Ghetta, budovy a instituce

Ghetta

Ghetta

25. 03. 2009 21:32

Mnohde žily židovské rodiny i před občanským zrovnoprávněním rozptýleně mezi křesťanským obyvatelstvem (především v obcích s nepatrným počtem židů, ale někdy i v sídlech žid. náboženských obcí: např. v Benešově, Dobříši, Neveklově, ovšem ve většině míst došlo v minulosti k soustředění žid. obyvatel do zvláštních sídlištních celků. Už v 11. stol. existovaly pravděpodobně dvě malé žid. osady v prostoru pozdějšího města Prahy, ve 13. stol. je doložena žid. osada na území Brna, ve 14. stol. už máme mnoho „židovských ulic“ v různých našich městech.

Toto územní soustředění mělo příčiny právní, hospodářské i náboženské. Žid. obyvatelstvo, tvořící tolerovanou menšinu, žilo (za dosti vysoký „ochranný poplatek“) pod ochranou panovníka nebo jiné vrchnosti, která žid. rodinám zajišťovala (nebo alespoň měla zajistit) bezpečnost osob i majetku, možnost výkonu povolených zaměstnání, svobodné dodržování náboženských obřadů a zvyklostí. A právě soustředění žid. domů ve zvláštních ulicích nebo čtvrtích umožňovalo žid. obyvatelstvu jak lepší ochranu při protižidovských násilnostech a pogromech, tak poměrně nerušený náboženský život, ale i lepší zajištění vlastních sociálních, řemeslnických a obchodních služeb.

V mnoha místech bydlely žid. rodiny dokonce v domech patřících vrchnosti: místní vrchnost zde buď usadila „chráněné židy“ ve svých starších budovách, anebo dala tyto domy (tzv. „židovny“) nebo celé ulice na svůj náklad pro židy vystavět a žid. rodinám je potom pronajímala )např. v Blatné, České Skalici, Dřítni, Hrádku, Kolodějích n.L., Mašťově, Rábí, Radeníně, Velké Bukovině aj.).

Už ve středověku bývalo ve většině případů soustředění žid. domů ve zvláštních ulicích a čtvrtích – ghettech – povinné. Ještě důslednější separaci žid. obyvatel pak nařídil r. 1726 císař Karel VI.: tzv. translokačním reskriptem přikázal vytvoření ghett ve všech městech a obcích, kde ghetta dosud nebyla, a to nucenou výměnou domů mezi židovskými a křesťanskými obyvateli. Toto nařízení bylo zdůvodněno především nábožensky a jeho součástí bylo i povinné vzdálení židovských obydlí od katolických kostelů a od tras církevních procesí.

V našich zemích existovala ghetta různé velikosti. Někde to byl jen malý shluk chalup či domů (především na vesnicích), jinde šlo o řady sousedících domů v tzv. židovské ulici (která bývala nejčastějším typem ghetta). V některých místech existovaly i židovské ulice se smíšeným osídlením, v nichž nežidovské rodiny bydlely dobrovolně, židovské rodiny zde však byly soustředěny povinně (např. Pravonín, Stráž, Švihov, Telč, Vodňany).

V sídlech početnějších žid. obcí vznikaly někdy celé žid. čtvrtě se sítí uliček (např. Bezdružice, Bílence, Dambořice, Dolní Kounice, Doudleby n. O., Golčův Jeníkov, Heřmanův Městec, Humpolec, Ivanovice na H., Luže, Miroslav, Mladá Boleslav, Nový Bydžov, Pohořelice, Prostějov, Rousínov, Slavkov u B., Strážnice, Šafov, Teplice, Třešť, Údlice). K našim největším žid. čtvrtím patřila (kromě pražského Židovského Města) moravská ghetta v Boskovicích, Mikulově, Třebíči a Uherském Brodě.
V několika případech existovala ve městě i dvě ghetta, situovaná většinou na protilehlých stranách městského jádra (Blovice, Ivanovice na H., Lázně Kynžvart, Mašťov, Podivín, Praha, Prostějov).

Mívalo-li město hradby, bylo ghetto téměř vždy umístěno uvnitř hrazeného města, ale zásadně při jeho okraji, při hradbách. Jen málokdy ležela žid. čtvrť mimo hrazené město, na předměstí (Budyně n. O., Česká Lípa, Mikulova, Polná, Roudnice n. L., Rožmberk n.V., Třebíč, Uherský Brod do třicetileté války, Velké Meziříčí).
Urbanisticky zajímavé jsou případy, kdy žid. čtvrť nebo skupina žid. domů zaujímá centrální polohu v obci, jako by byla dodatečně vestavěna do středu návsi nebo náměstí (např. Barchůvek, Dambořice, Dešenice, Drmoul, Hroubovice, Kamýk n. V., Lesná, Nové Sedliště, Ošelín, Pňovany, Teršov).
Pro nedostatek stavebního místa bývala ghetta velmi hustě zalidněná. Jednotlivé domy často patřily několika vlastníkům, v městských ghettech třeba i deseti, jedna rodina tedy mnohdy vlastnila obývala jen jednu světnici či komoru. Domy proto bývaly nastavovány do výšky, takže např. ve vesnickém prostředí vícepodlažní žid. domy připomínaly městskou zástavbu (např. Dřevíkov, Hroubovice, Neznašov).

Kompaktní ghetta měla vždy přesně vymezené hranice a ty bývaly v ulicích vyznačeny. Některé žid. čtvrtě byly odděleny od ostatních města branami a brankami (např. Březnice, Praha), jiné jen závorou nebo řetězem či drátem nataženým napříč ulicí. Takto se ghetta aspoň symbolicky uzavírala na sobotu (aby nežidovští příchozí nerušili sobotní klid), na neděli (aby obyvatelé ghett nerušili nedělní klid ostatních města) i po dobu náboženských svátků obou vyznání. Hranice některých ghett vyznačoval jen drát trvale natažený nad udicí ve výši prvního patra.

Náboženských centrem žid. ulice nebo čtvrtě bývala vždy synagoga či modlitebna. Dále v žádné žid. ulici nechyběla škola (třeba jen o jedné místnosti, umístěná často v synagoze). Větší židovské obce mívaly obecní dům, zvaný často židovská radnice, se zasedací síní, kanceláři, archívem, někdy i s bytem rabína, školní třídou, zimní modlitebnou apod. Významnou budovou v mnoha ghettech byl rabínský dům, patřící náboženské obci a sloužící k ubytování duchovního (např. Batelov, Mikulova, Polná, Praha). Ve všech žid. obcích byla nutná rituální lázeň (mikve) s bazénem nebo větší vanou, někdy umisťovaná v nejnižším podlaží synagogy, někdy i ve zvláštní malé budově (např. Velká Bukovina, Všeruby na Domažlicku). Důležitou sociální institucí býval špitál, tj. starobinec, útulek pro osamělé staré souvěrce. Větší žid. obce mívaly také masné krámy, spojené často s jatkami (způsob porážení zvířat a úprava masa se řídí zvláštními náboženskými předpisy). A lidnatější ghetta si vydržovala i vlastní ponocné, pro které se někde stavěl strážnice (např. Šafov, Třešť).

Ve slovenských i jiných uherských městech, ale i vesnicích bývaly nejdůležitější instituce žid. obce často soustředěny do několika budov postavených kolem společného dvora. V takovém „židovském okrsku“ bychom i dnes mohli někde najít zrušenou synagogu, talmudskou studovnu bez ha-midraš, školu, rituální lázeň, jatky, pekárnu macesů, bývalé byty rabína, šamese-kostelník a učitele. V českých zemích se však takové soustředění obecních budov nevyskytuje.

Většina někdejších ghett, žid. čtvrtí a ulic byla po zrovnoprávnění žid. obyvatelstva (tj. po polovině 19.století) radikálně přestavěna a zmodernizována, případně zcela zbořena, přesto se však v České republice dodnes dochovalo několik významných stavebních celků tohoto typu. K urbanisticky nejpozoruhodnějším patří čtvrtě prozrazující plánovité založení: jsou to např. městská ghetta s ústředním náměstím (Batelov, Kasejovice, Kosova Hora, Lomnice), nebo dokonce se dvěma náměstími (Březnice, Polná), ale i vesnická ghetta v Hořenicích (s velkou návsí), v Radeníně nebo v Širokých Třebčicích. Vzácně dochovaná je žid. ulička s přízemními roubeným chalupami ve Velké Bukovině, zajímavá je i architektura kdysi většinově židovské vsi Neznašova.

Velmi cennými celky jsou poměrně málo narušená městská ghetta v Boskovicích a Velkém Meziříčí, ale především unikátní žid. čtvrť v Třebíči, která je patrně nejzachovalejším ghettem v Evropě.

Zdroj: Jiří Fiedler – Židovské památky v Čechách a na Moravě (Sefer 1992)

 

zpět