filosofii na základě spisů Aristotela a islámské víry. Bůh jest, dle nich hybnou silou světa. Filosofie a zjevení si odpovídají. Židovství a filosofie jsou výrony ducha Božího. Bůh jest vše dobré. Zlo pochází z povahy hrubé látky, jež přijímá dobré jen nedostatečně. Člověk musí je přemoci. Duši byl Bohem dán pud k poznání, a účinkující rozum jí při tom pomáhá. Mravní čistotou si získá člověk, opatřený volnou vůlí, věčný život, a tím i nejvyšší odměnu. Hledá-li však jen požitky a hmotné majetky, pak zmizí s tělem. Takové myšlenky, rozšířené mezi židovskými obcemi na východě a v Evropě, vyvolaly největší odpor pobožných horlivců a způsobily sesílení Kabbaly na jedné a rozdvojení židovstva na druhé straně. Maimunisté a antimaimunisté stáli proti sobě jako nesmířliví soupeři v každé obci a způsobili mnoho škody. Maimonides vykládá ve své knize „Vůdce bludných“ divy, ráj a peklo, odměnu a trest atd. přirozeným způsobem. Horlivci však si představili Boha antropormophicky, t. j. dle kabbalistického výkladu, s očima, ušima atd. dle hrubých líčení mystické vědy. Ortodoxní kruhy se pak sjednotily a vyvolaly kletbu na knihy Maimonidesa. Ovšem v té samé době dal Papež Gregor IX. spáliti inquisičním soudem (1232) kacíře a jejich knihy. V orientě vzplanuly rovněž mezi Sunnity a Šiity, mezi ortodoxními a pokročilými kruhy, takové spory, zda máme vykládati verše v Koráně, líčící Boha s údy atd., doslovně, či jen alegoricky, a vedly ku zničení celých krajin. Konečně se obrátili Kabbalisté se žádostí na Papeže, aby odsoudil i knihy Maimonidesa ku spálení, ježto obsahují protináboženské myšlenky. Hned byly dotyčné knihy v domech majitelů zabaveny a veřejně předány ohni. (Bližší na jiném místě.)Č

10 Zde poznáme křesťanské vlivy dle teorie sv. Augustina.Č

11 Že i pantheism Soharův byl Bened. Spinozovi znám, vysvítá i z mnoha výkladů, jím věnovaných jeho systému.Č

12 Kromě knihy „Sohár“ se zabývá kabbalistickými problémy několik anonymních spisů, připsaných biblickým aneb talmudickým osobám. Významnější jsou: „Sefer Jecira“ (kniha stvoření), líčící jak svět byl stvořen. Kniha tato se připisuje praotci Abrahamovi, aneb R. Akibovi, ač obsahuje myšlenky islámské doby. Tak hlásá, že Abraham byl přítelem Boha, což pochází z Koránu, Súra 4., verš 124. Dále: „Sefer Raziel hamalach“ (kniha anděla Raziela) připsána Adamovi, ač obsahuje pověrečné prostředky proti různým nehodám, divné recepty k dosažení lásky, moci, bohatství atd., talismany a gemmy s divnými nápisy dle způsobu starých gnostikův. Žáci R. Isaka Lurje byli: R. Mojžíš Kordovero, R. Šalomoun Alkabec, autor známé sobotní hymny: „Lecho dodi“ a jiní. Bližší ve spisu: Filosofie Kabbaly. —Č

13 Turečtí úředníci odsoudili rozmáhání se rozvodů mezi židy, jelikož korán se skutečně vynasnažuje, zameziti dle možnosti zrušení manželských svazů.Č

 

zpět