Pojednání o kabale

Výroky velikých lidí o kabale

26. 05. 2009 13:36

Kabalisté o kabale

Obrátíme li pozornost jen na jednu všem známou otázku , jsem přesvědčen, že veškeré pochybnosti o nutnosti studia kabaly pominou. Hovoříme o hořké, volající svojí spravedlností otázce, kladené každým kdo se narodil na zemi: „ V čem je smysl našeho života?“.

J.Ašlag (I.) „Předmluva k Učení Deseti Sfirot“.

Absolutní povinnost je uložena každému – učit se kabalu, bez které člověk nedocílí svého tvoření. Proto jsme stále součástí koloběhu života a smrti, generace přichází a generace odchází – děje se to stále, až po naši generaci, která sebou představuje zbytky duší nedosahující cíle, kvůli kterému byly vytvořeny. Nebyly předurčeny pochopení vesmíru již se zde nacházejících předešlých generací.

J.Ašlag „Předmluva ke knize Ústa Moudrého“.

Zjištění řízení a úmyslu Vyššího Přání, vytvoření těchto stvoření je předmětem vědy kabaly. Co si Stvořitel žádá od svých stvoření, jaký bude konec koloběhu života, jaká jsou to tajemství – toto vše se studuje jako fyzika vyšších sfirot.

RAMCHAL (II.) „Daat Tvunot“

Jest tma zakrývající lidstvu oči, spouštějící jej ke zkoumání přírody při čemž již nepociťuje Stvořitele jako Vyššího vše řídícího, myslící však, že vše záleží na přírodě, štěstí a náhodě. Též i věda jim v tomto nápomocna. Proto lidé absolutně nepociťují vnitřní řízení vesmírem. Tímto stavem poklesli natolik na nejnižší úroveň, že zapomněli na kabalu a nechápou skutečné řízení, jdou za přírodou, a jejich oči nevidí Vyšší řízení.

RAMCHAL „Adir be Marom“

Ten kdo nezná moudrost kabaly, může pochopit pouze vnější, viditelné, materiální. Ale to nedůležitější je vnitřní, pochopení cest vnitřního řízení.

RAMCHAL „ Adir be Marom “

Předcházející usnesení o zákazu veřejného studia Kabaly bylo platné ,skutečně, v určité době- do konce r.5250 (r.1490 po Kristu). Od této doby se toto usnesení zrušilo a je povoleno veřejně studovat „Knihu Zoar“. Od r. 5300 (r.1540 po Kristu) se studium této moudrosti považuje za nejvyšší předurčení a musí všichni jak dospělí, tak i děti, tuto studovat jak je řečeno v „Reia Meemna“.

A. Azulaj (III.) „ Předmluva ke knize Or a Chama“

Studium „Knihy Zoar“ je v naší době naléhavě nutné jako obrana proti zlu neboť zveřejnění moudrosti právě v tak špatné společnosti je nutné, abychom měli štít opřený se o Vyšší sílu. Minulá generace byla ke Stvořiteli blíže, ale tu naší, která je ke Stvořiteli vzdálená, může ochránit pouze kabala.

J.Cemach (IV.) „Předmluva ke Stromu Života“

Právě tato generace je natolik prázdná a vše odmítající, že si zaslouží více než jiné, Vyšší světlo.

A.Kuk „Igrot „

V současné době je naléhavě nutné ovládat kabalu. „Kniha Zoar“ je povinna otevřít cestu k bráně osvobození.

Kuk „ Igrot“

Filozofové o kabale

„ Můj učitel Pythagory, otec filozofie, přece jenom nepřevzal svoje učení od Řeků, ale pravděpodobně o Judaistů. Právě proto musí být nazýván kabalistou… Byl prvním, který přeložil slovo „kabala“, neznámé jeho současníkům , do řečtiny slovem „filozofie“.

I. Reihlin (V.) „Umění kabaly“

„Ten samý skutečný výklad Zákona ( vera illius legis interpretatio) , který byl otevřen Mojžíšovi v Božské přímosti se nazývá „kabala“ (dicta est Cabala), což u Judaistů znamená „získávání“ (receptio)“.

G. Picko della Mirandola (VI.) „Mluva o důstojnosti člověka“

„Kabalou se nazývá schopnost odvozování všech Božských a lidských tajemství ze Zákonu Mojžíšova v alegorickém smyslu“.

P. Ricii (VII.) „Úvod do základů kabaly“

„Doslovný smysl ( Písma) se podřizuje podmínkám času a prostoru. Alegorické a kabalistické – setrvává věčně, bez časových a prostorových omezení“.

P.Ricii

„Kabala nás nenechá prožít nezmarný život, ale povznese náš rozum k vrcholu poznání“.

I. Reichlin „Umění kabaly“

„Studuj Kabalu (artem cabbalisticam) , ona ti vysvětlí vše!“

T. Paracels (VIII.) „Paragramum“

„Adam – první člověk, který dobře ovládal kabalu. Ovládal veškeré označení věcí s proto pojmenovával vhodnými jmény zvířata, která sami od sebe ukazovali svoji přírodu“.

K. Shprengel (IX.) „Náčrt pragmatické historie lékařství“

„Souhrnně existují dvě vědy: -první, z nich se nazývá kombinatorika (ars combinandi) a je měřítkem pokroku ve vědách… Druhá, hovoří o silách Vyšších Věcí, které jsou výš Měsíce, jsou součástí přírodní magie (magia naturálie). Obě společně se u Judaistů se nazývají „kabalou“.

G. Picko della Mirandola „Spisy“

„Bytí, nebo jazyk – je adekvátní subjekt vědy kabala….Proto se stává jasné, že jeho moudrost, ve zvláštní míře, řídí všechny ostatní vědy“.

R. Lullii (X.) „Spisy Raimunda Lullia“

„Vědy, jakými jsou teologie, filozofie a matematika, vycházejí svými kořeny a principy z ní (= kabaly). Proto všechny tyto vědy (scientiae) jsou podřízeny této moudrosti (sepientia), a jejich principy i pravidla se podřizují její principům ,a pravidlům, a proto je bez ní jejich argumentace nedostačující“.

R. Lullii „ Spisy Raimunda Lullia“

„Kabala pojmenovává vyšší princip nevyslovitelným jménem, z něj se odvozuje tvar emanace druhého stupně čtvrtého principu, ze kterých se každý opětovně rozvětvuje na dvanáct, i tyto ve své řadě, na 72 atd. …do nekonečných dalších rozvětvení dle existence nekonečného počtu druhů a poddruhů…. V souhrnu, je výsledkem, že veškeré Božské lze převést k jedinému Prvnímu zdroji, stejně jako i světlo, které svítí odevěko, samo od sebe, a vyobrazení, která se lámajíc v množství zrcadel, a ve stejném množství jednotlivých předmětů, a že dojdeme k jedinému formálnímu, individuálnímu principu – Zdroji všech těchto vyobrazení.

G, Bruno (XI.) „Italské spisy“

Vzhlede, tomu, že lidé neměli správný klíč k Tajemství, byla vášeň k vědomostem v závěru svedena k různorodým maličkostem a pověrám., z nichž vznikla svého druhu „vulgární kabala“ která je vzdálena od skutečné kabaly, i též vedla k různým fantaziím pod zavádějícím i názvy, a tímto se plnil obsah knih.

G. V. Leibniz (XII.)“Filozofické práce“

„Skutečná estetika – to kabala“

F. Shlegell (XIII.) „Vydání kritiky F.Schlegella“

„ Kabalistický přístup k Bibli – to hermeneutika, která odpovídá přesvědčivou formou samostatnosti, zázračnou originalitou, mnohostranností, vše postihující s nezměřitelným jejím obsahem.

I.W. Goethe (XIV.) „Materiály k historii učení o barvách“

„Kabala není produktem Středověku ani alexandrijského myšlení. Nesmazatelný obraz jejího starožidovského původu a existence, na rozdíl od neplatonického učení, vidíme ve zvláštním prvobytným realizmu i celistvém monizmu tohoto svérázného chápání světa. Charakteristickým rysem pro veškerou řeckou filozofii a plně zachovalého neplatonického učení je protiklad mezi světem chápajících podstat, oblastí pravdivého, skutečného bytí, a světem materiálních jevů – tento dualistický protiklad v kabale absolutně neexistuje (pro ní, je materiální svět jen poslední, krajní stupeň realizace a ztělesnění společnosti).“

V.S. Solovjov (XV.) Spisy

„Idea o člověku jako o mikrokosmu, mnohokrát se objevující ve filozofické a mystické literatuře, ve starověkém tak i novověkém období, nemá takové velké množství hlubšího vysvětlení, jaké je v kabale.“

S.N. Bulgakov (XVI.) „Světlo Nevečerní „

„ Samostatné chápání člověka, v kabale dosahuje vrcholu“.

N.A. Berdjajev (XVII.) „Filozofie svobody. Smysl tvorby“

I. Ašlag (Baal Sulam) (1884- 1954) – veliký kabalista XX. století. Jméno „Baal Sulam“ bylo jemu uděleno znalci Tory po napsání komentáře „Sulam“ (Perush Ha-Sulam)(hebrejsky – Schodiště (do duchovního světa)) ke „Knize Zoar“. Je uznáván jako spoluzakladatel současné vědy kabala neboť je tvůrcem nového přístupu k dílu ARI.

Ramchal – Moše Chaim Lucatto (1707 – 1746) – veliký kabalista Itálie. Následně se přestěhoval do Amsterodamu a dále do Akko (Izrael) kde dožil poslední léta života.

Abraham ben Mordechai Azulai (1570 – 1644) – kabalista z Maroka. Přestěhoval se do Země Izrael v r.1615 a skonal v Hevronu.

Rabín Jakov Cemach (16. století) – kabalista, žák syna Chadima Vitalia. Narodil se v Lisabonu, následně se přestěhoval do Jeruzalému.

Johan Reihlin (1455 – 1522) – německý humanista a filolog. Jen z nejlepších odborníků na starověké jazyky –latinu a hlavně hebrejštinu, starořečtinu. Sloužil jako osobní poradce císaře Německa a měl velmi blízko ke špičkám Platonovské Akademie (G.Picko della Mirandola a ost.) Giovanni Picko della Mirandola) – italský vědec epochy Obrození. Jeho filozofické názory spojují neoplatonizmus a učení kabaly. Picko della Mirandola studoval na univerzitách v Boloni, Ferrari i Padui. Ovládal hebrejštinu a arabštinu. Studoval kabalistická díla, Tora a Korán, v originále,

Paul Ricii (1470 – 1541) – lékař a profesor filozofie univerzity v Pávii. Byl osobním lékařem a rádcem císaře Maxmiliána I., a též osobním vychovatelem následníka, prince Ferdinanda I.

Teofras Paracels (1493 – 1541) – švýcarský lékař, přírodovědec, jeden z iniciátorů využití chemických léčebných preparátů v lékařství. Je považován za jedno z nejvýznamnějších vědců současné vědy.

Kurt Shprengel (1750 – 1816) – německý lékař a botanik. Věnoval mnoho času zkoumání dějin lékařství a botaniky. Hlavně se proslavil díky svému výkladu o současné vědě, odrážející stimulaci a podporování mikroskopických výzkumů tkání u vyvinutých rostlin.

Raimund Lullii (1235 – 1315) – filozof a spisovatel. Je považován za předního výzkumníka své doby v oblasti kabaly a islámu. Odmítal alchymií, analyzoval a vyvíjel učení o logice. Toto jej přivedlo k vynálezu prvního logického stroje.

Giordano Bruno (1548 – 1600) – italský vědec, filozof, básník a astronom. Byl pronásledován katolickou církví a za svoje názory musel uprchnout z Itálie do Francie. Po návratu do Itálie byl obviněn z kacířství a upálen. Giordano Bruno vyzdvihl celou sérií kosmologických teorií, přeběhlých svoji dobu: teorii o existenci dalších planet, otáčení se Slunce a hvězd kolem osy, teorii o existenci ve Vesmíru nepočetného množství těles, podobných Slunci. Bruno též odmítl chybné středověké dělení mezi nebem a Země.

Gottfrid Willhelm von Leibniz (1646 – 1716) – vynikající německý filozof , fyzik, matematik , historik a diplomat: jeden z nejuniversálnějších a vynikajících vědců XVII. století. Leibniz zavedl termín „funkce“, rozpracoval diferenciální a integrované výpočty a též dvojitý systém součtů, na kterých je založena současná oblast elektroniky a počítačů.

(XIII.) Karl Willhelm Fridrich von Shlegell (1772 – 1829) – německý kritik, filozof, jazykověd, spisovatel. Byl ideologem německého romantizmu, spoluzakladatelem současné „ historie idejí“ nebo „ historie ducha „ (Geisteswissenschaft) a současné historické vědy.

Johan Wolfgang Goethe (1749 – 1832) – jedna z nejvýznamnějších osobností kultury a světové historie, spisovatel, básník , dramaturg, myslitel, humanista, politik a vědec. Goethe patří mezi nejvlivnější spisovatele německé literatury XVIII.- XIX. století. Uskutečnil velké množství objevů v biologii, optice, akustice, geologii, meteorologii, barevného rozlišování, psychologii a fyziologického vidění.

Vladimír Sergejevič Solovjiov (1853 – 1900) – ruský filozof, básník, publicista a literární kritik.

(XVI.) Sergej Nikolajevič Bulgakov (1871 – 1944) – ruský filozof a bohoslov, ekonom, publicista, veřejný činitel.

(XVII.) Nikolaj Alexandrovič Berdjajev (1874 – 1948) – ruský filozof a publicista.

Zdroj: Kabbalah
 

zpět